Dračí krev
Stav povídky: dokončena
Summary:
Jen oni sami rozhodnou o svém osudu, jen jejich volba bude utrpením nebo radostí. Dvě strany jedné mince, úplně stejné, ale přece tak jiné. Jen navzájem se mohou zkrotit nebo zahubit. Ti, kteří ochutnali dračí krev.
Co v sobě skrývá dračí krev? Jaké tajemství bude po letech odhaleno, aby změnilo život Harry Pottera? Jak do toho zasáhne Draco Malfoy?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let (pro některé kapitoly, AU (alternative universe)
Betaread: ne
AN: Tohle je moje vůbec první povídka (pokud nepočítám nedokončené a smazané dílko HP a Strážci Pečeti) ve světě HP fanfiction. Pokud jste ji ještě nečetli, buďte schovívaví. Zrodila se v ní postava Harryho dvojčete Ebony a už jsem se jí nezbavila. Právě tady se defnitivně srovnal její charakter, i když má občas tendenci se v jiných povídkách lišit. Tahle povídka má rozhodně jistá slabá místa. Hlavně kapitolu s koktajícím Snapem, bitvu i závěr. A jsou v ní určitě i další chyby. Chtěla jsem ji předělat a opravit, ale už jsem se k tomu nedostala. Možná v budoucnu.
Summary:
Jen oni sami rozhodnou o svém osudu, jen jejich volba bude utrpením nebo radostí. Dvě strany jedné mince, úplně stejné, ale přece tak jiné. Jen navzájem se mohou zkrotit nebo zahubit. Ti, kteří ochutnali dračí krev.
Co v sobě skrývá dračí krev? Jaké tajemství bude po letech odhaleno, aby změnilo život Harry Pottera? Jak do toho zasáhne Draco Malfoy?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let (pro některé kapitoly, AU (alternative universe)
Betaread: ne
AN: Tohle je moje vůbec první povídka (pokud nepočítám nedokončené a smazané dílko HP a Strážci Pečeti) ve světě HP fanfiction. Pokud jste ji ještě nečetli, buďte schovívaví. Zrodila se v ní postava Harryho dvojčete Ebony a už jsem se jí nezbavila. Právě tady se defnitivně srovnal její charakter, i když má občas tendenci se v jiných povídkách lišit. Tahle povídka má rozhodně jistá slabá místa. Hlavně kapitolu s koktajícím Snapem, bitvu i závěr. A jsou v ní určitě i další chyby. Chtěla jsem ji předělat a opravit, ale už jsem se k tomu nedostala. Možná v budoucnu.
KAPITOLA 1 - Spolu a proti sobě
Tím, že utrhneš květinu, neuchopíš její krásu.
- Rabíndranáth Thákur -
Ebony se posadila na svou postel v dívčí ložnici šestého ročníku. V hlavě jí tepala podivná bolest a srdce se jí svíralo. Stýskalo se jí po jejím domově v Americe a po Merlinově akademii. Všechno tady bylo tak jiné než doma.
Od první chvíle bradavickou školu nenáviděla.
Byla tak temná a chladná, plná spletitých chodeb a zákeřných schodišť. Plná cizích tváří, šeptajících si tváří: „To je ona. Sestra Harryho Pottera!“. Plná prstů, které na ni ukazovaly.
Nějakým podivným způsobem už druhý den od zařazování celá škola věděla, jaký je mezi ní a Harrym vztah. Podle jejich chování Ebony hned poznala, jestli si Harryho oblíbili nebo naopak.
Zmijozelští se k ní chovali velice přezíravě a občas i zlomyslně. Dvě přihlouplé gorily, které na každém kroku provázely Draca Malfoye (před ním ji Harry varoval dokonce šestkrát), ji cestou do Velké síně na snídani dokonce nastavily nohy.
Nebelvírští ji naopak přijali s nadšením. Seznámila se s dvojicí Harryho nejlepších přátel, Hermionou a Ronem. Bratři Creeveyovi si ji několikrát vyfotili a mumlali cosi u Klubu fanoušků Harryho a Ebony Potterových.
I většina studentů ze zbylých dvou kolejí se k ní chovala docela mile. Celá škola už se očividně smířila s faktem, že Harry Potter není jedináček, jak se dlouho tvrdilo. Až na jedinou osobu. A zrovna na jejích pocitech jí záleželo nejvíc.
Když se dozvěděla, že není Ebony Walterová, ale Ebony Potterová, byl to šok. Celý její svět se zhroutil jako domeček z karet. Ztratila rodiče a bratra Evana, o kterých si bláhově myslela, že by jí nikdy nedokázali lhát. Všechno se na ni valilo. Jako smrtící lavina, která ji uvěznila pod sněhem a nedovolovala jí dýchat. Její praví rodiče byli mrtví a její bratr byl úhlavním nepřítelem lorda Voldemorta. To byla realita, se kterou se měla srovnat - že nic, čemu dřív věřila, není pravda. Bylo to, jako kdyby celých šestnáct let žila cizí život. Ten její jí z ničehonic proklouzl mezi prsty a rozbil se napadrť. Zůstal jí jen Harry.
Slyšela o něm tolik, především od Brumbála a od přítele jejího pravého otce Remuse Lupina. O jeho statečnosti a dobrém srdci. O jeho soubojích s Voldemortem. O jeho malérech a lásce k famfrpálu. Byl tím jediným, co měla, a proto se k jejich setkání doslova upnula. Harry ještě nic nevěděl, když se setkali ve vlaku na cestě do Bradavic. Byl k ní docela milý, ale neuniklo jí, že v jeho chování byla i jistá stopa nedůvěry.
Teď už věděl pravdu. Brumbál mu to řekl ještě před zahájením školního roku. Chápala, že to pro Harryho bude šok. Naštval se a práskl Brumbálovi před nosem dveřmi od jeho vlastní pracovny. Měl na ředitele vztek a Ebony tomu rozuměla. Cítila se stejně, když jí to řekli. Ale jeho vztek byl zřejmě zaměřený i na ni. Dokázal ho sice dobře skrývat a tvářit se, že je z její přítomnosti nadšený, ale ona to cítila. Měla pocit, že nikdy v životě nebyla tak opuštěná.
Uvědomila si, že na ni mluví Hermiona, Harryho kamarádka a její nová spolužačka.
„Jsi v pořádku?“ zopakovala Hermiona svou otázku a opatrně na ni pohlédla.
Ebony se na ni křivě usmála.
„Nikdy mi nebylo líp,“ ušklíbla se.
Hermiona ji zamyšleně pozorovala.
„Nejste sice jednovaječná dvojčata, ale ve spoustě věcí jste si podobní,“ pousmála se. „Třeba ty vlasy.“
Ebony se nervózně dotkla uzlu, do kterého si stáhla neposlušné vlnité kadeře. Zase se jí rozplétal a pramínky vlasů jí padaly do tváře. Nikdy nevydržely pečlivě učesané déle než deset minut.
„A máš některé jeho rysy,“ pokračovala Hermiona. „Ale vypadáš jinak, asi to je díky těm očím.“
Ebony na to nic neřekla.
Remus Lupin jí sdělil, že má oči po otci. Se stejnými rozvernými jiskřičkami. Dokonce i lehounce křivý úsměv prý zdědila po něm. Dřív nikdy nepřemýšlela o tom, jak málo se podobá manželům Walterovým, které považovala za své rodiče. Oba měli světlé vlasy a modré oči, které po nich zdědil Evan. Na rodinných fotografiích vypadala jako černá ovce … Teď už věděla proč.
Pohlédla vděčně na Hermionu. Zase se cítila o kousek blíž Ebony Potterové, kterou se chtěla stát. Shýbla se pod postel a vytáhla svoje koště pečlivě uložené v ochranném obalu. Vybalila ho a Hermiona se zvědavě naklonila blíž. Nikdy ji příliš nezajímala košťata ani famfrpál a Ronovy řeči o něm většinou vnímala jen na půl ucha. Ale i přes to musela uznat, že Ebonyino koště je opravdu nádherné. Násada měla leskle modrou barvu, stejně jako ocas, v němž se lesklo několik stříbrných proutků.
Ebony se zdála připravená na další denní dávku létaní. Hermiona jí navrhla, že půjde ven s ní.
Bylo jí Ebony líto, a tak se rozhodla jí dělat společnost.
Ani v nejmenším ji nepřekvapilo, že Ebony umí létat víc než dobře. Přece jen to byla přes všechny rozdíly ve vzhledu Harryho sestra. Ebony chvíli kroužila nadšeně vysoko nad hřištěm a očividně si užívala tu svobodu, která jí dovolovala odhodit všechny nepříjemné pocity někam daleko. Potom klesla dolů a létala kolem Hermiony, které se z toho lehce zatočila hlava.
„Vážně to nechceš vyzkoušet taky?“ zeptala se jí Ebony už asi podesáté a Hermiona jí jako předtím odpověděla zamítavě.
„Nemusíš lětět nijak vysoko,“ přesvědčovala ji Ebony jemně. „Jen se lehce odlepíš od země, takhle.“
Ebony se nechala lehounce vynést několik desítek centimetrů nad trávník a jen tak klouzala dopředu a dozadu. Hermioně se jen přitom pohledu znovu točila hlava. Jestli měla Hermiona nějakou slabost, pak to byla hrůza z létání.
„Ne, vážně,“ odmítla rychle. „Já prostě létání nemám ráda.“ Ebony jen pokrčila rameny a znovu se vznesla trochu výš.
Následující rozhovor s Ebony byl pro Hermionu jedním z nejpodivnějších a zároveň nejzajímavějších, jaké kdy zažila. Ebony létala kolem ní a povídala si s ním o všem možném. Hermiona brzy zjistila, že má Harryho sestra veselou povahu.
A zřejmě ještě větší talent na maléry než Harry, pomyslela si o tmavovlasé dívce, když si vyslechla několik historek z její bývalé školy.
Vážně nechápala, proč je k té dívce Harry tak chladný. A rozhodně si všimla, jak to dívku trápí, i když se zdálo, že své pocity umí skrývat docela dobře.
Ten, Harry je ale hlupák, celou dobu je tak nešťastný, že nikdy neměl šanci poznat svou rodinu, a teď když může …
Opustily hřiště až ve chvíli, kdy Hermiona zdálky zahlédla blížící se zmijozelské famfrpálové družstvo. Ebony lehce a elegantně seskočila z koštěte, které zase opatrně uložila do ochranného obalu a obě dívky se vydaly zpět k hradu, aniž by o partu v zeleném zavadily pohledem.
- Rabíndranáth Thákur -
Ebony se posadila na svou postel v dívčí ložnici šestého ročníku. V hlavě jí tepala podivná bolest a srdce se jí svíralo. Stýskalo se jí po jejím domově v Americe a po Merlinově akademii. Všechno tady bylo tak jiné než doma.
Od první chvíle bradavickou školu nenáviděla.
Byla tak temná a chladná, plná spletitých chodeb a zákeřných schodišť. Plná cizích tváří, šeptajících si tváří: „To je ona. Sestra Harryho Pottera!“. Plná prstů, které na ni ukazovaly.
Nějakým podivným způsobem už druhý den od zařazování celá škola věděla, jaký je mezi ní a Harrym vztah. Podle jejich chování Ebony hned poznala, jestli si Harryho oblíbili nebo naopak.
Zmijozelští se k ní chovali velice přezíravě a občas i zlomyslně. Dvě přihlouplé gorily, které na každém kroku provázely Draca Malfoye (před ním ji Harry varoval dokonce šestkrát), ji cestou do Velké síně na snídani dokonce nastavily nohy.
Nebelvírští ji naopak přijali s nadšením. Seznámila se s dvojicí Harryho nejlepších přátel, Hermionou a Ronem. Bratři Creeveyovi si ji několikrát vyfotili a mumlali cosi u Klubu fanoušků Harryho a Ebony Potterových.
I většina studentů ze zbylých dvou kolejí se k ní chovala docela mile. Celá škola už se očividně smířila s faktem, že Harry Potter není jedináček, jak se dlouho tvrdilo. Až na jedinou osobu. A zrovna na jejích pocitech jí záleželo nejvíc.
Když se dozvěděla, že není Ebony Walterová, ale Ebony Potterová, byl to šok. Celý její svět se zhroutil jako domeček z karet. Ztratila rodiče a bratra Evana, o kterých si bláhově myslela, že by jí nikdy nedokázali lhát. Všechno se na ni valilo. Jako smrtící lavina, která ji uvěznila pod sněhem a nedovolovala jí dýchat. Její praví rodiče byli mrtví a její bratr byl úhlavním nepřítelem lorda Voldemorta. To byla realita, se kterou se měla srovnat - že nic, čemu dřív věřila, není pravda. Bylo to, jako kdyby celých šestnáct let žila cizí život. Ten její jí z ničehonic proklouzl mezi prsty a rozbil se napadrť. Zůstal jí jen Harry.
Slyšela o něm tolik, především od Brumbála a od přítele jejího pravého otce Remuse Lupina. O jeho statečnosti a dobrém srdci. O jeho soubojích s Voldemortem. O jeho malérech a lásce k famfrpálu. Byl tím jediným, co měla, a proto se k jejich setkání doslova upnula. Harry ještě nic nevěděl, když se setkali ve vlaku na cestě do Bradavic. Byl k ní docela milý, ale neuniklo jí, že v jeho chování byla i jistá stopa nedůvěry.
Teď už věděl pravdu. Brumbál mu to řekl ještě před zahájením školního roku. Chápala, že to pro Harryho bude šok. Naštval se a práskl Brumbálovi před nosem dveřmi od jeho vlastní pracovny. Měl na ředitele vztek a Ebony tomu rozuměla. Cítila se stejně, když jí to řekli. Ale jeho vztek byl zřejmě zaměřený i na ni. Dokázal ho sice dobře skrývat a tvářit se, že je z její přítomnosti nadšený, ale ona to cítila. Měla pocit, že nikdy v životě nebyla tak opuštěná.
Uvědomila si, že na ni mluví Hermiona, Harryho kamarádka a její nová spolužačka.
„Jsi v pořádku?“ zopakovala Hermiona svou otázku a opatrně na ni pohlédla.
Ebony se na ni křivě usmála.
„Nikdy mi nebylo líp,“ ušklíbla se.
Hermiona ji zamyšleně pozorovala.
„Nejste sice jednovaječná dvojčata, ale ve spoustě věcí jste si podobní,“ pousmála se. „Třeba ty vlasy.“
Ebony se nervózně dotkla uzlu, do kterého si stáhla neposlušné vlnité kadeře. Zase se jí rozplétal a pramínky vlasů jí padaly do tváře. Nikdy nevydržely pečlivě učesané déle než deset minut.
„A máš některé jeho rysy,“ pokračovala Hermiona. „Ale vypadáš jinak, asi to je díky těm očím.“
Ebony na to nic neřekla.
Remus Lupin jí sdělil, že má oči po otci. Se stejnými rozvernými jiskřičkami. Dokonce i lehounce křivý úsměv prý zdědila po něm. Dřív nikdy nepřemýšlela o tom, jak málo se podobá manželům Walterovým, které považovala za své rodiče. Oba měli světlé vlasy a modré oči, které po nich zdědil Evan. Na rodinných fotografiích vypadala jako černá ovce … Teď už věděla proč.
Pohlédla vděčně na Hermionu. Zase se cítila o kousek blíž Ebony Potterové, kterou se chtěla stát. Shýbla se pod postel a vytáhla svoje koště pečlivě uložené v ochranném obalu. Vybalila ho a Hermiona se zvědavě naklonila blíž. Nikdy ji příliš nezajímala košťata ani famfrpál a Ronovy řeči o něm většinou vnímala jen na půl ucha. Ale i přes to musela uznat, že Ebonyino koště je opravdu nádherné. Násada měla leskle modrou barvu, stejně jako ocas, v němž se lesklo několik stříbrných proutků.
Ebony se zdála připravená na další denní dávku létaní. Hermiona jí navrhla, že půjde ven s ní.
Bylo jí Ebony líto, a tak se rozhodla jí dělat společnost.
Ani v nejmenším ji nepřekvapilo, že Ebony umí létat víc než dobře. Přece jen to byla přes všechny rozdíly ve vzhledu Harryho sestra. Ebony chvíli kroužila nadšeně vysoko nad hřištěm a očividně si užívala tu svobodu, která jí dovolovala odhodit všechny nepříjemné pocity někam daleko. Potom klesla dolů a létala kolem Hermiony, které se z toho lehce zatočila hlava.
„Vážně to nechceš vyzkoušet taky?“ zeptala se jí Ebony už asi podesáté a Hermiona jí jako předtím odpověděla zamítavě.
„Nemusíš lětět nijak vysoko,“ přesvědčovala ji Ebony jemně. „Jen se lehce odlepíš od země, takhle.“
Ebony se nechala lehounce vynést několik desítek centimetrů nad trávník a jen tak klouzala dopředu a dozadu. Hermioně se jen přitom pohledu znovu točila hlava. Jestli měla Hermiona nějakou slabost, pak to byla hrůza z létání.
„Ne, vážně,“ odmítla rychle. „Já prostě létání nemám ráda.“ Ebony jen pokrčila rameny a znovu se vznesla trochu výš.
Následující rozhovor s Ebony byl pro Hermionu jedním z nejpodivnějších a zároveň nejzajímavějších, jaké kdy zažila. Ebony létala kolem ní a povídala si s ním o všem možném. Hermiona brzy zjistila, že má Harryho sestra veselou povahu.
A zřejmě ještě větší talent na maléry než Harry, pomyslela si o tmavovlasé dívce, když si vyslechla několik historek z její bývalé školy.
Vážně nechápala, proč je k té dívce Harry tak chladný. A rozhodně si všimla, jak to dívku trápí, i když se zdálo, že své pocity umí skrývat docela dobře.
Ten, Harry je ale hlupák, celou dobu je tak nešťastný, že nikdy neměl šanci poznat svou rodinu, a teď když může …
Opustily hřiště až ve chvíli, kdy Hermiona zdálky zahlédla blížící se zmijozelské famfrpálové družstvo. Ebony lehce a elegantně seskočila z koštěte, které zase opatrně uložila do ochranného obalu a obě dívky se vydaly zpět k hradu, aniž by o partu v zeleném zavadily pohledem.
~*~*~*~*~*~
Naopak zmijozelský chytač Draco Malfoy věnoval odcházejícím dívkám dlouhý pohled. Zvláště pak Potterově sestře. A nebyl sám, jak si všiml, když se otočil na své mužstvo. Jen se v duchu jedovatě ušklíbl.
Pokud šlo o jeho pomstu, už začínal mít opravdu vztek. Jeho plán se zatraceně komplikoval. Uběhlo už skoro dvacet dní a první fáze jeho plánu ještě ani nazačala. Nebyla to jeho chyba.
Prostě si nemohl zvyknout na to, že je Potterova sestra tak nesnesitelná. Doufal, že když se dvojčata Potterovi liší vzhledem, mohlo by to být stejné i s jejich povahami, ale spletl se. Nedalo se říct, že by si padli Potterová a Malfoy do oka, toho si po pár dnech vyučování všiml každý.
Dracovi bylo jasné, že už Potter svou sestru informoval o antipatiích, které mezi nimi vládly už od prvního ročníku. A to, jak její příbuzenství s Potterem přijali zmijozelští, tomu rozhodně nepomáhalo. Draco moc dobře, že to byl Montague s Bletchleym, kteří po škole roznesli tu skvělou novinu o rodině Potterových. A taky se ho nenápadně a s uštěpačnými pobavenými úšklebky vyptávali, jak je se svou pomstou daleko.
Před chvílí Draco Potterovou bedlivě sledoval z dálky při létání. Bylo to zvláštní a výsledky jeho pozorování ho lehce překvapily. Nebyla sice tak elegantní jako Potter, ale Dracovi se zdálo, že ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by do létání dával tolik energie.
No jistě, slečna Potterová musí být určitě dokonalá i ve famfrpále, ušklíbl se v duchu a skoro si nadával, že ho to překvapilo. Vyzval svůj tým, aby nasedli na košťata, a sám se ve vzduchu nad hřištěm ocitl jako první. Jeho myšlenky se však vznášely úplně jinde. U jeho nového nepřítele …
Opravdu ji měl za těch několik dní plné zuby. Když zjistil, že po dobrém to s ní nepůjde, choval se k ní prostě, jako by to byl Potter. I když tady byl také menší rozdíl.
Ebony Potterová se nenechala jeho poznámkami vyvést z míry, naopak se zdálo, že se jimi baví (a Draco měl podezření, že na jeho účet). Na každou jeho narážku a urážku měla bleskovou odpověď a dokázala ho pokaždé vytočit, že se málem přestal ovládat a zapomněl na své vychování a povinnosti.
K jeho velké nelibosti (ve skutečnosti to byl zuřivý vztek, který ho popadl pokaždé, když na to pomyslel) byly dalším rozdílem mezi Ebony a jejím bratrem lektvary.
V nich byl Potter absolutní nemehlo a Draco si vždycky užíval ten pocit převahy nad ním, když Snape srovnával jejich práci v hodinách. Letos měl Potter od nenáviděných lektvarů pokoj, protože jeho známka NKÚ z lektvarů na přijetí do Snapeova kurzu nestačila.
Možná i proto Draca překvapilo, když se Ebony Potterová se suverénním výrazem objevila na Snapeově hodině. Snape z toho byl vyšokovaný ještě mnohem víc, ale neměl nárok s tím cokoliv udělat, protože podle toho, co se po škole šuškalo, složila Potterova sestra NKÚ z lektvarů na dvě stě procent.
A zbytek hodiny už se ani jeden z dvojice Draco, Snape ze šoku nedostal.
Snape se očividně rozhodl, že Ebony za tu drzost otravovat a znepříjemňovat mu život svou přítomností na jeho hodinách, tvrdě potrestá. Jeho chování k Ebony Potterové bylo dokonce o něco horší, než se kdy Snape choval k jejímu bratrovi, možná kvůli skutečnosti, že si z toho Potterová vůbec nic nedělala.
Narozdíl od Pottera se totiž u jeho sestry Snapeovy jedovaté a zlomyslné poznámky míjely účinkem. Ebony klidně připravoval svůj lektvar a nenechala se nijak rozptýlit. Strhávání bodů za neznalost se také nekonalo.
Ebony dokázala odpovědět vždycky přesně a výstižně. Draco nechápal, jak mohla svůj lektvar dokončit vždy minimálně o dvacet minut dříve než ostatní. Zbytek hodiny pak prohádala se Snapem a vysloužila si tak školní trest.
Během prvního měsíce očividně strávila s profesorem lektvarů po večerech více času, než by jim oběma bylo příjemné. Draco očekával, že to Snape zabalí a bude jí za jejich dohadování jen strhávat body, aby ukončil svá muka. Další hodiny lektvarů však měly stejný scénář.
Pokud šlo o jeho pomstu, už začínal mít opravdu vztek. Jeho plán se zatraceně komplikoval. Uběhlo už skoro dvacet dní a první fáze jeho plánu ještě ani nazačala. Nebyla to jeho chyba.
Prostě si nemohl zvyknout na to, že je Potterova sestra tak nesnesitelná. Doufal, že když se dvojčata Potterovi liší vzhledem, mohlo by to být stejné i s jejich povahami, ale spletl se. Nedalo se říct, že by si padli Potterová a Malfoy do oka, toho si po pár dnech vyučování všiml každý.
Dracovi bylo jasné, že už Potter svou sestru informoval o antipatiích, které mezi nimi vládly už od prvního ročníku. A to, jak její příbuzenství s Potterem přijali zmijozelští, tomu rozhodně nepomáhalo. Draco moc dobře, že to byl Montague s Bletchleym, kteří po škole roznesli tu skvělou novinu o rodině Potterových. A taky se ho nenápadně a s uštěpačnými pobavenými úšklebky vyptávali, jak je se svou pomstou daleko.
Před chvílí Draco Potterovou bedlivě sledoval z dálky při létání. Bylo to zvláštní a výsledky jeho pozorování ho lehce překvapily. Nebyla sice tak elegantní jako Potter, ale Dracovi se zdálo, že ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by do létání dával tolik energie.
No jistě, slečna Potterová musí být určitě dokonalá i ve famfrpále, ušklíbl se v duchu a skoro si nadával, že ho to překvapilo. Vyzval svůj tým, aby nasedli na košťata, a sám se ve vzduchu nad hřištěm ocitl jako první. Jeho myšlenky se však vznášely úplně jinde. U jeho nového nepřítele …
Opravdu ji měl za těch několik dní plné zuby. Když zjistil, že po dobrém to s ní nepůjde, choval se k ní prostě, jako by to byl Potter. I když tady byl také menší rozdíl.
Ebony Potterová se nenechala jeho poznámkami vyvést z míry, naopak se zdálo, že se jimi baví (a Draco měl podezření, že na jeho účet). Na každou jeho narážku a urážku měla bleskovou odpověď a dokázala ho pokaždé vytočit, že se málem přestal ovládat a zapomněl na své vychování a povinnosti.
K jeho velké nelibosti (ve skutečnosti to byl zuřivý vztek, který ho popadl pokaždé, když na to pomyslel) byly dalším rozdílem mezi Ebony a jejím bratrem lektvary.
V nich byl Potter absolutní nemehlo a Draco si vždycky užíval ten pocit převahy nad ním, když Snape srovnával jejich práci v hodinách. Letos měl Potter od nenáviděných lektvarů pokoj, protože jeho známka NKÚ z lektvarů na přijetí do Snapeova kurzu nestačila.
Možná i proto Draca překvapilo, když se Ebony Potterová se suverénním výrazem objevila na Snapeově hodině. Snape z toho byl vyšokovaný ještě mnohem víc, ale neměl nárok s tím cokoliv udělat, protože podle toho, co se po škole šuškalo, složila Potterova sestra NKÚ z lektvarů na dvě stě procent.
A zbytek hodiny už se ani jeden z dvojice Draco, Snape ze šoku nedostal.
Snape se očividně rozhodl, že Ebony za tu drzost otravovat a znepříjemňovat mu život svou přítomností na jeho hodinách, tvrdě potrestá. Jeho chování k Ebony Potterové bylo dokonce o něco horší, než se kdy Snape choval k jejímu bratrovi, možná kvůli skutečnosti, že si z toho Potterová vůbec nic nedělala.
Narozdíl od Pottera se totiž u jeho sestry Snapeovy jedovaté a zlomyslné poznámky míjely účinkem. Ebony klidně připravoval svůj lektvar a nenechala se nijak rozptýlit. Strhávání bodů za neznalost se také nekonalo.
Ebony dokázala odpovědět vždycky přesně a výstižně. Draco nechápal, jak mohla svůj lektvar dokončit vždy minimálně o dvacet minut dříve než ostatní. Zbytek hodiny pak prohádala se Snapem a vysloužila si tak školní trest.
Během prvního měsíce očividně strávila s profesorem lektvarů po večerech více času, než by jim oběma bylo příjemné. Draco očekával, že to Snape zabalí a bude jí za jejich dohadování jen strhávat body, aby ukončil svá muka. Další hodiny lektvarů však měly stejný scénář.
~*~*~*~*~*~
Draco teď vrhl směrem k Potterově sestře nenávistný pohled. Byla středa a dvouhodinovka kurzu lektvarů byla teprve v polovině. Snape jim dal za úkol připravit Doušek živé smrti, velice účinný uspávací lektvar. Podle předpisu na tabuli ho měli připravovat ještě minimálně půl hodiny, jenže …
„Jsem hotová,“ prohlásila Ebony Potterová sebevědomě a zvedla se z lavice, aby mohla donést zazátkovanou lahvičku s lektvarem na Snapeův stůl.
Mířila tím svým sebejistým způsobem k profesorovi, který ji se zúženýma očima pozoroval. V místnosti se náhle rozhostilo napjaté ticho.
Několik studentů se jen slabě ušklíblo v očekávání další slovní přestřelky mezi profesorem a Potterovou sestrou. Draco dokonce před hodinou zaznamenal, že se několik studentů, převážně z jeho koleje (Takhle srážet úroveň Zmijozelu!) sázelo, jestli dostane školní trest i tentokrát.
„Pokud věnujete ještě jeden a tentokrát pořádný pohled postupu na tabuli, tak zjistíte, že příprava lektvaru i s vařením trvá minimálně hodinu,“ poučil ji Snape a jeho hlas doslova vibroval zlobou. Už dávno ztratil v jednání s ní schopnost se ovládat.
„To jistě, ale já už jsem ho dokončila,“ odvětila Ebony nevzrušeně a postavila lavičku před Snapea na stůl.
„Vaše drzé a arogantní chování už opravdu přesahuje meze,“ pokračoval Snape vzteklým skoro šeptaným hlasem, ale díky tichu panujícímu ve třídě, ho slyšeli všichni.
„Řekl jste přece, že kdo bude s lektvarem hotový, má vám ho přinést ke katedře na oznámkování,“ připomněla mu Ebony stále klidně a na její tváři se roztáhl lehce křivý úsměv.
Snapeovi se zablýsklo v očích, když si vzpomněl na jiného nositele toho úsměvu - stejně protivného a arogantního. Byla to odporná vzpomínka.
„Jak chcete!“ vyštěkl a vytrhl jí z ruky lahvičku s lektvarem, který potom podrobil důkladné prohlídce.
Jeho jestřábí oči se ještě více zúžily a Draco podle profesorových sevřených rtů poznal, že je lektvar v pořádku. (Jak to dělá?) Snapea ta skutečnost rozhodně nepotěšila.
„Vraťte se na své místo,“ zavrčel na Ebony.
Ta jen znovu roztáhla rty v křivém úsměvu a vrátila se do lavice. Zdálo se, že profesor lektvarů se zase naladil na nebezpečnou notu.
Zvedl se od stolu k pravidelné obchůzce, aby se uklidnil. Trojice roztřesených studentek z Mrzimoru, jejichž jména Draco ani nepovažoval za nutné a důstojné si pamatovat a které se usadily v prvních třech lavicích u okna, se zděšeně přikrčila.
Neměly sem chodit, když se bojí Snapea, ušklíbl se Draco v duchu nad jejich neprozíravostí.
„Kdo z vás mi poví, proč se do lektvaru přidává hadí krev?“ rozlehl se Snapeův zvýšený hlas sklepením.
Jednotliví studenti klopili rychlostí blesku oči ke svým kotlíkům, jak je probodával jestřábím pohledem.
Odpověď na jeho otázku přišla vzápětí ze zadní části učebny, přímá a sebevědomá.
„Abychom prodloužili dobu přípravy?“
Snape stál zrovna kousek od Draca, takže mohl zmijozelský prefekt pozorovat, jak profesor ztuhl. V očích se mu zablesklo a potom se zlověstně obrátil na Ebony Potterovou. Zdálo se, že na tuhle chvíli čekal. Konečně ji dostanu, říkal jasně jeho pohled.
„To je špatně, slečno Potterová…“ Slovo „špatně“ znělo skoro vítězoslavně. „A laskavě nevykřikujte, pokud nemáte zájem o další školní trest,“ varoval ji ještě se škodolibým úsměvem.
„Já jsem ji do lektvaru nepřidala,“ sdělila mu Potterová s nevinným úsměvem.
Draco musel proti své vůli obdivovat její odvahu. Snape byl v úplně jiném rozpoložení. Vypadal, jako když neví, jestli si z něj ta sotva sto šedesát centimetrů vysoká (nebo spíš nízká?) osoba nedělá legraci.
„Pak nebude mít požadované účinky. Bude jednoduše bezcenný,“ oznámil Ebony Snape už těžko skrývaným vítězoslavným tónem a zamířil zpět ke katedře, aby si mohl její lektvar znovu prohlédnout.
„To nehrozí, protože jsem ji nahradila dračí krví, která má ve spojení s pelyňkovým výluhem stejné účinky. Ale navíc to zkrátí přípravu lektvaru skoro o polovinu.“
Eboynina slova zarazila Snapea na půli cesty. Otočil se na ni, ve tváři překvapení. Dracovi bylo jasné, že ho tak udivily její znalosti. A nebyl sám. Několik studentů dokonce lehce užasle vydechlo.
„Díky vaším zlepšovákům-“ začal výhružně profesor, když se vzpamatoval, a zjevně stále ještě nehodlal přiznat úplnou porážku.
„Jsem hotová mnohem dřív než ostatní,“ přerušila ho Ebony Potterová věcně.
„- jste si vysloužila další školní trest,“ dokončil Snape a zkřivil rty. Jeho výraz už byl rezignovaný. Potterová se jen chladně ušklíbla a sklonila se k učebnici lektvarů.
„Normálně jí snad začnu fandit,“ naklonil se k Dracovi od vedlejšího stolu Blaise Zabini, tak aby ho vracející se Snape neviděl. „Zrovna mi vydělala deset galeonů.“
Draco se na něj jen pohrdavě ušklíbl. Sázení bylo hluboko pod jeho úroveň a myslel si, že zbytek jeho koleje je na tom stejně. Očividně se mýlil. Vůbec se mu zdálo, že se Zmojizelští od příchodu Potterovy sestry chovají divně. Včera dokonce přistihl Warringtona, jak na tu mrňavou potvoru zasněně zírá u oběda. No, hrůza!
Hodina končila a Snape si pro ně jako třešinku na dortu připravil domácí práci, která jim místo obvykle odporného odpoledne měla zabrat ještě mnohem více času. Draco sice nepatřil mezi studenty, kterým by lektvary vadily (to je výhoda být v něčem nejlepší - momentálně skoro nejlepší :-) ), ale všeho moc škodí. Zdálo se, že Snapeův nápad nepotěšil ani jeho samotného.
Asi už ho to nebaví opravovat, pomyslel si Draco.
Vzpomněl si na to, jak jednou, když šel za Snapem do kabinetu, zaslechl zpoza dveří nakvašené mumlání.
„Já mu dám fénixovu tlapku! Ten Longbottom vážně nemá mozek, idiot!“ láteřil.
Draco tenkrát raději odložil rozhovor s ředitelem své koleje na jindy. Nezdálo se, že by byl Snape přívětivě naladěn na debatu o večírku na oslavu famfrpálového vítězství Zmijozelu.
Všichni už donesli své lektvary k ohodnocení na Snapeův stůl. Profesor se znovu zvedl od stolu plného lahviček a postavil se před katedru s lehce nepříjemným výrazem na tváři.
„Abych zjistil, jestli jsou vaše schopnosti v přípravě lektvarů dostačující,“ začal, „rozdělím vás do dvojic a každá dvojice si bude muset vybrat nějaký lektvar, který připraví a ověří si jeho účinky. O průběhu přípravy i testování účinků lektvaru mi napíšete podrobnou esej.“
Snape se znovu rozhlédl po třídě.
„Na celou práci budete mít měsíc, proto vám doporučuji začít hned. Očekávám, že si vyberete lektvar z kategorie dé. A ještě jedna připomínka. Pokud by se někdo z vás náhodou otrávil -“ Snape se zatvářil, jako by ho taková nehoda u mnoha z nich (především těch, co nebyli ze Zmijozelu) velice potěšila - „ projeví se to na známce.“
Draco se v duchu ušklíbl nad Snapeovou milou povahou. Střelil pohledem po Potterově sestře. Tvářila se docela zaujatě.
„A teď ty dvojice,“ pokračoval mezitím Snape. „Samozřejmě bych vás mohl nechat utvořit je podle vaší libosti, ale pokud to udělám já, bude to rozhodně mnohem zajímavější.“
Snape se zlomyslně zachechtal a pak předvedl ve třídě menší škatulata.
Po jejich skončení se na Snapea nasupeně mračila Ebony Potterová. Zdálo se, že se profesorovi konečně podařilo ji alespoň trochu vytočit. Zbýval totiž už poslední člověk, kterého k ní profesor lektvarů mohl přiřadit, a ji tahle možnost vůbec nepotěšila.
„Pane Malfoyi!“ pobídl Snape Draca s vítězoslavným úšklebkem.
Draco se povýšeně zvedl a nasadil lehce pohrdavý výraz, když zamířil na volné místo vedle Potterové.
Pohlédli si do očí a zkoušeli, co ten druhý vydrží. Pohled Potterovy sestry byl jako rozžhavený drát, zatímco Malfoyův mrazil jako led. Dokonalá kombinace na atomový výbuch, který by smetl celou školu i s pozemky. Nakonec Ebony Potterová jako první prolomila lehce vražedné napětí.
„Co třeba veritasérum?“ navrhla nevinně, aniž by uhnula očima.
Zase ten křivý úsměv, všiml si Draco. Začínal na něj působit jako varovný signál.
„Lektvary, jejichž výroba je omezena ministerskými zákony, samozřejmě vynecháte,“ zalétla k nim od katedry Snapeova poznámka. Profesor zřejmě jejich rozhovor dobře sledoval.
„Vymyslím něco lepšího,“ ušklíbl se Malfoy povýšeně. „Tak abys to zvládla, samozřejmě.“
„Chtěl jsi říct, abych zvládla tvou společnost,“ zamračila se na něj a její oči se lehce výhružně zúžily.
Další špatný signál, pomyslel si Draco.
„Asi se budeš muset naučit ovládat jako já,“ poznamenal okamžitě uštěpačně. „Ještě vymyslím, jaký lektvar připravíme.“
Zdálo se, že se s ním Ebony nehodlá hádat. Její výraz říkal něco jako: Vůbec se tě nebojím, Malfoy, ať už chystáš cokoliv. Jen na vteřinu se zamyslela.
„Ale začneme ještě dnes,“ prohlásila poté odhodlaně. „Čím dřív to budeme mít za sebou, tím kratší dobu se s tebou budu muset otravovat.“
Draco se v duchu zaradoval nad tím příznivým vývojem. Dneska mu přálo štěstí. Jako by mu Snape i samotná Ebony Potterová jeho pomstu usnadňovali. A on se rozhodl toho využít.
„Fajn, dneska ve čtyři před zmijozelským sklepením,“ rozhodl svým obvyklým znuděným hlasem, aby nedal najevo ten vítězoslavný pocit, který ho zaplavil.
„Chceš ten lektvar připravovat na chodbě?“ ušklíbla se Potterová a obočí jí pobaveně vylétlo vzhůru.
Draco se otřásl lehkým odporem, když si uvědomil, že přesně takhle to dělává i Potter.
„Ne, ale já rozhodnu o místě.“
„Když ti to udělá dobře,“ odsekla Ebony znechuceně.
Draco se samolibě ušklíbl.
„Hlavně žádné podrazy, Malfoyi,“ probodla ho ještě výhružným pohledem.
„Nemusíš se bát.“
„Tebe nikdy.“
„Možná bys měla.“
„Vyhrožuješ? Zbytečně. Umím si poradit.“
„Pošleš na mě úžasného hrdinného bratříčka?“
„Nepotřebuju ochranku jako ty.“
„Neutahuj si ze mě.“
„Proč? Nemáš smysl pro humor?“
„Jsem hotová,“ prohlásila Ebony Potterová sebevědomě a zvedla se z lavice, aby mohla donést zazátkovanou lahvičku s lektvarem na Snapeův stůl.
Mířila tím svým sebejistým způsobem k profesorovi, který ji se zúženýma očima pozoroval. V místnosti se náhle rozhostilo napjaté ticho.
Několik studentů se jen slabě ušklíblo v očekávání další slovní přestřelky mezi profesorem a Potterovou sestrou. Draco dokonce před hodinou zaznamenal, že se několik studentů, převážně z jeho koleje (Takhle srážet úroveň Zmijozelu!) sázelo, jestli dostane školní trest i tentokrát.
„Pokud věnujete ještě jeden a tentokrát pořádný pohled postupu na tabuli, tak zjistíte, že příprava lektvaru i s vařením trvá minimálně hodinu,“ poučil ji Snape a jeho hlas doslova vibroval zlobou. Už dávno ztratil v jednání s ní schopnost se ovládat.
„To jistě, ale já už jsem ho dokončila,“ odvětila Ebony nevzrušeně a postavila lavičku před Snapea na stůl.
„Vaše drzé a arogantní chování už opravdu přesahuje meze,“ pokračoval Snape vzteklým skoro šeptaným hlasem, ale díky tichu panujícímu ve třídě, ho slyšeli všichni.
„Řekl jste přece, že kdo bude s lektvarem hotový, má vám ho přinést ke katedře na oznámkování,“ připomněla mu Ebony stále klidně a na její tváři se roztáhl lehce křivý úsměv.
Snapeovi se zablýsklo v očích, když si vzpomněl na jiného nositele toho úsměvu - stejně protivného a arogantního. Byla to odporná vzpomínka.
„Jak chcete!“ vyštěkl a vytrhl jí z ruky lahvičku s lektvarem, který potom podrobil důkladné prohlídce.
Jeho jestřábí oči se ještě více zúžily a Draco podle profesorových sevřených rtů poznal, že je lektvar v pořádku. (Jak to dělá?) Snapea ta skutečnost rozhodně nepotěšila.
„Vraťte se na své místo,“ zavrčel na Ebony.
Ta jen znovu roztáhla rty v křivém úsměvu a vrátila se do lavice. Zdálo se, že profesor lektvarů se zase naladil na nebezpečnou notu.
Zvedl se od stolu k pravidelné obchůzce, aby se uklidnil. Trojice roztřesených studentek z Mrzimoru, jejichž jména Draco ani nepovažoval za nutné a důstojné si pamatovat a které se usadily v prvních třech lavicích u okna, se zděšeně přikrčila.
Neměly sem chodit, když se bojí Snapea, ušklíbl se Draco v duchu nad jejich neprozíravostí.
„Kdo z vás mi poví, proč se do lektvaru přidává hadí krev?“ rozlehl se Snapeův zvýšený hlas sklepením.
Jednotliví studenti klopili rychlostí blesku oči ke svým kotlíkům, jak je probodával jestřábím pohledem.
Odpověď na jeho otázku přišla vzápětí ze zadní části učebny, přímá a sebevědomá.
„Abychom prodloužili dobu přípravy?“
Snape stál zrovna kousek od Draca, takže mohl zmijozelský prefekt pozorovat, jak profesor ztuhl. V očích se mu zablesklo a potom se zlověstně obrátil na Ebony Potterovou. Zdálo se, že na tuhle chvíli čekal. Konečně ji dostanu, říkal jasně jeho pohled.
„To je špatně, slečno Potterová…“ Slovo „špatně“ znělo skoro vítězoslavně. „A laskavě nevykřikujte, pokud nemáte zájem o další školní trest,“ varoval ji ještě se škodolibým úsměvem.
„Já jsem ji do lektvaru nepřidala,“ sdělila mu Potterová s nevinným úsměvem.
Draco musel proti své vůli obdivovat její odvahu. Snape byl v úplně jiném rozpoložení. Vypadal, jako když neví, jestli si z něj ta sotva sto šedesát centimetrů vysoká (nebo spíš nízká?) osoba nedělá legraci.
„Pak nebude mít požadované účinky. Bude jednoduše bezcenný,“ oznámil Ebony Snape už těžko skrývaným vítězoslavným tónem a zamířil zpět ke katedře, aby si mohl její lektvar znovu prohlédnout.
„To nehrozí, protože jsem ji nahradila dračí krví, která má ve spojení s pelyňkovým výluhem stejné účinky. Ale navíc to zkrátí přípravu lektvaru skoro o polovinu.“
Eboynina slova zarazila Snapea na půli cesty. Otočil se na ni, ve tváři překvapení. Dracovi bylo jasné, že ho tak udivily její znalosti. A nebyl sám. Několik studentů dokonce lehce užasle vydechlo.
„Díky vaším zlepšovákům-“ začal výhružně profesor, když se vzpamatoval, a zjevně stále ještě nehodlal přiznat úplnou porážku.
„Jsem hotová mnohem dřív než ostatní,“ přerušila ho Ebony Potterová věcně.
„- jste si vysloužila další školní trest,“ dokončil Snape a zkřivil rty. Jeho výraz už byl rezignovaný. Potterová se jen chladně ušklíbla a sklonila se k učebnici lektvarů.
„Normálně jí snad začnu fandit,“ naklonil se k Dracovi od vedlejšího stolu Blaise Zabini, tak aby ho vracející se Snape neviděl. „Zrovna mi vydělala deset galeonů.“
Draco se na něj jen pohrdavě ušklíbl. Sázení bylo hluboko pod jeho úroveň a myslel si, že zbytek jeho koleje je na tom stejně. Očividně se mýlil. Vůbec se mu zdálo, že se Zmojizelští od příchodu Potterovy sestry chovají divně. Včera dokonce přistihl Warringtona, jak na tu mrňavou potvoru zasněně zírá u oběda. No, hrůza!
Hodina končila a Snape si pro ně jako třešinku na dortu připravil domácí práci, která jim místo obvykle odporného odpoledne měla zabrat ještě mnohem více času. Draco sice nepatřil mezi studenty, kterým by lektvary vadily (to je výhoda být v něčem nejlepší - momentálně skoro nejlepší :-) ), ale všeho moc škodí. Zdálo se, že Snapeův nápad nepotěšil ani jeho samotného.
Asi už ho to nebaví opravovat, pomyslel si Draco.
Vzpomněl si na to, jak jednou, když šel za Snapem do kabinetu, zaslechl zpoza dveří nakvašené mumlání.
„Já mu dám fénixovu tlapku! Ten Longbottom vážně nemá mozek, idiot!“ láteřil.
Draco tenkrát raději odložil rozhovor s ředitelem své koleje na jindy. Nezdálo se, že by byl Snape přívětivě naladěn na debatu o večírku na oslavu famfrpálového vítězství Zmijozelu.
Všichni už donesli své lektvary k ohodnocení na Snapeův stůl. Profesor se znovu zvedl od stolu plného lahviček a postavil se před katedru s lehce nepříjemným výrazem na tváři.
„Abych zjistil, jestli jsou vaše schopnosti v přípravě lektvarů dostačující,“ začal, „rozdělím vás do dvojic a každá dvojice si bude muset vybrat nějaký lektvar, který připraví a ověří si jeho účinky. O průběhu přípravy i testování účinků lektvaru mi napíšete podrobnou esej.“
Snape se znovu rozhlédl po třídě.
„Na celou práci budete mít měsíc, proto vám doporučuji začít hned. Očekávám, že si vyberete lektvar z kategorie dé. A ještě jedna připomínka. Pokud by se někdo z vás náhodou otrávil -“ Snape se zatvářil, jako by ho taková nehoda u mnoha z nich (především těch, co nebyli ze Zmijozelu) velice potěšila - „ projeví se to na známce.“
Draco se v duchu ušklíbl nad Snapeovou milou povahou. Střelil pohledem po Potterově sestře. Tvářila se docela zaujatě.
„A teď ty dvojice,“ pokračoval mezitím Snape. „Samozřejmě bych vás mohl nechat utvořit je podle vaší libosti, ale pokud to udělám já, bude to rozhodně mnohem zajímavější.“
Snape se zlomyslně zachechtal a pak předvedl ve třídě menší škatulata.
Po jejich skončení se na Snapea nasupeně mračila Ebony Potterová. Zdálo se, že se profesorovi konečně podařilo ji alespoň trochu vytočit. Zbýval totiž už poslední člověk, kterého k ní profesor lektvarů mohl přiřadit, a ji tahle možnost vůbec nepotěšila.
„Pane Malfoyi!“ pobídl Snape Draca s vítězoslavným úšklebkem.
Draco se povýšeně zvedl a nasadil lehce pohrdavý výraz, když zamířil na volné místo vedle Potterové.
Pohlédli si do očí a zkoušeli, co ten druhý vydrží. Pohled Potterovy sestry byl jako rozžhavený drát, zatímco Malfoyův mrazil jako led. Dokonalá kombinace na atomový výbuch, který by smetl celou školu i s pozemky. Nakonec Ebony Potterová jako první prolomila lehce vražedné napětí.
„Co třeba veritasérum?“ navrhla nevinně, aniž by uhnula očima.
Zase ten křivý úsměv, všiml si Draco. Začínal na něj působit jako varovný signál.
„Lektvary, jejichž výroba je omezena ministerskými zákony, samozřejmě vynecháte,“ zalétla k nim od katedry Snapeova poznámka. Profesor zřejmě jejich rozhovor dobře sledoval.
„Vymyslím něco lepšího,“ ušklíbl se Malfoy povýšeně. „Tak abys to zvládla, samozřejmě.“
„Chtěl jsi říct, abych zvládla tvou společnost,“ zamračila se na něj a její oči se lehce výhružně zúžily.
Další špatný signál, pomyslel si Draco.
„Asi se budeš muset naučit ovládat jako já,“ poznamenal okamžitě uštěpačně. „Ještě vymyslím, jaký lektvar připravíme.“
Zdálo se, že se s ním Ebony nehodlá hádat. Její výraz říkal něco jako: Vůbec se tě nebojím, Malfoy, ať už chystáš cokoliv. Jen na vteřinu se zamyslela.
„Ale začneme ještě dnes,“ prohlásila poté odhodlaně. „Čím dřív to budeme mít za sebou, tím kratší dobu se s tebou budu muset otravovat.“
Draco se v duchu zaradoval nad tím příznivým vývojem. Dneska mu přálo štěstí. Jako by mu Snape i samotná Ebony Potterová jeho pomstu usnadňovali. A on se rozhodl toho využít.
„Fajn, dneska ve čtyři před zmijozelským sklepením,“ rozhodl svým obvyklým znuděným hlasem, aby nedal najevo ten vítězoslavný pocit, který ho zaplavil.
„Chceš ten lektvar připravovat na chodbě?“ ušklíbla se Potterová a obočí jí pobaveně vylétlo vzhůru.
Draco se otřásl lehkým odporem, když si uvědomil, že přesně takhle to dělává i Potter.
„Ne, ale já rozhodnu o místě.“
„Když ti to udělá dobře,“ odsekla Ebony znechuceně.
Draco se samolibě ušklíbl.
„Hlavně žádné podrazy, Malfoyi,“ probodla ho ještě výhružným pohledem.
„Nemusíš se bát.“
„Tebe nikdy.“
„Možná bys měla.“
„Vyhrožuješ? Zbytečně. Umím si poradit.“
„Pošleš na mě úžasného hrdinného bratříčka?“
„Nepotřebuju ochranku jako ty.“
„Neutahuj si ze mě.“
„Proč? Nemáš smysl pro humor?“