Báseň mého života
Stav povídky: dokončena
Summary: Draco Malfoy udělal v životě spoustu věcí, na které není pyšný, a zaplatil za ně ve vězení. Jeho pokusy o to, změnit svůj život, však ztroskotaly. Už dál nedokáže předstírat dokonalého přítele a končí vztah, který pro něj dřív znamenal vše. Dokáže najít někoho, kdo se smíří s tím, jaký je? A jak jeho život změní nečekané dědictví?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Lucius Malfoy, Claire Nottová
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), veela!fic
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly ZDE!
Summary: Draco Malfoy udělal v životě spoustu věcí, na které není pyšný, a zaplatil za ně ve vězení. Jeho pokusy o to, změnit svůj život, však ztroskotaly. Už dál nedokáže předstírat dokonalého přítele a končí vztah, který pro něj dřív znamenal vše. Dokáže najít někoho, kdo se smíří s tím, jaký je? A jak jeho život změní nečekané dědictví?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Lucius Malfoy, Claire Nottová
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), veela!fic
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly ZDE!
Verš devátý: ...everything is what I want i to be
Políbil ji znovu, dlouze a vášnivě, a oba věděli, že už není cesta zpátky. A že už nejde čekat. A stejně tak věděli, že už nechtějí čekat. A ten polibek rozbořil poslední hráz.
Sevřel ji za boky, aniž by zmírnil polibek, a bez zaváhání vstoupil do jejího těla. Následoval okamžik absolutní nehybnosti, kratičký, ale jasný a čistý. Vteřinka před bouří vášně, která se měla rozpoutat … a rozpoutala.
Bylo to jako cesta světlem. Oslepovalo ji a jeho záblesky spolu s vlnami vzrušení, které rezonovaly její tělem, prostě neměly konce.
Bylo to jako potápět se v moři slasti, kde voda jemně i drsně laská její kůži, mazlí se s jejím tělem a dráždí všechna ta místa, která jí dokázala úplně vymazat mysl a přimět ji tichému nezastavitelnému sténání.
Až na to, že to nebyla mořská voda, ale Dracovy rty a jeho ruce, jeho jazyk … Byl to Draco … Draco … DRACO! A ta myšlenka ji naplňovala něčím silným, čemu se neuměla postavit.
Byla to láska? Byl to ten pocit svírání srdce pokaždé, když se mu podívala do očí a viděla v nich sebe … svou pravou tvář, takovou jakou opravdu byla? Takovou jakou chtěla být …? Takovou, jakou ji Draco viděl.
Byl to ten pocit, že mu naprosto patří pokaždé, když se víc a víc nořil do jejího těla? Bylo to to příjemné uklidňující teplo, které se jí shromažďovalo pod kůži? Ta divoká neutišitelná vášeň, která pálila a mrazila, dodávala sílu a energii jejím pohybům?
Možná to ji nutilo svírat ho pevně, jako by jí měl utéct. Možná to byla ta sladká šílená bolest, kterou jí přinášelo všechno to maximální vzrušení a nekonečná touha.
Možná tohle jí pomáhalo cítit se úplná … celá.
Neexistovalo jiné vysvětlení. Musela to být láska. Ještě nikdy nic takového necítila. A k tomu to pouto, které jí pomáhalo cítit se mu ještě blíž, než se kdy mohla dostat ke komukoliv jinému.
A mohla CÍTIT - tlukot jeho srdce, každý nádech a výdech a především jeho pocity. Nebyla tu jen její slast, ale i jeho stejně silná a divoká. A stejně neutišitelná vášeň. A taky láska a příjemné teplo a pocit bezpečí a naprostá důvěra a … slova v jeho mysli opakující nádherná pořád dokola.
Téměř tomu věřila. A vlastně proč ne? Proč by nemohla být nádherná, když ji tak viděl?
Líbal jí. A ona chvíli nevěděla, jestli to co cítí jsou jeho nebo její pocity. Ale bylo to jedno. Byla to jedna a ta samá láska … bez podmínek.
Nebyla to jen rozkoš, kterou jí přinášelo jejich milování. Společně s ní přišel pocit, že mu patří a on patří jí. Pocit bezpečí a ten neskutečný pocit, že se o ni někdo stará, že někdo ví, jaké má pocity, že někdo zná její bolest. Bylo to dokonalé.
Sevřel ji za boky, aniž by zmírnil polibek, a bez zaváhání vstoupil do jejího těla. Následoval okamžik absolutní nehybnosti, kratičký, ale jasný a čistý. Vteřinka před bouří vášně, která se měla rozpoutat … a rozpoutala.
Bylo to jako cesta světlem. Oslepovalo ji a jeho záblesky spolu s vlnami vzrušení, které rezonovaly její tělem, prostě neměly konce.
Bylo to jako potápět se v moři slasti, kde voda jemně i drsně laská její kůži, mazlí se s jejím tělem a dráždí všechna ta místa, která jí dokázala úplně vymazat mysl a přimět ji tichému nezastavitelnému sténání.
Až na to, že to nebyla mořská voda, ale Dracovy rty a jeho ruce, jeho jazyk … Byl to Draco … Draco … DRACO! A ta myšlenka ji naplňovala něčím silným, čemu se neuměla postavit.
Byla to láska? Byl to ten pocit svírání srdce pokaždé, když se mu podívala do očí a viděla v nich sebe … svou pravou tvář, takovou jakou opravdu byla? Takovou jakou chtěla být …? Takovou, jakou ji Draco viděl.
Byl to ten pocit, že mu naprosto patří pokaždé, když se víc a víc nořil do jejího těla? Bylo to to příjemné uklidňující teplo, které se jí shromažďovalo pod kůži? Ta divoká neutišitelná vášeň, která pálila a mrazila, dodávala sílu a energii jejím pohybům?
Možná to ji nutilo svírat ho pevně, jako by jí měl utéct. Možná to byla ta sladká šílená bolest, kterou jí přinášelo všechno to maximální vzrušení a nekonečná touha.
Možná tohle jí pomáhalo cítit se úplná … celá.
Neexistovalo jiné vysvětlení. Musela to být láska. Ještě nikdy nic takového necítila. A k tomu to pouto, které jí pomáhalo cítit se mu ještě blíž, než se kdy mohla dostat ke komukoliv jinému.
A mohla CÍTIT - tlukot jeho srdce, každý nádech a výdech a především jeho pocity. Nebyla tu jen její slast, ale i jeho stejně silná a divoká. A stejně neutišitelná vášeň. A taky láska a příjemné teplo a pocit bezpečí a naprostá důvěra a … slova v jeho mysli opakující nádherná pořád dokola.
Téměř tomu věřila. A vlastně proč ne? Proč by nemohla být nádherná, když ji tak viděl?
Líbal jí. A ona chvíli nevěděla, jestli to co cítí jsou jeho nebo její pocity. Ale bylo to jedno. Byla to jedna a ta samá láska … bez podmínek.
Nebyla to jen rozkoš, kterou jí přinášelo jejich milování. Společně s ní přišel pocit, že mu patří a on patří jí. Pocit bezpečí a ten neskutečný pocit, že se o ni někdo stará, že někdo ví, jaké má pocity, že někdo zná její bolest. Bylo to dokonalé.
mmmmmmmm
Claire s pozvednutým obočím zírala na Harryho, který se zarazil nehybně před dveřmi do Dracovy ložnice.
„Co se děje, Harry?“ zeptala se opatrně.
Prostě tušila, co se děje za těmi dveřmi, a nebyla si jistá, jestli by to měl tušit nebo snad dokonce vědět i její přítel.
Harry si nervózně promnul jizvu na čele. V očích měl zvláštně nepřítomný výraz. „Mohla bys pro mě něco udělat?“ zeptal se tiše.
Pokrčila rameny. „O co jde?“
„Podívej se tam za dveře do ložnice Malfoye a řekni mi, jestli je v posteli sám,“ požádal ji.
Claire se zamračila a na okamžik zaváhala. Potom opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř.
„Takže?“ zajímalo Harryho, když zase zavřela dveře.
Odvážila se pohlédnout mu od očí, které byly pořád zamlžené a vzdálené.
„Není,“ přiznala pravdu bez vytáček.
„Chceš vědět, kdo to je?“ zeptala se potom opatrně. I když věděla, že Harry už tu odpověď zná.
„Má hlavu na jejím břiše a objímá ji, jako by mu patřila?“ zeptal se nevzrušeným hlasem.
„Hm … ano,“ souhlasila a snažila se držet svůj hlas klidný.
„A má na tváři přihlouplý spokojený úsměv?“
„Ano, má.“
„A ONA se tváří, jako by právě byla v sedmém nebi?“ ujišťoval se Harry.
„Ano, přesně tak se tváří.“
„Hm… Tak to nechci vědět, kdo to je,“ rozhodl se Harry.
„Co se děje, Harry?“ zeptala se opatrně.
Prostě tušila, co se děje za těmi dveřmi, a nebyla si jistá, jestli by to měl tušit nebo snad dokonce vědět i její přítel.
Harry si nervózně promnul jizvu na čele. V očích měl zvláštně nepřítomný výraz. „Mohla bys pro mě něco udělat?“ zeptal se tiše.
Pokrčila rameny. „O co jde?“
„Podívej se tam za dveře do ložnice Malfoye a řekni mi, jestli je v posteli sám,“ požádal ji.
Claire se zamračila a na okamžik zaváhala. Potom opatrně otevřela dveře a nakoukla dovnitř.
„Takže?“ zajímalo Harryho, když zase zavřela dveře.
Odvážila se pohlédnout mu od očí, které byly pořád zamlžené a vzdálené.
„Není,“ přiznala pravdu bez vytáček.
„Chceš vědět, kdo to je?“ zeptala se potom opatrně. I když věděla, že Harry už tu odpověď zná.
„Má hlavu na jejím břiše a objímá ji, jako by mu patřila?“ zeptal se nevzrušeným hlasem.
„Hm … ano,“ souhlasila a snažila se držet svůj hlas klidný.
„A má na tváři přihlouplý spokojený úsměv?“
„Ano, má.“
„A ONA se tváří, jako by právě byla v sedmém nebi?“ ujišťoval se Harry.
„Ano, přesně tak se tváří.“
„Hm… Tak to nechci vědět, kdo to je,“ rozhodl se Harry.
mmmmmmmm
Byl v ráji. Jinak se to nedalo popsat. Byla jeho. Opravdu jeho. Celá se mu odevzdala a on opravdu pochopil, že ji potřebuje.
Už si nedokázal představit jinou na jejím místě. Už nikdy by se nemohl cítit stejně správně a dokonale s nějakou jinou. Nebyl to až tak nový pocit. Jako by vždycky cítil, že ona je ta jediná … ta pravá.
Ale změnilo se to. Protože teď chtěla i ona jeho.
Minulost přestala být důležitá ve chvíli, kdy se k jeho uším donesla její první chraplavá prosba. V té chvíli věděl, že cítí to samé co on.
Byla to láska.
Nebylo pro to jiné slovo. Byla v každém jejich polibku, v každém doteku. Nacházela se v každém pohybu, který z jejich těl modeloval jedno, plné pulzující energie a vášně.
Neexistovalo místo na světě, kam by patřil víc. Její tělo … jejich tělo … se stalo jejich domovem.
Nebyl žádný konec. I ve chvíli, kdy se vyčerpaní, ale uspokojení a naplnění konečně oddělili, ten pocit sdílení a spojení zůstal. A už nebyl žádný způsob, jak ten kontakt přerušit.
Položil si hlavu na její břicho a zblízka pozoroval její kůži … včetně pihy u jejího pupíku a několika značek lásky, které tam zanechala jeho předchozí péče.
Sem opravdu patřil. Tady bylo jeho místo. Tady už navždy zůstane jeho srdce.
Nemluvili. Ani nahlas, ani skrze pouto v myšlenkách. Jen vnímali své spojené a sdílené emoce. Nebylo třeba víc. Oba věděli…
Už si nedokázal představit jinou na jejím místě. Už nikdy by se nemohl cítit stejně správně a dokonale s nějakou jinou. Nebyl to až tak nový pocit. Jako by vždycky cítil, že ona je ta jediná … ta pravá.
Ale změnilo se to. Protože teď chtěla i ona jeho.
Minulost přestala být důležitá ve chvíli, kdy se k jeho uším donesla její první chraplavá prosba. V té chvíli věděl, že cítí to samé co on.
Byla to láska.
Nebylo pro to jiné slovo. Byla v každém jejich polibku, v každém doteku. Nacházela se v každém pohybu, který z jejich těl modeloval jedno, plné pulzující energie a vášně.
Neexistovalo místo na světě, kam by patřil víc. Její tělo … jejich tělo … se stalo jejich domovem.
Nebyl žádný konec. I ve chvíli, kdy se vyčerpaní, ale uspokojení a naplnění konečně oddělili, ten pocit sdílení a spojení zůstal. A už nebyl žádný způsob, jak ten kontakt přerušit.
Položil si hlavu na její břicho a zblízka pozoroval její kůži … včetně pihy u jejího pupíku a několika značek lásky, které tam zanechala jeho předchozí péče.
Sem opravdu patřil. Tady bylo jeho místo. Tady už navždy zůstane jeho srdce.
Nemluvili. Ani nahlas, ani skrze pouto v myšlenkách. Jen vnímali své spojené a sdílené emoce. Nebylo třeba víc. Oba věděli…
mmmmmmmm
Bylo to přesně deset minut a patnáct vteřin. Počítala to .. v duchu. Přesně deset minut patnáct vteřin, než Harry začal mluvit … o té věci.
„Myslel jsem, že je s Ginny. Proč se tu vůbec objevil?“ zeptal se tiše s pohledem upřeným na strop.
Mohla se zeptat kdo, ale bylo by to hloupé a zbytečné. On byl samozřejmě Draco. Po dlouhé době první muž, který si dovolil začít s Harryho sestrou. A to Harry nevěděl ani zdaleka vše.
„Zdá se, že to skončilo,“ prohlásila neutrálně. Ležela na boku a viděla jeho tvář z profilu, takže nemohla vědět, jak se tváří.
„A hned…“ zabručel Harry.
Claire si povzdechla. „Není to tak snadné, Harry. Myslím, že Ebony ti brzy vysvětlí, o co jde.“
„To je jasné … spí spolu.“
„Harry,“ pokusila se Claire.
„Copak jsi to sama neviděla?“ zeptal se jí rozčileně a obrátil k ní hlavu.
„Oni nemají moc na vybranou,“ vysvětlila tiše.
Harry se zarazil. „Někdo je nutí?“
„Něco,“ upřesnila Claire.
Pak zavrtěla hlavou. „Nemyslím, že bys to měl slyšet ode mě.“
„Prostě mluv!“ vyzval ji Harry, aniž by spustil oči z její tváře.
Claire si znovu povzdechla a zamračila se. „Je to pouto,“ vysvětlila mu neochotně. „Podle toho, co mi Draco řekl, přišel ke svému vílímu dědictví.“
„Vílímu … Cože?“ Harry vyvalil oči. „To jako, že je víla?“
„Jen částečně.“
Harry zmateně potřásl hlavou, šok na jeho tváři stále patrný. „A co to má co dělat s Ebony?“
„Pamatuješ si, co jsme se učili o vílách během péče o kouzelné tvory a obrany proti černé magii? O tom, jak si hledají svého partnera, se kterým se potom spoutají.“
„A Ebony je jeho životní partnerka,“ pochopil Harry a jeho hlas zněl dutě. „Takže už se mezi nimi vytvořilo pouto?“
„Ano. “
„Vždyť se k sobě vůbec nehodí. Proč zrovna Ebony?“ divil se Harry.
„Mě to až tak nepřekvapuje,“ přiznala Claire.
„Ne? Vždyť jsou úplně rozdílní,“ podotkl Harry.
„Víš sám, že Draco Ebony hodně ublížil. Ale ona je stejně ochotná mu pomoct, kdykoliv to potřebuje. Ne jen proto, že jí zachránil život.
Ona jako jeden z mála lidí, ho bere takového, jaký je, a dokáže mu odpustit některé chyby.
Draco hodně platí za to, čím byl. Pro spoustu lidí je to pořád Smrtijed a zločinec. Ona ho tak nevidí,“ vysvětlila mu.
„Ale co moje sestra? Možná je ona dokonalá pro něj, ale on pro ni?“ Harry vrtěl vehementně hlavou.
Pak si unaveně povzdechl. „Ne, nic mi neříkej,“ zadržel zvednutou rukou Claiřin pokus o odpověď. „Má u něj jistotu, že ji nechce jen proto, že je moje sestra.“
Pohlédl upřeně do očí Claire a něco ze vzteku tvrdosti v jeho očích vyprchalo. „Jestli s ním bude šťastná, tak neřeknu ani slovo. Ale zkusí jí nějak ublížit a zabiju ho.“
S tím se Harry zvedl a odešel do koupelny.
Claire si povzdechla. „To už udělal. A kdybys věděl, jak moc.“
Ona věděla, co se stalo toho dne, kdy Ebony unesli Smrtijedi. Její otec to vyprávěl matce jako historku pro pobavení.
Claire se ale nebavila. Ten den se definitivně rozhodla opustit dům a následovat příklad Blaise Zabiniho, Pansy Parkinsonové a svého bratra Thedora. Bylo to nejlepší rozhodnutí jejího života. I díky němu teď byla s Harrym.
Harry se vrátil a překvapil ji jemným milujícím polibkem. Jeho ruka se probírala jejími vlasy a druhá jí pomalu sklouzla po rameni. Během toho polibku, který je oba zanechal bez dechu, ji Harry zbavil noční košile.
Bylo jasné, že to bude dlouhá noc, ale Claire si rozhodně nehodlala stěžovat. Spíš naopak … nemohla být šťastnější a spokojenější.
A pak přišlo ráno. A všichni čtyři se sešli v kuchyni u snídaně. Harry si nedokázal odpustit nepříjemný pohled Dracovým směrem, když se s Ebony téměř vzápětí po sobě objevili u stolu.
Draco ho nepřehlédl. „Pottere? Nejsi tu nějak často?“ divil se zamračeně.
„Malfoyi, neotravuješ už tu nějak dlouho?“ odsekl mu Harry v podobném duchu.
„No tak, nechte toho. Zkazili byste tím člověku den,“ mírnila je Ebony, i když na tváři měla nezničitelný úsměv, který u ní Harry neviděl už velmi dlouho. Opravdu byla šťastná.
„Ale, Ebony. Jak jsi se vyspala?“ zašklebila s na ni Claire vědoucně.
„Skvěle,“ usmála se Ebony.
„Už se cítíš dobře?“ pokračovala Claire na oko nevinně.
„Nikdy mi nebylo líp.“ Ebony se posadila ke stolu a nalila si hrnek kávy. Pak se natáhla pro cukřenku a smetanu.
„To byla rychlá změna,“ poznamenala Claire.
Až tahle otázka probrala tmavovlásku ze zasnění. „Co tím myslíš?“ chtěla vědět.
„Ale nic,“ zavrtěla Claire pobaveně hlavou.
Draco sledoval, jak si Ebony sladí kávu a ušklíbl se. - Jenom čtyři? divil se. -Většinou si dáváš pět kostek, nebo ne?
Ebony na něj překvapeně pohlédla a vzápětí se natáhla, aby přihodila chybějící kostku. Pak věnovala Dracovi zářivý úsměv.
- Nějaká roztržitá. A bohužel pro tebe, přesně vím, na co myslíš.
Ebony zničehonic zčervenala.
Harrymu došla trpělivost s jejich tichým, ale zjevným cukrováním. „Hej, vy dva. Co kdybyste nás zapojili do své jistě zábavné konverzace,“ vyzval je.
Ebony na něj šokovaně pohlédla. „Co? Ty víš o-“
„Bohužel ne od tebe,“ vyčetl jí Harry. „Claire mě informovala.“
„Já … víš, Harry,“ zakoktala se Ebony. „Prostě jsem se jen bála, jak budeš reagovat.“
-A to ještě neví všechno, ušklíbl se Draco škodolibě. Ebony mu věnovala varovný pohled.
„Myslel jsem, že je s Ginny. Proč se tu vůbec objevil?“ zeptal se tiše s pohledem upřeným na strop.
Mohla se zeptat kdo, ale bylo by to hloupé a zbytečné. On byl samozřejmě Draco. Po dlouhé době první muž, který si dovolil začít s Harryho sestrou. A to Harry nevěděl ani zdaleka vše.
„Zdá se, že to skončilo,“ prohlásila neutrálně. Ležela na boku a viděla jeho tvář z profilu, takže nemohla vědět, jak se tváří.
„A hned…“ zabručel Harry.
Claire si povzdechla. „Není to tak snadné, Harry. Myslím, že Ebony ti brzy vysvětlí, o co jde.“
„To je jasné … spí spolu.“
„Harry,“ pokusila se Claire.
„Copak jsi to sama neviděla?“ zeptal se jí rozčileně a obrátil k ní hlavu.
„Oni nemají moc na vybranou,“ vysvětlila tiše.
Harry se zarazil. „Někdo je nutí?“
„Něco,“ upřesnila Claire.
Pak zavrtěla hlavou. „Nemyslím, že bys to měl slyšet ode mě.“
„Prostě mluv!“ vyzval ji Harry, aniž by spustil oči z její tváře.
Claire si znovu povzdechla a zamračila se. „Je to pouto,“ vysvětlila mu neochotně. „Podle toho, co mi Draco řekl, přišel ke svému vílímu dědictví.“
„Vílímu … Cože?“ Harry vyvalil oči. „To jako, že je víla?“
„Jen částečně.“
Harry zmateně potřásl hlavou, šok na jeho tváři stále patrný. „A co to má co dělat s Ebony?“
„Pamatuješ si, co jsme se učili o vílách během péče o kouzelné tvory a obrany proti černé magii? O tom, jak si hledají svého partnera, se kterým se potom spoutají.“
„A Ebony je jeho životní partnerka,“ pochopil Harry a jeho hlas zněl dutě. „Takže už se mezi nimi vytvořilo pouto?“
„Ano. “
„Vždyť se k sobě vůbec nehodí. Proč zrovna Ebony?“ divil se Harry.
„Mě to až tak nepřekvapuje,“ přiznala Claire.
„Ne? Vždyť jsou úplně rozdílní,“ podotkl Harry.
„Víš sám, že Draco Ebony hodně ublížil. Ale ona je stejně ochotná mu pomoct, kdykoliv to potřebuje. Ne jen proto, že jí zachránil život.
Ona jako jeden z mála lidí, ho bere takového, jaký je, a dokáže mu odpustit některé chyby.
Draco hodně platí za to, čím byl. Pro spoustu lidí je to pořád Smrtijed a zločinec. Ona ho tak nevidí,“ vysvětlila mu.
„Ale co moje sestra? Možná je ona dokonalá pro něj, ale on pro ni?“ Harry vrtěl vehementně hlavou.
Pak si unaveně povzdechl. „Ne, nic mi neříkej,“ zadržel zvednutou rukou Claiřin pokus o odpověď. „Má u něj jistotu, že ji nechce jen proto, že je moje sestra.“
Pohlédl upřeně do očí Claire a něco ze vzteku tvrdosti v jeho očích vyprchalo. „Jestli s ním bude šťastná, tak neřeknu ani slovo. Ale zkusí jí nějak ublížit a zabiju ho.“
S tím se Harry zvedl a odešel do koupelny.
Claire si povzdechla. „To už udělal. A kdybys věděl, jak moc.“
Ona věděla, co se stalo toho dne, kdy Ebony unesli Smrtijedi. Její otec to vyprávěl matce jako historku pro pobavení.
Claire se ale nebavila. Ten den se definitivně rozhodla opustit dům a následovat příklad Blaise Zabiniho, Pansy Parkinsonové a svého bratra Thedora. Bylo to nejlepší rozhodnutí jejího života. I díky němu teď byla s Harrym.
Harry se vrátil a překvapil ji jemným milujícím polibkem. Jeho ruka se probírala jejími vlasy a druhá jí pomalu sklouzla po rameni. Během toho polibku, který je oba zanechal bez dechu, ji Harry zbavil noční košile.
Bylo jasné, že to bude dlouhá noc, ale Claire si rozhodně nehodlala stěžovat. Spíš naopak … nemohla být šťastnější a spokojenější.
A pak přišlo ráno. A všichni čtyři se sešli v kuchyni u snídaně. Harry si nedokázal odpustit nepříjemný pohled Dracovým směrem, když se s Ebony téměř vzápětí po sobě objevili u stolu.
Draco ho nepřehlédl. „Pottere? Nejsi tu nějak často?“ divil se zamračeně.
„Malfoyi, neotravuješ už tu nějak dlouho?“ odsekl mu Harry v podobném duchu.
„No tak, nechte toho. Zkazili byste tím člověku den,“ mírnila je Ebony, i když na tváři měla nezničitelný úsměv, který u ní Harry neviděl už velmi dlouho. Opravdu byla šťastná.
„Ale, Ebony. Jak jsi se vyspala?“ zašklebila s na ni Claire vědoucně.
„Skvěle,“ usmála se Ebony.
„Už se cítíš dobře?“ pokračovala Claire na oko nevinně.
„Nikdy mi nebylo líp.“ Ebony se posadila ke stolu a nalila si hrnek kávy. Pak se natáhla pro cukřenku a smetanu.
„To byla rychlá změna,“ poznamenala Claire.
Až tahle otázka probrala tmavovlásku ze zasnění. „Co tím myslíš?“ chtěla vědět.
„Ale nic,“ zavrtěla Claire pobaveně hlavou.
Draco sledoval, jak si Ebony sladí kávu a ušklíbl se. - Jenom čtyři? divil se. -Většinou si dáváš pět kostek, nebo ne?
Ebony na něj překvapeně pohlédla a vzápětí se natáhla, aby přihodila chybějící kostku. Pak věnovala Dracovi zářivý úsměv.
- Nějaká roztržitá. A bohužel pro tebe, přesně vím, na co myslíš.
Ebony zničehonic zčervenala.
Harrymu došla trpělivost s jejich tichým, ale zjevným cukrováním. „Hej, vy dva. Co kdybyste nás zapojili do své jistě zábavné konverzace,“ vyzval je.
Ebony na něj šokovaně pohlédla. „Co? Ty víš o-“
„Bohužel ne od tebe,“ vyčetl jí Harry. „Claire mě informovala.“
„Já … víš, Harry,“ zakoktala se Ebony. „Prostě jsem se jen bála, jak budeš reagovat.“
-A to ještě neví všechno, ušklíbl se Draco škodolibě. Ebony mu věnovala varovný pohled.
mmmmmmmm
Zábava u snídaně, především na Potterův účet, Dracovi ještě více zvedla náladu (i když to pořád bylo jen nepatrné zvednutí v porovnání s nočními událostmi.) Rozhovor s otcem mu však ten báječný pocit kolem žaludku doslova roztrhal na kusy. Už ten začátek ho měl varovat.
Lucius Malfoy nebyl známý tím, že by dlouho obcházel kolem horké kaše, přesto byla jeho přímost toho dne mírně překvapivá.
„Už mezi vámi něco bylo?“ zeptal se Draca bez obalu … a beze studu, jakmile se za Severusem zavřela dveře laboratoře a oni osaměli.
„Co tím myslíš?“ dostal ze sebe v mírném šoku Draco.
„Víš, co myslím, Draco,“ zavrčel Lucius netrpělivě.
„Já myslím, že se o tom s tebou nechci bavit otče, navíc přece víš, že …“
Draco se zamyslel, jak následující myšlenku správně zformulovat. „Víš, že něco bylo ještě než začalo tohle šílenství kolem mého vílího dědictví. Byl jsi u toho.“ Vzedmula se v něm vlna studu a palčivé viny, kterou s obtížemi potlačil.
Lucius ho na okamžik upřeně pozoroval, ale nic na to neřekl. Místo toho se vrátil k tématu. „Chci vědět, jestli jsi s ní spal od chvíle, co se vytvořilo to pouto,“ upřesnil.
„Proč?“ zeptal se Draco nervózně a doufal, že nečervená.
„Tvoje nervozita je taky odpověď,“ zamračil se jeho otec. „Zjevně včera v noci, že ano? Ne, nechci žádné podrobnosti. Ušetři mě. Jen mě tak zajímá … Nenapadlo tě, že by to mohla být chyba?“
„Ne, proč?“ divil se Draco. Pak se zarazil a pohlédl na otce s panikou ve tváři. „Je tu ještě něco, co nevím?“
„Snad jsi se staral a zajímal o pravidla a vůbec o vílí život, nebo ne? Nečekáš snad, že ti budu všechno říkat?“ káral ho otec.
„Co jsem zase provedl?“ zaúpěl Draco.
„Nic, řekl bych. Mám za to, že jsi stejně plánoval se s ní oženit, nebo ne?“ ušklíbl se Lucius.
„No, asi nemám na výběr, ne? Kvůli tomu poutu a tak … Takže dřív nebo později to asi uděláme,“ souhlasil pomalu Draco.
„Teď spíš dřív, Draco, protože … jste právě začali s pářením. A jak bys věděl, kdyby ses zajímal o tak důležitý aspekt tvého života, páření je prvním krokem v obřadu absolutního spojení a souznění.“
Draco neměl ani čas pozastavovat se nad termínem páření (jako by byl nějaké zvíře), protože mnohem víc ho rozrušil zbytek otcovy věty.
„Cože?“ vyjekl. „A to jsi mi nemohl říct dřív? Nemohl jsi mě varovat?“
„Považoval jsem tě za dost dospělého a zodpovědného na to, abys takovéto věci zjišťoval sám,“ odvětil mu Lucius napjatě.
„Jak dlouho … tedy … kolik máme času? Stane se něco, když to neuděláme? Když neprovedeme ten obřad?“ vyptával se Draco horečnatě.
„Ten obřad probíhá nezávisle na tvé vůli. Bude se to odehrávat samo. Je to jistá forma obranného mechanismu, který zajistí ochranu a pevný rodičovský vztah pro vašeho potomka.“
„Po – potomka?“ vykoktal Draco.
„Jistě. Potomka, kterého jsi včera počal, synu,“ zavrčel Lucius rozladěně.
Draco na něj jen zíral. „Do háje!“ bylo jediné co ze sebe po chvíli dostal.
„Sám bych to nevyjádřil lépe, Draco. Netěším se nijak na to, že ze mě bude dědeček. Rozhodně na to nemám věk.“
Lucius si odevzdaně povzdechl. Někdy to přijít muselo. „No, myslím, že bude nejlepší, když vzneseme žádost,“ navrhl postup.
Draco na něj hleděl zmateně. „Žádost? Jakou zase žádost? O co?“
„Musíme formálně požádat Ebonyinu rodinu o to, aby ti povolila se s ní spojit při kouzelnickém obřadu. Tedy … Nijak mě to netěší, ale pravidla našeho druhu a kouzelnická etiketa vyžadují, abych to udělal já.“
Draco zavrtěl hlavou. „Potter tě zabije. Ne, nejdřív zabije mě a potom tebe. A Ebony mi nikdy nedá, nedovolí mi, abych si ji vzal.“
„Tak to vyžaduje protokol, Draco,“ namítl Lucius a jeho tón odmítla jakékoliv dohady. „Musíme ho dodržet.“
Lucius mávl hůlkou. Objevila se modrá obálka s brkem a pergamenem. Během chvilky ho zaplnil svým ostrým elegantním rukopisem. Pak ho vložil do obálky a zapečetil za pomoci vosku a rodového prstenu. Další mávnutí hůlkou a obálka zmizela.
Draco na okamžik zíral. Pak se vzpamatoval ze svého tranzu. „To bylo ono?“
Lucius se ušklíbl. „Snadné, co říkáš, synu?“
-TBC-
Lucius Malfoy nebyl známý tím, že by dlouho obcházel kolem horké kaše, přesto byla jeho přímost toho dne mírně překvapivá.
„Už mezi vámi něco bylo?“ zeptal se Draca bez obalu … a beze studu, jakmile se za Severusem zavřela dveře laboratoře a oni osaměli.
„Co tím myslíš?“ dostal ze sebe v mírném šoku Draco.
„Víš, co myslím, Draco,“ zavrčel Lucius netrpělivě.
„Já myslím, že se o tom s tebou nechci bavit otče, navíc přece víš, že …“
Draco se zamyslel, jak následující myšlenku správně zformulovat. „Víš, že něco bylo ještě než začalo tohle šílenství kolem mého vílího dědictví. Byl jsi u toho.“ Vzedmula se v něm vlna studu a palčivé viny, kterou s obtížemi potlačil.
Lucius ho na okamžik upřeně pozoroval, ale nic na to neřekl. Místo toho se vrátil k tématu. „Chci vědět, jestli jsi s ní spal od chvíle, co se vytvořilo to pouto,“ upřesnil.
„Proč?“ zeptal se Draco nervózně a doufal, že nečervená.
„Tvoje nervozita je taky odpověď,“ zamračil se jeho otec. „Zjevně včera v noci, že ano? Ne, nechci žádné podrobnosti. Ušetři mě. Jen mě tak zajímá … Nenapadlo tě, že by to mohla být chyba?“
„Ne, proč?“ divil se Draco. Pak se zarazil a pohlédl na otce s panikou ve tváři. „Je tu ještě něco, co nevím?“
„Snad jsi se staral a zajímal o pravidla a vůbec o vílí život, nebo ne? Nečekáš snad, že ti budu všechno říkat?“ káral ho otec.
„Co jsem zase provedl?“ zaúpěl Draco.
„Nic, řekl bych. Mám za to, že jsi stejně plánoval se s ní oženit, nebo ne?“ ušklíbl se Lucius.
„No, asi nemám na výběr, ne? Kvůli tomu poutu a tak … Takže dřív nebo později to asi uděláme,“ souhlasil pomalu Draco.
„Teď spíš dřív, Draco, protože … jste právě začali s pářením. A jak bys věděl, kdyby ses zajímal o tak důležitý aspekt tvého života, páření je prvním krokem v obřadu absolutního spojení a souznění.“
Draco neměl ani čas pozastavovat se nad termínem páření (jako by byl nějaké zvíře), protože mnohem víc ho rozrušil zbytek otcovy věty.
„Cože?“ vyjekl. „A to jsi mi nemohl říct dřív? Nemohl jsi mě varovat?“
„Považoval jsem tě za dost dospělého a zodpovědného na to, abys takovéto věci zjišťoval sám,“ odvětil mu Lucius napjatě.
„Jak dlouho … tedy … kolik máme času? Stane se něco, když to neuděláme? Když neprovedeme ten obřad?“ vyptával se Draco horečnatě.
„Ten obřad probíhá nezávisle na tvé vůli. Bude se to odehrávat samo. Je to jistá forma obranného mechanismu, který zajistí ochranu a pevný rodičovský vztah pro vašeho potomka.“
„Po – potomka?“ vykoktal Draco.
„Jistě. Potomka, kterého jsi včera počal, synu,“ zavrčel Lucius rozladěně.
Draco na něj jen zíral. „Do háje!“ bylo jediné co ze sebe po chvíli dostal.
„Sám bych to nevyjádřil lépe, Draco. Netěším se nijak na to, že ze mě bude dědeček. Rozhodně na to nemám věk.“
Lucius si odevzdaně povzdechl. Někdy to přijít muselo. „No, myslím, že bude nejlepší, když vzneseme žádost,“ navrhl postup.
Draco na něj hleděl zmateně. „Žádost? Jakou zase žádost? O co?“
„Musíme formálně požádat Ebonyinu rodinu o to, aby ti povolila se s ní spojit při kouzelnickém obřadu. Tedy … Nijak mě to netěší, ale pravidla našeho druhu a kouzelnická etiketa vyžadují, abych to udělal já.“
Draco zavrtěl hlavou. „Potter tě zabije. Ne, nejdřív zabije mě a potom tebe. A Ebony mi nikdy nedá, nedovolí mi, abych si ji vzal.“
„Tak to vyžaduje protokol, Draco,“ namítl Lucius a jeho tón odmítla jakékoliv dohady. „Musíme ho dodržet.“
Lucius mávl hůlkou. Objevila se modrá obálka s brkem a pergamenem. Během chvilky ho zaplnil svým ostrým elegantním rukopisem. Pak ho vložil do obálky a zapečetil za pomoci vosku a rodového prstenu. Další mávnutí hůlkou a obálka zmizela.
Draco na okamžik zíral. Pak se vzpamatoval ze svého tranzu. „To bylo ono?“
Lucius se ušklíbl. „Snadné, co říkáš, synu?“
-TBC-
HTML Comment Box is loading comments...