Dračí krev
Stav povídky: dokončena
Summary:
Jen oni sami rozhodnou o svém osudu, jen jejich volba bude utrpením nebo radostí. Dvě strany jedné mince, úplně stejné, ale přece tak jiné. Jen navzájem se mohou zkrotit nebo zahubit. Ti, kteří ochutnali dračí krev.
Co v sobě skrývá dračí krev? Jaké tajemství bude po letech odhaleno, aby změnilo život Harry Pottera? Jak do toho zasáhne Draco Malfoy?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let (pro některé kapitoly, AU (alternative universe)
Betaread: ne
AN: Tohle je moje vůbec první povídka (pokud nepočítám nedokončené a smazané dílko HP a Strážci Pečeti) ve světě HP fanfiction. Pokud jste ji ještě nečetli, buďte schovívaví. Zrodila se v ní postava Harryho dvojčete Ebony a už jsem se jí nezbavila. Právě tady se defnitivně srovnal její charakter, i když má občas tendenci se v jiných povídkách lišit. Tahle povídka má rozhodně jistá slabá místa. Hlavně kapitolu s koktajícím Snapem, bitvu i závěr. A jsou v ní určitě i další chyby. Chtěla jsem ji předělat a opravit, ale už jsem se k tomu nedostala. Možná v budoucnu.
Summary:
Jen oni sami rozhodnou o svém osudu, jen jejich volba bude utrpením nebo radostí. Dvě strany jedné mince, úplně stejné, ale přece tak jiné. Jen navzájem se mohou zkrotit nebo zahubit. Ti, kteří ochutnali dračí krev.
Co v sobě skrývá dračí krev? Jaké tajemství bude po letech odhaleno, aby změnilo život Harry Pottera? Jak do toho zasáhne Draco Malfoy?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let (pro některé kapitoly, AU (alternative universe)
Betaread: ne
AN: Tohle je moje vůbec první povídka (pokud nepočítám nedokončené a smazané dílko HP a Strážci Pečeti) ve světě HP fanfiction. Pokud jste ji ještě nečetli, buďte schovívaví. Zrodila se v ní postava Harryho dvojčete Ebony a už jsem se jí nezbavila. Právě tady se defnitivně srovnal její charakter, i když má občas tendenci se v jiných povídkách lišit. Tahle povídka má rozhodně jistá slabá místa. Hlavně kapitolu s koktajícím Snapem, bitvu i závěr. A jsou v ní určitě i další chyby. Chtěla jsem ji předělat a opravit, ale už jsem se k tomu nedostala. Možná v budoucnu.
Prolog
Draco Malfoy se usadil úplně sám v posledním volném kupé na konci vlaku. Našel si ho schválně, protože poslední po čem toužil bylo, strávit celou cestu do Bradavic se svými spolužáky. Chtěl se tak vyhnout otravné Pansy Parkinsonové, která měla poslední dobou ve zvyku se na něj při každém příležitost věšet a otravovat ho. I když jí několikrát důrazně naznačil, že nemá zájem, byla jednoduše řečeno neodbytná. Pohodlně se uvelebil a dovolil si slabý úsměv. Konečně klid!
Vlak už se skoro rozjížděl, když do dveří jeho kupé strčili hlavu dva starší zmijozelští žáci, se kterými se znal z famfrpálové týmu. Zmijozelský kapitán Montague se na něj zašklebil.
„A hele, Draco Malfoy. Máš tu volno, kámo?“ chtěl vědět. Draco přešel to absolutně nevhodné oslovení, které Montague použil, a elegantním gestem pokynul jemu a zmijozelskému brankáři Bletchleymu, aby se posadili.
„Copak, že tak sám? Pansy Parkinsonová se může zbláznit, aby tě našla,“ dobíral si ho Bletchley.
Draco po něm vrhl jeden ze svých obzvlášť zlověstných pohledů. Možná byli Montague a Bletchley starší, ale on byl Malfoy. Otočil znuděně hlavu k oknu a sledoval, jak se vlak rozjíždí. Bletchley s Montaguem po sobě mrkli a zašklebili se.
„Oprav mě, jestli se pletu, Draco,“ začal Montague a počkal, že se na něj Malfoy otočí, „ale mám takový pocit, že se začínáš nějak nudit.“ Draco jen zúžil oči, ale nic na to neřekl.
„Už tě omrzelo dělat Potterovi ze života peklo?“ přisadil si Bletchley a oba se rozchechtali.
„Myslel jsem, že po něm půjdeš, zvlášť po tom, co provedl tvému otci,“ pokračoval Montague s pochmurným výrazem na tváři.
Draco po něm střelil vzteklým pohledem. On sám moc dobře věděl, co všechno mu ten mizerný nebelvírský chytač provedl. Nepotřeboval to připomínat.
„O co vám jde?“ uhodil na oba spoluhráče rozladěně.
„No,“ protáhl Montague. „Zrovna jsme zjistili něco moc zajímavého, co by ti ve tvé pomstě Potterovi mohlo pomoct.“
„Pomstě?“ zamračil se Draco. „Kdo tady mluvil o pomstě?“ Oba starší žáci se na něj jenom vědoucně usmáli.
„Víš, jak se dá nejvíc ublížit nepříteli?“ zeptal se ho Bletchley s nebezpečným úsměvem.
„Musíš mu vzít něco, co má pro něj velkou cenu. Něco, na čemu mu velmi záleží.“
Draco začínal chápat, kam směřuje tenhle rozhovor. Bez potíží nasadil nezaujatý výraz, i když v duchu cítil velkou zvědavost.
„Třeba co?“ zajímal se bezvýrazně. Bletchleyho úsměv se ještě rozšířil.
„Něco, co nikdy neměl, ale vždycky po tom toužil,“ pokračoval záhadně.
Draco se nad jeho hádankou zamyslel. Pokud si pamatoval dostal Potter většinou vždycky všechno. Jeho opatrovník Brumbál už se o to postaral. A došlo mu to. Bylo to něco, co si ten hlupák určitě strašně přál.
„Jak mu můžu vzít něco, co nemá?“ zamračil se na oba spolužáky.
„V tom je právě ten vtip,“ zasmál se Montague. „On to má, ale ještě o tom neví.“
Dracovi už pomalu docházela trpělivost, a to bylo u něj co říct. Když jste Malfoy nenecháte se ovládat tak zbytečnými pocity. Ale ta hra se slovy - samé něco a to … Začínalo ho to unavovat. Montague s Bletchleym jeho netrpělivost vycítili.
„Na nástupišti jsme zaslechli velice zajímavý rozhovor. Zdá se, že na naši nebelvírskou hvězdu čeká velice zajímavé překvapení. Dneska během zařazování totiž bude na seznamu i Ebony Potterová.“
Oba starší zmijozelští sledovali Dracovu reakci. Dracovi chvíli trvalo než ta informace dorazila do jeho mozku a on ji dokázal správně vyhodnotit.
„Potter má sestru?“ vydechl a snažil se, aby jeho hlas zněl obvykle bezbarvým způsobem.
„Dvojče,“ souhlasil Montague, „i když … není mu nijak podobná.“
Draco se musel hodně ovládat, aby nevyvalil oči.
„Dneska při zařazování se o ní má dozvědět,“ informoval ho Bletchley. „Vážně se těším, až uvidím jeho šokovaný výraz. To bude sranda!“
Jo, to bude, pomyslel si Draco v duchu.
Uvědomil si, že na něj oba spolužáci vyčkávavě hledí.
„Takže už přemýšlíš o plánu pomsty?“ zeptal se ho Montague. Malfoy se záhadně usmál, spíš pro sebe, a pak se zase zahleděl ven z okna.
„To poznáte,“ ujistil své spolužáky tiše a chladně.
Po polovině cesty se od jejich kupé nacpali Crabbe s Goylem. Zdálo se, že se jim ulevilo, když konečně objevili svého vůdce. Draco byl naopak znechucený.
Už dávno ty dva hlupáky nepotřeboval. Věděl, že si všichni myslí, že jsou Crabbe a Goyle něco jako jeho osobní stráž. Ale to byl skoro nesmysl. V kouzelnické světe rozhodovaly schopnosti s hůlkou a ne svaly. A v tom byli oba jeho kumpáni absolutně nepoužitelní.
Nakonec se rozhodl je vzít na milost. Zvedl se a vydal na obvyklou cestu po vlaku, Crabbe s Goylem ho následovali. Procházeli pomalu chodbičkou a Draco opatrně nahlížel do jednotlivých kupé, jestli někde nezahlédne známé nebelvírské trio. Cestou si zchladil rostoucí špatnou náladu na jednom vystrašeném prvákovi, který do něj vrazil.
„Brumbál říkal, že budeš překvapený? Co tím sakra myslel?“
Draco se zarazil, když zaslechl nezaměnitelný hlas Ronalda Weasleyho. Zezadu do něj narazil Crabbe, který nedokázal zareagovat na Dracovo zastavení.
„Zmlkněte!“ zasyčel na ně a zaposlouchal se do rozhovoru vycházejícího zevnitř kupé.
„To bych taky rád věděl,“ říkal Potter.
Pak Draco zaznamenal nezaměnitelný hlas té zatracené šprtky Grangerové.
„Třeba se to týká nového učitele obrany proti černé magii,“ nadhodila.
„Snad to nebude Snape, to by nám přece Brumbál neudělal, že ne?“ ozval se lehce nejistě Weasley a Draco se v duchu ušklíbl.
„Aspoň bychom se ho zase zbavili o lektvarech,“ přidal se ke konverzaci další hlas.
Dracovi se vybavil kulatý přihlouplý obličej Nevilla Longbottoma. Opravdu úžasná společnost, pomyslel si Draco a protočil oči v sloup.
„Ty budeš mít letos lektvary, Nevillle?“ divil se Potter.
Chvíli bylo ticho, Longbottom zřejmě přemýšlel o odpovědi.
„Doufám, že to nebude Snape,“ ozval se nakonec.
Draco se zase ušklíbl.
On sám byl v lektvarech nejlepší v ročníku, dokonce ani ta mudlovská šmejdka Grangerová ho nedokázala překonat. Díky tomu, jak Snape nikdy neopomněl zveličit Potterovy nedostatky v tomhle předmětu, byly dokonce jeho nejoblíbenějším předmětem.
Draca už omrzelo postávat tam a poslouchat jejich nesmyslný rozhovor. Narovnal se a nasadil povýšený výraz. Potom prošel přímo kolem jejich kupé a vrhl stranou jediný rychlý pohled.
Kromě Pottera, Weasleyho, Grangerové a Longbottoma tam s nimi seděla ještě Weasleyho sestra z nižšího ročníku. Draco se odvrátil a pokračoval uličkou.
Začínal být lehce netrpělivý. Prošel už dvě třetiny vlaku, ale Potterovu sestru neobjevil. Radši to vzdal a rozhodl se vrátit. Blížil se totiž ke kupé, odkud slyšel pištivý ječák Pansy Parkinsonové.
Otočil se a zamířil zpět. Crabbe s Goylem se zmateně motali před ním a lezli mu tím na nervy.
Náhle se zarazil, když mezi Crabbem a Goylem zahlédl neznámou postavu, a zůstal lehce překvapeně stát. Odstrčil Crabba a Goyla, aby měl lepší výhled.
Byl si okamžitě jistý, koho to vidí.
Dívka, která právě procházela chodbičkou z druhé strany proti němu, byla určitě Ebony Potterová.
Draco se spokojeně usmál a potom sjel dívku naproti němu rychlým odhadujícím pohledem. Nebyla příliš vysoká a jak správně poznamenal Montague, rozhodně nebyla Potterovi příliš podobná. Přesto si byl okamžitě jistý, že je to ona.
Měla něco z Potterových rysů a také velmi podobný záblesk v očích. Musel uznat, že na sestru toho brýlatého skrčka byla až moc hezká. Velké hnědé oči a vlnité černé vlasy stažené nedbale gumičkou. Všimla si, že si ji prohlíží a lehce se zarazila. Pak se zastavila před kupé, ve kterém seděla nebelvírská skupinka a beze slova zapadla dovnitř. Draco si uvědomil, že se po jeho tváři roztahuje zlověstný úsměv.
Už brzy budeš trpět, Pottere. A já se tomu budu smát, sliboval si v duchu spokojeně.
Pomsta nakonec nebyl až tak špatný nápad, zvlášť ne tahle.
-TBC-
Vlak už se skoro rozjížděl, když do dveří jeho kupé strčili hlavu dva starší zmijozelští žáci, se kterými se znal z famfrpálové týmu. Zmijozelský kapitán Montague se na něj zašklebil.
„A hele, Draco Malfoy. Máš tu volno, kámo?“ chtěl vědět. Draco přešel to absolutně nevhodné oslovení, které Montague použil, a elegantním gestem pokynul jemu a zmijozelskému brankáři Bletchleymu, aby se posadili.
„Copak, že tak sám? Pansy Parkinsonová se může zbláznit, aby tě našla,“ dobíral si ho Bletchley.
Draco po něm vrhl jeden ze svých obzvlášť zlověstných pohledů. Možná byli Montague a Bletchley starší, ale on byl Malfoy. Otočil znuděně hlavu k oknu a sledoval, jak se vlak rozjíždí. Bletchley s Montaguem po sobě mrkli a zašklebili se.
„Oprav mě, jestli se pletu, Draco,“ začal Montague a počkal, že se na něj Malfoy otočí, „ale mám takový pocit, že se začínáš nějak nudit.“ Draco jen zúžil oči, ale nic na to neřekl.
„Už tě omrzelo dělat Potterovi ze života peklo?“ přisadil si Bletchley a oba se rozchechtali.
„Myslel jsem, že po něm půjdeš, zvlášť po tom, co provedl tvému otci,“ pokračoval Montague s pochmurným výrazem na tváři.
Draco po něm střelil vzteklým pohledem. On sám moc dobře věděl, co všechno mu ten mizerný nebelvírský chytač provedl. Nepotřeboval to připomínat.
„O co vám jde?“ uhodil na oba spoluhráče rozladěně.
„No,“ protáhl Montague. „Zrovna jsme zjistili něco moc zajímavého, co by ti ve tvé pomstě Potterovi mohlo pomoct.“
„Pomstě?“ zamračil se Draco. „Kdo tady mluvil o pomstě?“ Oba starší žáci se na něj jenom vědoucně usmáli.
„Víš, jak se dá nejvíc ublížit nepříteli?“ zeptal se ho Bletchley s nebezpečným úsměvem.
„Musíš mu vzít něco, co má pro něj velkou cenu. Něco, na čemu mu velmi záleží.“
Draco začínal chápat, kam směřuje tenhle rozhovor. Bez potíží nasadil nezaujatý výraz, i když v duchu cítil velkou zvědavost.
„Třeba co?“ zajímal se bezvýrazně. Bletchleyho úsměv se ještě rozšířil.
„Něco, co nikdy neměl, ale vždycky po tom toužil,“ pokračoval záhadně.
Draco se nad jeho hádankou zamyslel. Pokud si pamatoval dostal Potter většinou vždycky všechno. Jeho opatrovník Brumbál už se o to postaral. A došlo mu to. Bylo to něco, co si ten hlupák určitě strašně přál.
„Jak mu můžu vzít něco, co nemá?“ zamračil se na oba spolužáky.
„V tom je právě ten vtip,“ zasmál se Montague. „On to má, ale ještě o tom neví.“
Dracovi už pomalu docházela trpělivost, a to bylo u něj co říct. Když jste Malfoy nenecháte se ovládat tak zbytečnými pocity. Ale ta hra se slovy - samé něco a to … Začínalo ho to unavovat. Montague s Bletchleym jeho netrpělivost vycítili.
„Na nástupišti jsme zaslechli velice zajímavý rozhovor. Zdá se, že na naši nebelvírskou hvězdu čeká velice zajímavé překvapení. Dneska během zařazování totiž bude na seznamu i Ebony Potterová.“
Oba starší zmijozelští sledovali Dracovu reakci. Dracovi chvíli trvalo než ta informace dorazila do jeho mozku a on ji dokázal správně vyhodnotit.
„Potter má sestru?“ vydechl a snažil se, aby jeho hlas zněl obvykle bezbarvým způsobem.
„Dvojče,“ souhlasil Montague, „i když … není mu nijak podobná.“
Draco se musel hodně ovládat, aby nevyvalil oči.
„Dneska při zařazování se o ní má dozvědět,“ informoval ho Bletchley. „Vážně se těším, až uvidím jeho šokovaný výraz. To bude sranda!“
Jo, to bude, pomyslel si Draco v duchu.
Uvědomil si, že na něj oba spolužáci vyčkávavě hledí.
„Takže už přemýšlíš o plánu pomsty?“ zeptal se ho Montague. Malfoy se záhadně usmál, spíš pro sebe, a pak se zase zahleděl ven z okna.
„To poznáte,“ ujistil své spolužáky tiše a chladně.
Po polovině cesty se od jejich kupé nacpali Crabbe s Goylem. Zdálo se, že se jim ulevilo, když konečně objevili svého vůdce. Draco byl naopak znechucený.
Už dávno ty dva hlupáky nepotřeboval. Věděl, že si všichni myslí, že jsou Crabbe a Goyle něco jako jeho osobní stráž. Ale to byl skoro nesmysl. V kouzelnické světe rozhodovaly schopnosti s hůlkou a ne svaly. A v tom byli oba jeho kumpáni absolutně nepoužitelní.
Nakonec se rozhodl je vzít na milost. Zvedl se a vydal na obvyklou cestu po vlaku, Crabbe s Goylem ho následovali. Procházeli pomalu chodbičkou a Draco opatrně nahlížel do jednotlivých kupé, jestli někde nezahlédne známé nebelvírské trio. Cestou si zchladil rostoucí špatnou náladu na jednom vystrašeném prvákovi, který do něj vrazil.
„Brumbál říkal, že budeš překvapený? Co tím sakra myslel?“
Draco se zarazil, když zaslechl nezaměnitelný hlas Ronalda Weasleyho. Zezadu do něj narazil Crabbe, který nedokázal zareagovat na Dracovo zastavení.
„Zmlkněte!“ zasyčel na ně a zaposlouchal se do rozhovoru vycházejícího zevnitř kupé.
„To bych taky rád věděl,“ říkal Potter.
Pak Draco zaznamenal nezaměnitelný hlas té zatracené šprtky Grangerové.
„Třeba se to týká nového učitele obrany proti černé magii,“ nadhodila.
„Snad to nebude Snape, to by nám přece Brumbál neudělal, že ne?“ ozval se lehce nejistě Weasley a Draco se v duchu ušklíbl.
„Aspoň bychom se ho zase zbavili o lektvarech,“ přidal se ke konverzaci další hlas.
Dracovi se vybavil kulatý přihlouplý obličej Nevilla Longbottoma. Opravdu úžasná společnost, pomyslel si Draco a protočil oči v sloup.
„Ty budeš mít letos lektvary, Nevillle?“ divil se Potter.
Chvíli bylo ticho, Longbottom zřejmě přemýšlel o odpovědi.
„Doufám, že to nebude Snape,“ ozval se nakonec.
Draco se zase ušklíbl.
On sám byl v lektvarech nejlepší v ročníku, dokonce ani ta mudlovská šmejdka Grangerová ho nedokázala překonat. Díky tomu, jak Snape nikdy neopomněl zveličit Potterovy nedostatky v tomhle předmětu, byly dokonce jeho nejoblíbenějším předmětem.
Draca už omrzelo postávat tam a poslouchat jejich nesmyslný rozhovor. Narovnal se a nasadil povýšený výraz. Potom prošel přímo kolem jejich kupé a vrhl stranou jediný rychlý pohled.
Kromě Pottera, Weasleyho, Grangerové a Longbottoma tam s nimi seděla ještě Weasleyho sestra z nižšího ročníku. Draco se odvrátil a pokračoval uličkou.
Začínal být lehce netrpělivý. Prošel už dvě třetiny vlaku, ale Potterovu sestru neobjevil. Radši to vzdal a rozhodl se vrátit. Blížil se totiž ke kupé, odkud slyšel pištivý ječák Pansy Parkinsonové.
Otočil se a zamířil zpět. Crabbe s Goylem se zmateně motali před ním a lezli mu tím na nervy.
Náhle se zarazil, když mezi Crabbem a Goylem zahlédl neznámou postavu, a zůstal lehce překvapeně stát. Odstrčil Crabba a Goyla, aby měl lepší výhled.
Byl si okamžitě jistý, koho to vidí.
Dívka, která právě procházela chodbičkou z druhé strany proti němu, byla určitě Ebony Potterová.
Draco se spokojeně usmál a potom sjel dívku naproti němu rychlým odhadujícím pohledem. Nebyla příliš vysoká a jak správně poznamenal Montague, rozhodně nebyla Potterovi příliš podobná. Přesto si byl okamžitě jistý, že je to ona.
Měla něco z Potterových rysů a také velmi podobný záblesk v očích. Musel uznat, že na sestru toho brýlatého skrčka byla až moc hezká. Velké hnědé oči a vlnité černé vlasy stažené nedbale gumičkou. Všimla si, že si ji prohlíží a lehce se zarazila. Pak se zastavila před kupé, ve kterém seděla nebelvírská skupinka a beze slova zapadla dovnitř. Draco si uvědomil, že se po jeho tváři roztahuje zlověstný úsměv.
Už brzy budeš trpět, Pottere. A já se tomu budu smát, sliboval si v duchu spokojeně.
Pomsta nakonec nebyl až tak špatný nápad, zvlášť ne tahle.
-TBC-