Dračí krev
Stav povídky: dokončena
Summary:
Jen oni sami rozhodnou o svém osudu, jen jejich volba bude utrpením nebo radostí. Dvě strany jedné mince, úplně stejné, ale přece tak jiné. Jen navzájem se mohou zkrotit nebo zahubit. Ti, kteří ochutnali dračí krev.
Co v sobě skrývá dračí krev? Jaké tajemství bude po letech odhaleno, aby změnilo život Harry Pottera? Jak do toho zasáhne Draco Malfoy?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let (pro některé kapitoly, AU (alternative universe)
Betaread: ne
AN: Tohle je moje vůbec první povídka (pokud nepočítám nedokončené a smazané dílko HP a Strážci Pečeti) ve světě HP fanfiction. Pokud jste ji ještě nečetli, buďte schovívaví. Zrodila se v ní postava Harryho dvojčete Ebony a už jsem se jí nezbavila. Právě tady se defnitivně srovnal její charakter, i když má občas tendenci se v jiných povídkách lišit. Tahle povídka má rozhodně jistá slabá místa. Hlavně kapitolu s koktajícím Snapem, bitvu i závěr. A jsou v ní určitě i další chyby. Chtěla jsem ji předělat a opravit, ale už jsem se k tomu nedostala. Možná v budoucnu.
Summary:
Jen oni sami rozhodnou o svém osudu, jen jejich volba bude utrpením nebo radostí. Dvě strany jedné mince, úplně stejné, ale přece tak jiné. Jen navzájem se mohou zkrotit nebo zahubit. Ti, kteří ochutnali dračí krev.
Co v sobě skrývá dračí krev? Jaké tajemství bude po letech odhaleno, aby změnilo život Harry Pottera? Jak do toho zasáhne Draco Malfoy?
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let (pro některé kapitoly, AU (alternative universe)
Betaread: ne
AN: Tohle je moje vůbec první povídka (pokud nepočítám nedokončené a smazané dílko HP a Strážci Pečeti) ve světě HP fanfiction. Pokud jste ji ještě nečetli, buďte schovívaví. Zrodila se v ní postava Harryho dvojčete Ebony a už jsem se jí nezbavila. Právě tady se defnitivně srovnal její charakter, i když má občas tendenci se v jiných povídkách lišit. Tahle povídka má rozhodně jistá slabá místa. Hlavně kapitolu s koktajícím Snapem, bitvu i závěr. A jsou v ní určitě i další chyby. Chtěla jsem ji předělat a opravit, ale už jsem se k tomu nedostala. Možná v budoucnu.
KAPITOLA 2 - Těžká samota v těžké době
Nekrásnější moře je to, které jsme ještě neviděli.
- Nazim Hikmet -
Ebony seděla na tribuně famfrpálového hřiště a cítila se zatraceně mizerně. Měla strašlivý vztek na jednoho doslova odporného profesora a jeho ještě odpornějšího oblíbence.
Zatracenej, mizernej Snape! Netopýr vypelichanej! Škoda, že jsem mu ten pitomej lektvar nenalila do chřtánu. Ulevila bych většině bradavických studentů a hlavně sobě! Jak mě mohl šoupnout zrovna k tomu …?Vážně už chápu, proč mu Harry neřekne jinak než parchant!
Při vzpomínce na bratra Ebony zase zatrnulo.
Ještě před půl hodinou seděla s ním a jeho přáteli v knihovně. Kvůli nemoci profesora Kratiknota jim odpadlo odpolední vyučování, takže měla volného času dost. Ron i Hermiona si s ní povídali bez problémů.
Ron z ní tahal vyprávění o hodinách lektvarů („To jsi vážně řekla Snapeovi a on tě nezabil?“) a o tom, co se po škole povídalo o jejích hádkách se Snapem („To máš další školní trest?“).
Hermiona je pořád s úsměvem umravňovala, méně vesele se na Ronovy časté výkřiky a zajásání tvářila knihovnice madam Pinceová.
Harry za celou dobu řekl jen dvě slova a na Ebony se ani nepodíval. U Ebony kvůli tomu sílil pocit, že mu překáží, takže nakonec s chabou výmluvou raději utekla.
Nechtěla jít do společenské místnosti, protože už měla plné zuby toho, jak ji neustále pronásledoval Colin Creevey a jeho banda. Vydala se tedy na famfrpálové hřiště, jen tak, bez koštěte. Do schůzky s Malfoyem zbývaly ještě dvě hodiny… dvě dlouhé nudné hodiny. Ne, že by se na jeho společnost nějak těšila, ale alespoň se mohla nějak pobavit. Kromě toho, že byly Bradavice ponuré, to bylo také strašlivě nudné místo.
Musím být opravdu zoufalá, když si myslím, že by s Malfoyem mohla být zábava Je to jenom studenej psí čumák..
Na druhou stranu si musela přiznat, že ji Malfoy zaujal. Od Harryho toho o něm věděla dost, ale udělal si svůj vlastní obrázek.
Draco Malfoy byl člověk, který se dokázal skoro dokonale ovládat. Jeho věčně chladný výraz, namyšlený a povýšený škleb toho byl důkazem. Jen málokrát se mu stalo, že by dal najevo nějaké jiné emoce. Většinou z něj svými provokacemi dokázala vyždímat jen vztek. A to jí nestačilo. Draco Malfoy byl pro ni výzva. A Ebony výzvy milovala.
Jak může být někdo tak mladý zároveň tak prázdný a nenávistný? Skoro bych ho politovala, kdyby to nebyl tak zákeřný zmetek. Ale já mu ukážu!
Časté srážky s Malfoyem, i když se jim snažila vyhnout, pro ni zároveň byly příjemným zpestřením nudného bradavického života. Jakmile ho potkala a zaslechla jeho jízlivý hlas pronášet nějakou urážku, prostě si nedokázala pomoct a bylo jedno jestli zrovna urážel ji nebo někoho jiného.
Strašlivě toužila ho nějak pokořit. Rozrazit tu jeho masku dokonalé aristokracie a chladu a zjistit, jestli je opravdu tak odporně - odporný. Vlastně ani neznala své důvody.
Občas si myslela, že to dělá proto, aby se zavděčila Harrymu. Ale tuhle myšlenku vždy okamžitě zavrhla. Ebony Walterová taková nikdy nebyla a tak taková nebude ani Ebony Potterová, rozhodla se.
Potterová, Potterová … to jméno se jí začínalo protivit. Jako Walterová měla rodinu, přátele, domov, skvělou školu. Jako Potterová neměla nic, ani sama sebe …
Z myšlenek jí vytrhla postava, která se náhle objevila v jejím zorném poli.
„Ahoj, Ebony, co tu děláš tak sama?“
Ginny Weasleyová se posadila na lavičku vedle ní. V ruce držela koště; očividně se chystala trošku si zalétat.
Ebony se na ni zkoumavě zahleděla. Zrovna včera zaslechla nějaké řeči o tom, že byla Ginny kdysi zamilovaná do Harryho. A když jí dnes ráno jen tak náhodou sledovala u snídaně, musela tuhle informaci poopravit. Pokud se nepletla, a to se jí při její dobré pozorovací schopnosti stávalo málokdy, Ginny Weasleyová byla pořád zamilovaná do Harryho.
„Mám toho tady plné zuby,“ přiznala po chvíli rusovlasé dívce upřímně. Ginny na ni smutně pohlédla, ale nic neřekla.
„Nejradši bych se vrátila zpátky na Merlinovu akademii,“ povzdechla si Ebony a skoro si ani neuvědomila, že to toužebné přání vyslovila nahlas.
„To by byla škoda. Harry by-“ začala Ginny.
„Si toho ani nevšiml,“ dokončila za ní Ebony hořce.
Potom se zvedla a nechala Ginny na tribuně samotnou. Nebelvírská střelkyně sledovala sestru Harryho Pottera se zamyšleným výrazem na tváři. Potom se zvedla a vznesla se nad hřiště.
Na setkání s Potterovou se Draco nijak zvlášť nechystal. (Malfoyovské kouzlo stačí! :-) Jen se stavil za Snapem, aby mu oznámil, jaký vybral lektvar.
Ředitel zmijozelské koleje se tvářil mírně rozladěně a naznačil mu, že od něj (a zřejmě ani od Potterové) rozhodně neočekával nic jednoduššího.
Potom se Draco vydal připravit přísady na lektvar. Scházela mu jen kůže z hřímala, ale nepochyboval, že ji Potterova sestra bude mít. Byla na škole teprve krátce, ale všichni už o ní věděli, že dokáže opatřit takřka cokoliv, pokud šlo o lektvary.
Draco byl pyšný na svou zčásti nelegální zásobu lektvarů, ale s Potterovou se v tomhle bohužel nemohl měřit.
Draco se ušklíbl a znovu si v duchu prolétl celý svůj plán. Musel uznat, že je bohužel jen skoro dokonalý. Měl totiž dvě vady na kráse, které však Draco musel nějak překousnout.
Za prvé od něj pomsta vyžadovala jisté nepříjemné osobní oběti a za druhé musel prozradit svou tajnou skrýš zrovna sestře svého největšího školního nepřítele.
Hadí komnata, jak si ji pro sebe pojmenoval vzhledem k jejímu vybavení, byla jeho tajemstvím už od druhého ročníku. Tehdy sice pátral po úplně jiné komnatě (Zase mě předběhl ten mizernej Potter!), ale nebyl až tak zklamaný. Neměl ani tušení o předchozích uživatelích komnaty a ani ho nezajímali.
Teď patřila jemu a on se jen těžko smiřoval s pomyšlením, že ji má prozradit byť jen jedinému člověku. Ani nikdo z jeho takzvaných zmijozelských přátel o ní nevěděl. Často se v ní totiž skrýval právě před nimi. Bohužel ale neměl na vybranou, jelikož učebna lektvarů (a vůbec kterákoliv jiná učebna) byla pro jeho plán naprosto nevhodná.
Hadí komnata byla prostorná místnost, velká asi jako zmijozelská ložnice šestého ročníku. Byla vybavená několika pohodlnými křesly potaženými imitací dračí kůže. V jejich středu stál malý kulatý stůl z ebenového dřeva.
Naproti dveřím byla u zdi velká a široká pohovka a nad ní ve zdi falešné okno. Nemohl jím vidět ven, zato mohl kdykoliv pozorovat barvami zářící kouzelnou oblohu, která vždy přesně odrážela jeho momentální náladu.
Ve zdi naproti potom bylo umístěné umyvadlo s chladnými černými kohoutky ve tvaru hadích hlav s vyplazenými rozeklanými jazyky. Stěny byly holé, vymalované v temně zelené, která místy přecházela až do černé.
V celé místnosti byl všehovšudy jediný obraz, který však trochu rušil dojem celé komnaty. Byl na něm letící fénix s rudozlatým peřím a černýma korálkovitýma očima. Často ho Draco přistihl, jak ho pták sleduje zamyšleným pohledem, když krouží po temné černi noční oblohy na obraze.
Díky lehce mihotavému světlu od svícnů visících od stropu, které se samy rozsvěcely vždy, když Draco přišel, se zdálo, jako by obraz skoro nadpozemsky zářil. Draco už kolikrát uvažoval, že ho strhne z jeho místa nad krbem a vhodí ho do ohně, aby se zbavil toho nepříjemného pohledu.
Draco nepozorovaně přenesl potřebné přísady do komnaty. Pak se vydal pro Potterovou. Dorazila přesně s úderem páté a podle jejích lehce zarudlých tváří poznal, že se právě vrátila zvenku. Na zádech měla malý černý kožený vak. Tvářila se odhodlaně jako vždy a lehce na něj místo pozdravu vystrčila bojovně bradu.
„Takže?“ bylo všechno, co mu řekla.
Potlačil vlnu lehké nenávisti, která ho zaplavila kvůli nedostatku jejího respektu k němu.
To bude lekce jedna, Potterová, slíbil jí v duchu.
Uvědomil si její zkoumavý pohled, kterým jako by chtěla přečíst jeho momentální myšlenky. Jeho výraz se ještě více zatvrdil.
„Pojď,“ vyzval ji úsečně. Potterova sestra po něm vrhla nedůvěřivý pohled, ale bez řečí ho následovala.
Zamířili po schodech dolů a potom pokračovali dlouhou chodbou. Minuli vchod do zmijozelské společenské místnosti a Draco doufal, že na nikoho nenarazí. Hlavně ne … jako by to přivolal! Stáhl bleskově Ebony do jedné ze slepých uliček, které do chodby ústily.
Kolem nich proplul černý rozevlátý hábit - Snape.
Draco si uvědomil, že pořád svírá Potterovou za nadloktí. Byli si tak blízko, možná až nebezpečně blízko. Její oči ho propalovaly a rty se jí zkroutily v křivém úsměvu.
„Tak jdeme,“ vyzval ji hlasitě a vycouval zpět na chodbu.
Nejistě ho následovala. Pokračovali chodbou a zastavili se až před sochou draka, velkou jako dospělý člověk. Draco pohlédl na svou společnici a všiml si záblesku zvědavosti v jejích očích.
„Perlorodka,“ zašeptal heslo, i když věděl, že jejímu sluchu to nemůže uniknout, a šťouchl draka hůlkou do rozevřené tlamy.
Ozvalo se jemné zadunění a na soše se objevila prasklina, která ji rozpůlila. Obě části se oddálily a za nimi se ve stěně objevil průchod. Vešli jím dovnitř a dveře i vchod se zase automaticky zavřely.
Hadí komnatu okamžitě ozářilo světlo svící a v krbu se rozhořel oheň. Jeho plameny vrhaly po stěnách podivné pokroucené stíny. Draco přešel okamžitě k oknu a usadil se pohodlně do pohovky.
Sledoval Potterovou postávající u dveří, jak klouže očima po celé místnosti. Její oči se zastavily u obrazu fénixe, ale jen co na něj pohlédla, pták zamával křídly a zmizel.
Draca fénixovo chování překvapilo. Ještě nikdy se nestalo, že by fénix odletěl během jeho pobytu v komnatě.
Draco se naoko nezaujatě otočil k oknu, které však pro něj připravilo další překvapení. Obloha zářila nerealistickou žlutozelenou barvou, která prosvítala skrz okraje naducaných temně zelených mraků. Ta směs barev a tvarů se dala popsat jediným slovem, které se mu okamžitě prodralo do mysli: Výzva …
Přemýšlel, jestli tenhle signál vyslal on nebo ona. Jestli obloha zračí její náladu nebo jeho. Ebony se konečně otočila od prázdného obrazu k němu a udělala několik váhavých kroků od dveří.
„Takže?“ pronesla znovu, tentokrát lehce provokativním tónem.
„Mnoholičný lektvar,“ oznámil jí Draco.
Cosi jako dlouhý znepokojený povzdech uniklo z Ebonyiných rtů a vzápětí začaly její štíhlé prsty rozvazoval tkanici stahující kožený vak. Vytáhla z něj malinký kufřík, který pomocí kouzla zvětšila, takže zabral skoro celý stůl.
Otevřela ho a Draco se zvědavě natáhl, aby do něj viděl. Byl plný různých lahviček, krabiček a sáčků. Každý byl opatřený štítkem s názvem a místem původu. Draco si všiml pyšného výrazu, který se mihl na Ebonyině tváři, když si své zásoby zálibně prohlížela.
Nakonec vybrala přísady potřebné na Mnoholičný lektvar, včetně kůže z hřímala.
Draco mezitím vyčaroval láhev ohnivé whisky a dvě skleničky. Jejich cinknutí o sebe přimělo tmavovlasou dívku vzhlédnout. V jejích očích byla otázka, ale Draco si jí úmyslně nevšímal.
„Víš co se stane s ohnivou whisky, když do ní přidáš kapku dračí krve?“ zeptal se Potterové s pohledem upřeným na jasnou tekutinu v láhvi.
Cítil napětí, které náhle zavládlo v místnosti, když ho propíchla pronikavým pohledem. Zvedl oči, aby ten pohled opětoval.
Výzva, vyslal k ní jediné slovo.
A ona to slovo slyšela, i když ho nevyslovil nahlas. Cítila ho, protože to samé slovo se zračilo i v jejích očích. Rozhodla se přijmout hozenou rukavici…
Z kufříku vytáhla středně velký flakón s rudou tekutinou uvnitř a vydala se s ním k Dracovi. Položila ji za něj na parapet; když ho tak zblízka míjela, cítil lehce nasládlou, ale zároveň i trochu agresivní vůni, která dráždila jeho smysly.
Je to Potterova sestra, připomněl si v duchu a pomohlo to.
Omamnost té vůně už překonal.
Ale další zkouškou pro něj byl její pohled. Jako by mu projel až k srdci a zkoumal ho celého zevnitř. Byl tak elektrizující a úplný …
Ebony Potterová mezitím klidně vytrhla z jeho ruky jednu sklenici a láhev whisky. Naplnila sklenici až po okraj a po ní i druhou.
Znovu ten spalující pohled.
Draco začínal mít pocit, že ztrácí velení.
Tohle byla jeho akce a on ji naplánoval do posledního detailu. Tedy skoro - nemohl samozřejmě naplánovat chování Potterovy sestry.
A právě to byla očividně slabina jeho plánu, protože zrovna dnes se Ebony Potterová chovala tak … nepředvídatelně a neobvykle.
Mě neporazíš, ty nebelvírská potvoro, umiňoval si v duchu.
Potterová mezitím přidala do jedné ze sklenic pár kapek dračí krve. Zatočila s ní a narudlá tekutina ve sklenici získala zase normální barvu. Pak obě sklenice postavila na parapet.
„Wingardium leviosa!“ pronesla velitelským hlasem. Sklenice vylétly pomalu do vzduchu a potom začaly kroužit kolem nich.
Draco si všiml, jak jemně a přesně dokázala dívka ovládat svou hůlku, protože ze sklenic naplněných až po okraj nevytekla ani kapka. Díky kroužení ztratil přehled o tom, která sklenice je „čistá a nezávadná“.
Ebony se jen pobaveně ušklíbla a pak ho vybídla: „Vyber si.“
Draco zaváhal a s nepříjemným pocitem hrůzy si uvědomil, že už ztratil kontrolu úplně. Teď to byla Potterová, která si hrála a udávala pravidla, a jemu se její hra vůbec nelíbila. Ale věděl, že už těžko může couvnout, aniž by ztratil tvář.
Zatímco se uvnitř něj odehrával tenhle tuhý boj, jeho tvář zůstávala bezvýrazná. Pořád byl Draco Malfoy.
Pak se rozhodl.
S jemným zaváháním chytil jednu z kroužících sklenic. Ebony vzápětí sevřela své štíhlé prsty kolem druhé.
„Na skutečnost!“ pronesla podivný přípitek s vážným a hlubokým pohledem do Dracových očí a ťukla svou sklenicí o jeho. Cink!
- Nazim Hikmet -
Ebony seděla na tribuně famfrpálového hřiště a cítila se zatraceně mizerně. Měla strašlivý vztek na jednoho doslova odporného profesora a jeho ještě odpornějšího oblíbence.
Zatracenej, mizernej Snape! Netopýr vypelichanej! Škoda, že jsem mu ten pitomej lektvar nenalila do chřtánu. Ulevila bych většině bradavických studentů a hlavně sobě! Jak mě mohl šoupnout zrovna k tomu …?Vážně už chápu, proč mu Harry neřekne jinak než parchant!
Při vzpomínce na bratra Ebony zase zatrnulo.
Ještě před půl hodinou seděla s ním a jeho přáteli v knihovně. Kvůli nemoci profesora Kratiknota jim odpadlo odpolední vyučování, takže měla volného času dost. Ron i Hermiona si s ní povídali bez problémů.
Ron z ní tahal vyprávění o hodinách lektvarů („To jsi vážně řekla Snapeovi a on tě nezabil?“) a o tom, co se po škole povídalo o jejích hádkách se Snapem („To máš další školní trest?“).
Hermiona je pořád s úsměvem umravňovala, méně vesele se na Ronovy časté výkřiky a zajásání tvářila knihovnice madam Pinceová.
Harry za celou dobu řekl jen dvě slova a na Ebony se ani nepodíval. U Ebony kvůli tomu sílil pocit, že mu překáží, takže nakonec s chabou výmluvou raději utekla.
Nechtěla jít do společenské místnosti, protože už měla plné zuby toho, jak ji neustále pronásledoval Colin Creevey a jeho banda. Vydala se tedy na famfrpálové hřiště, jen tak, bez koštěte. Do schůzky s Malfoyem zbývaly ještě dvě hodiny… dvě dlouhé nudné hodiny. Ne, že by se na jeho společnost nějak těšila, ale alespoň se mohla nějak pobavit. Kromě toho, že byly Bradavice ponuré, to bylo také strašlivě nudné místo.
Musím být opravdu zoufalá, když si myslím, že by s Malfoyem mohla být zábava Je to jenom studenej psí čumák..
Na druhou stranu si musela přiznat, že ji Malfoy zaujal. Od Harryho toho o něm věděla dost, ale udělal si svůj vlastní obrázek.
Draco Malfoy byl člověk, který se dokázal skoro dokonale ovládat. Jeho věčně chladný výraz, namyšlený a povýšený škleb toho byl důkazem. Jen málokrát se mu stalo, že by dal najevo nějaké jiné emoce. Většinou z něj svými provokacemi dokázala vyždímat jen vztek. A to jí nestačilo. Draco Malfoy byl pro ni výzva. A Ebony výzvy milovala.
Jak může být někdo tak mladý zároveň tak prázdný a nenávistný? Skoro bych ho politovala, kdyby to nebyl tak zákeřný zmetek. Ale já mu ukážu!
Časté srážky s Malfoyem, i když se jim snažila vyhnout, pro ni zároveň byly příjemným zpestřením nudného bradavického života. Jakmile ho potkala a zaslechla jeho jízlivý hlas pronášet nějakou urážku, prostě si nedokázala pomoct a bylo jedno jestli zrovna urážel ji nebo někoho jiného.
Strašlivě toužila ho nějak pokořit. Rozrazit tu jeho masku dokonalé aristokracie a chladu a zjistit, jestli je opravdu tak odporně - odporný. Vlastně ani neznala své důvody.
Občas si myslela, že to dělá proto, aby se zavděčila Harrymu. Ale tuhle myšlenku vždy okamžitě zavrhla. Ebony Walterová taková nikdy nebyla a tak taková nebude ani Ebony Potterová, rozhodla se.
Potterová, Potterová … to jméno se jí začínalo protivit. Jako Walterová měla rodinu, přátele, domov, skvělou školu. Jako Potterová neměla nic, ani sama sebe …
Z myšlenek jí vytrhla postava, která se náhle objevila v jejím zorném poli.
„Ahoj, Ebony, co tu děláš tak sama?“
Ginny Weasleyová se posadila na lavičku vedle ní. V ruce držela koště; očividně se chystala trošku si zalétat.
Ebony se na ni zkoumavě zahleděla. Zrovna včera zaslechla nějaké řeči o tom, že byla Ginny kdysi zamilovaná do Harryho. A když jí dnes ráno jen tak náhodou sledovala u snídaně, musela tuhle informaci poopravit. Pokud se nepletla, a to se jí při její dobré pozorovací schopnosti stávalo málokdy, Ginny Weasleyová byla pořád zamilovaná do Harryho.
„Mám toho tady plné zuby,“ přiznala po chvíli rusovlasé dívce upřímně. Ginny na ni smutně pohlédla, ale nic neřekla.
„Nejradši bych se vrátila zpátky na Merlinovu akademii,“ povzdechla si Ebony a skoro si ani neuvědomila, že to toužebné přání vyslovila nahlas.
„To by byla škoda. Harry by-“ začala Ginny.
„Si toho ani nevšiml,“ dokončila za ní Ebony hořce.
Potom se zvedla a nechala Ginny na tribuně samotnou. Nebelvírská střelkyně sledovala sestru Harryho Pottera se zamyšleným výrazem na tváři. Potom se zvedla a vznesla se nad hřiště.
Na setkání s Potterovou se Draco nijak zvlášť nechystal. (Malfoyovské kouzlo stačí! :-) Jen se stavil za Snapem, aby mu oznámil, jaký vybral lektvar.
Ředitel zmijozelské koleje se tvářil mírně rozladěně a naznačil mu, že od něj (a zřejmě ani od Potterové) rozhodně neočekával nic jednoduššího.
Potom se Draco vydal připravit přísady na lektvar. Scházela mu jen kůže z hřímala, ale nepochyboval, že ji Potterova sestra bude mít. Byla na škole teprve krátce, ale všichni už o ní věděli, že dokáže opatřit takřka cokoliv, pokud šlo o lektvary.
Draco byl pyšný na svou zčásti nelegální zásobu lektvarů, ale s Potterovou se v tomhle bohužel nemohl měřit.
Draco se ušklíbl a znovu si v duchu prolétl celý svůj plán. Musel uznat, že je bohužel jen skoro dokonalý. Měl totiž dvě vady na kráse, které však Draco musel nějak překousnout.
Za prvé od něj pomsta vyžadovala jisté nepříjemné osobní oběti a za druhé musel prozradit svou tajnou skrýš zrovna sestře svého největšího školního nepřítele.
Hadí komnata, jak si ji pro sebe pojmenoval vzhledem k jejímu vybavení, byla jeho tajemstvím už od druhého ročníku. Tehdy sice pátral po úplně jiné komnatě (Zase mě předběhl ten mizernej Potter!), ale nebyl až tak zklamaný. Neměl ani tušení o předchozích uživatelích komnaty a ani ho nezajímali.
Teď patřila jemu a on se jen těžko smiřoval s pomyšlením, že ji má prozradit byť jen jedinému člověku. Ani nikdo z jeho takzvaných zmijozelských přátel o ní nevěděl. Často se v ní totiž skrýval právě před nimi. Bohužel ale neměl na vybranou, jelikož učebna lektvarů (a vůbec kterákoliv jiná učebna) byla pro jeho plán naprosto nevhodná.
Hadí komnata byla prostorná místnost, velká asi jako zmijozelská ložnice šestého ročníku. Byla vybavená několika pohodlnými křesly potaženými imitací dračí kůže. V jejich středu stál malý kulatý stůl z ebenového dřeva.
Naproti dveřím byla u zdi velká a široká pohovka a nad ní ve zdi falešné okno. Nemohl jím vidět ven, zato mohl kdykoliv pozorovat barvami zářící kouzelnou oblohu, která vždy přesně odrážela jeho momentální náladu.
Ve zdi naproti potom bylo umístěné umyvadlo s chladnými černými kohoutky ve tvaru hadích hlav s vyplazenými rozeklanými jazyky. Stěny byly holé, vymalované v temně zelené, která místy přecházela až do černé.
V celé místnosti byl všehovšudy jediný obraz, který však trochu rušil dojem celé komnaty. Byl na něm letící fénix s rudozlatým peřím a černýma korálkovitýma očima. Často ho Draco přistihl, jak ho pták sleduje zamyšleným pohledem, když krouží po temné černi noční oblohy na obraze.
Díky lehce mihotavému světlu od svícnů visících od stropu, které se samy rozsvěcely vždy, když Draco přišel, se zdálo, jako by obraz skoro nadpozemsky zářil. Draco už kolikrát uvažoval, že ho strhne z jeho místa nad krbem a vhodí ho do ohně, aby se zbavil toho nepříjemného pohledu.
Draco nepozorovaně přenesl potřebné přísady do komnaty. Pak se vydal pro Potterovou. Dorazila přesně s úderem páté a podle jejích lehce zarudlých tváří poznal, že se právě vrátila zvenku. Na zádech měla malý černý kožený vak. Tvářila se odhodlaně jako vždy a lehce na něj místo pozdravu vystrčila bojovně bradu.
„Takže?“ bylo všechno, co mu řekla.
Potlačil vlnu lehké nenávisti, která ho zaplavila kvůli nedostatku jejího respektu k němu.
To bude lekce jedna, Potterová, slíbil jí v duchu.
Uvědomil si její zkoumavý pohled, kterým jako by chtěla přečíst jeho momentální myšlenky. Jeho výraz se ještě více zatvrdil.
„Pojď,“ vyzval ji úsečně. Potterova sestra po něm vrhla nedůvěřivý pohled, ale bez řečí ho následovala.
Zamířili po schodech dolů a potom pokračovali dlouhou chodbou. Minuli vchod do zmijozelské společenské místnosti a Draco doufal, že na nikoho nenarazí. Hlavně ne … jako by to přivolal! Stáhl bleskově Ebony do jedné ze slepých uliček, které do chodby ústily.
Kolem nich proplul černý rozevlátý hábit - Snape.
Draco si uvědomil, že pořád svírá Potterovou za nadloktí. Byli si tak blízko, možná až nebezpečně blízko. Její oči ho propalovaly a rty se jí zkroutily v křivém úsměvu.
„Tak jdeme,“ vyzval ji hlasitě a vycouval zpět na chodbu.
Nejistě ho následovala. Pokračovali chodbou a zastavili se až před sochou draka, velkou jako dospělý člověk. Draco pohlédl na svou společnici a všiml si záblesku zvědavosti v jejích očích.
„Perlorodka,“ zašeptal heslo, i když věděl, že jejímu sluchu to nemůže uniknout, a šťouchl draka hůlkou do rozevřené tlamy.
Ozvalo se jemné zadunění a na soše se objevila prasklina, která ji rozpůlila. Obě části se oddálily a za nimi se ve stěně objevil průchod. Vešli jím dovnitř a dveře i vchod se zase automaticky zavřely.
Hadí komnatu okamžitě ozářilo světlo svící a v krbu se rozhořel oheň. Jeho plameny vrhaly po stěnách podivné pokroucené stíny. Draco přešel okamžitě k oknu a usadil se pohodlně do pohovky.
Sledoval Potterovou postávající u dveří, jak klouže očima po celé místnosti. Její oči se zastavily u obrazu fénixe, ale jen co na něj pohlédla, pták zamával křídly a zmizel.
Draca fénixovo chování překvapilo. Ještě nikdy se nestalo, že by fénix odletěl během jeho pobytu v komnatě.
Draco se naoko nezaujatě otočil k oknu, které však pro něj připravilo další překvapení. Obloha zářila nerealistickou žlutozelenou barvou, která prosvítala skrz okraje naducaných temně zelených mraků. Ta směs barev a tvarů se dala popsat jediným slovem, které se mu okamžitě prodralo do mysli: Výzva …
Přemýšlel, jestli tenhle signál vyslal on nebo ona. Jestli obloha zračí její náladu nebo jeho. Ebony se konečně otočila od prázdného obrazu k němu a udělala několik váhavých kroků od dveří.
„Takže?“ pronesla znovu, tentokrát lehce provokativním tónem.
„Mnoholičný lektvar,“ oznámil jí Draco.
Cosi jako dlouhý znepokojený povzdech uniklo z Ebonyiných rtů a vzápětí začaly její štíhlé prsty rozvazoval tkanici stahující kožený vak. Vytáhla z něj malinký kufřík, který pomocí kouzla zvětšila, takže zabral skoro celý stůl.
Otevřela ho a Draco se zvědavě natáhl, aby do něj viděl. Byl plný různých lahviček, krabiček a sáčků. Každý byl opatřený štítkem s názvem a místem původu. Draco si všiml pyšného výrazu, který se mihl na Ebonyině tváři, když si své zásoby zálibně prohlížela.
Nakonec vybrala přísady potřebné na Mnoholičný lektvar, včetně kůže z hřímala.
Draco mezitím vyčaroval láhev ohnivé whisky a dvě skleničky. Jejich cinknutí o sebe přimělo tmavovlasou dívku vzhlédnout. V jejích očích byla otázka, ale Draco si jí úmyslně nevšímal.
„Víš co se stane s ohnivou whisky, když do ní přidáš kapku dračí krve?“ zeptal se Potterové s pohledem upřeným na jasnou tekutinu v láhvi.
Cítil napětí, které náhle zavládlo v místnosti, když ho propíchla pronikavým pohledem. Zvedl oči, aby ten pohled opětoval.
Výzva, vyslal k ní jediné slovo.
A ona to slovo slyšela, i když ho nevyslovil nahlas. Cítila ho, protože to samé slovo se zračilo i v jejích očích. Rozhodla se přijmout hozenou rukavici…
Z kufříku vytáhla středně velký flakón s rudou tekutinou uvnitř a vydala se s ním k Dracovi. Položila ji za něj na parapet; když ho tak zblízka míjela, cítil lehce nasládlou, ale zároveň i trochu agresivní vůni, která dráždila jeho smysly.
Je to Potterova sestra, připomněl si v duchu a pomohlo to.
Omamnost té vůně už překonal.
Ale další zkouškou pro něj byl její pohled. Jako by mu projel až k srdci a zkoumal ho celého zevnitř. Byl tak elektrizující a úplný …
Ebony Potterová mezitím klidně vytrhla z jeho ruky jednu sklenici a láhev whisky. Naplnila sklenici až po okraj a po ní i druhou.
Znovu ten spalující pohled.
Draco začínal mít pocit, že ztrácí velení.
Tohle byla jeho akce a on ji naplánoval do posledního detailu. Tedy skoro - nemohl samozřejmě naplánovat chování Potterovy sestry.
A právě to byla očividně slabina jeho plánu, protože zrovna dnes se Ebony Potterová chovala tak … nepředvídatelně a neobvykle.
Mě neporazíš, ty nebelvírská potvoro, umiňoval si v duchu.
Potterová mezitím přidala do jedné ze sklenic pár kapek dračí krve. Zatočila s ní a narudlá tekutina ve sklenici získala zase normální barvu. Pak obě sklenice postavila na parapet.
„Wingardium leviosa!“ pronesla velitelským hlasem. Sklenice vylétly pomalu do vzduchu a potom začaly kroužit kolem nich.
Draco si všiml, jak jemně a přesně dokázala dívka ovládat svou hůlku, protože ze sklenic naplněných až po okraj nevytekla ani kapka. Díky kroužení ztratil přehled o tom, která sklenice je „čistá a nezávadná“.
Ebony se jen pobaveně ušklíbla a pak ho vybídla: „Vyber si.“
Draco zaváhal a s nepříjemným pocitem hrůzy si uvědomil, že už ztratil kontrolu úplně. Teď to byla Potterová, která si hrála a udávala pravidla, a jemu se její hra vůbec nelíbila. Ale věděl, že už těžko může couvnout, aniž by ztratil tvář.
Zatímco se uvnitř něj odehrával tenhle tuhý boj, jeho tvář zůstávala bezvýrazná. Pořád byl Draco Malfoy.
Pak se rozhodl.
S jemným zaváháním chytil jednu z kroužících sklenic. Ebony vzápětí sevřela své štíhlé prsty kolem druhé.
„Na skutečnost!“ pronesla podivný přípitek s vážným a hlubokým pohledem do Dracových očí a ťukla svou sklenicí o jeho. Cink!
~*~*~*~*~*~
Na setkání s Potterovou se Draco nijak zvlášť nechystal. (Malfoyovské kouzlo stačí! :-) Jen se stavil za Snapem, aby mu oznámil, jaký vybral lektvar.
Ředitel zmijozelské koleje se tvářil mírně rozladěně a naznačil mu, že od něj (a zřejmě ani od Potterové) rozhodně neočekával nic jednoduššího.
Potom se Draco vydal připravit přísady na lektvar. Scházela mu jen kůže z hřímala, ale nepochyboval, že ji Potterova sestra bude mít. Byla na škole teprve krátce, ale všichni už o ní věděli, že dokáže opatřit takřka cokoliv, pokud šlo o lektvary.
Draco byl pyšný na svou zčásti nelegální zásobu lektvarů, ale s Potterovou se v tomhle bohužel nemohl měřit.
Draco se ušklíbl a znovu si v duchu prolétl celý svůj plán. Musel uznat, že je bohužel jen skoro dokonalý. Měl totiž dvě vady na kráse, které však Draco musel nějak překousnout.
Za prvé od něj pomsta vyžadovala jisté nepříjemné osobní oběti a za druhé musel prozradit svou tajnou skrýš zrovna sestře svého největšího školního nepřítele.
Hadí komnata, jak si ji pro sebe pojmenoval vzhledem k jejímu vybavení, byla jeho tajemstvím už od druhého ročníku. Tehdy sice pátral po úplně jiné komnatě (Zase mě předběhl ten mizernej Potter!), ale nebyl až tak zklamaný. Neměl ani tušení o předchozích uživatelích komnaty a ani ho nezajímali.
Teď patřila jemu a on se jen těžko smiřoval s pomyšlením, že ji má prozradit byť jen jedinému člověku. Ani nikdo z jeho takzvaných zmijozelských přátel o ní nevěděl. Často se v ní totiž skrýval právě před nimi. Bohužel ale neměl na vybranou, jelikož učebna lektvarů (a vůbec kterákoliv jiná učebna) byla pro jeho plán naprosto nevhodná.
Hadí komnata byla prostorná místnost, velká asi jako zmijozelská ložnice šestého ročníku. Byla vybavená několika pohodlnými křesly potaženými imitací dračí kůže. V jejich středu stál malý kulatý stůl z ebenového dřeva.
Naproti dveřím byla u zdi velká a široká pohovka a nad ní ve zdi falešné okno. Nemohl jím vidět ven, zato mohl kdykoliv pozorovat barvami zářící kouzelnou oblohu, která vždy přesně odrážela jeho momentální náladu.
Ve zdi naproti potom bylo umístěné umyvadlo s chladnými černými kohoutky ve tvaru hadích hlav s vyplazenými rozeklanými jazyky. Stěny byly holé, vymalované v temně zelené, která místy přecházela až do černé.
V celé místnosti byl všehovšudy jediný obraz, který však trochu rušil dojem celé komnaty. Byl na něm letící fénix s rudozlatým peřím a černýma korálkovitýma očima. Často ho Draco přistihl, jak ho pták sleduje zamyšleným pohledem, když krouží po temné černi noční oblohy na obraze.
Díky lehce mihotavému světlu od svícnů visících od stropu, které se samy rozsvěcely vždy, když Draco přišel, se zdálo, jako by obraz skoro nadpozemsky zářil. Draco už kolikrát uvažoval, že ho strhne z jeho místa nad krbem a vhodí ho do ohně, aby se zbavil toho nepříjemného pohledu.
Draco nepozorovaně přenesl potřebné přísady do komnaty. Pak se vydal pro Potterovou. Dorazila přesně s úderem páté a podle jejích lehce zarudlých tváří poznal, že se právě vrátila zvenku. Na zádech měla malý černý kožený vak. Tvářila se odhodlaně jako vždy a lehce na něj místo pozdravu vystrčila bojovně bradu.
„Takže?“ bylo všechno, co mu řekla.
Potlačil vlnu lehké nenávisti, která ho zaplavila kvůli nedostatku jejího respektu k němu.
To bude lekce jedna, Potterová, slíbil jí v duchu.
Uvědomil si její zkoumavý pohled, kterým jako by chtěla přečíst jeho momentální myšlenky. Jeho výraz se ještě více zatvrdil.
„Pojď,“ vyzval ji úsečně. Potterova sestra po něm vrhla nedůvěřivý pohled, ale bez řečí ho následovala.
Zamířili po schodech dolů a potom pokračovali dlouhou chodbou. Minuli vchod do zmijozelské společenské místnosti a Draco doufal, že na nikoho nenarazí. Hlavně ne … jako by to přivolal! Stáhl bleskově Ebony do jedné ze slepých uliček, které do chodby ústily.
Kolem nich proplul černý rozevlátý hábit - Snape.
Draco si uvědomil, že pořád svírá Potterovou za nadloktí. Byli si tak blízko, možná až nebezpečně blízko. Její oči ho propalovaly a rty se jí zkroutily v křivém úsměvu.
„Tak jdeme,“ vyzval ji hlasitě a vycouval zpět na chodbu.
Nejistě ho následovala. Pokračovali chodbou a zastavili se až před sochou draka, velkou jako dospělý člověk. Draco pohlédl na svou společnici a všiml si záblesku zvědavosti v jejích očích.
„Perlorodka,“ zašeptal heslo, i když věděl, že jejímu sluchu to nemůže uniknout, a šťouchl draka hůlkou do rozevřené tlamy.
Ozvalo se jemné zadunění a na soše se objevila prasklina, která ji rozpůlila. Obě části se oddálily a za nimi se ve stěně objevil průchod. Vešli jím dovnitř a dveře i vchod se zase automaticky zavřely.
Hadí komnatu okamžitě ozářilo světlo svící a v krbu se rozhořel oheň. Jeho plameny vrhaly po stěnách podivné pokroucené stíny. Draco přešel okamžitě k oknu a usadil se pohodlně do pohovky.
Sledoval Potterovou postávající u dveří, jak klouže očima po celé místnosti. Její oči se zastavily u obrazu fénixe, ale jen co na něj pohlédla, pták zamával křídly a zmizel.
Draca fénixovo chování překvapilo. Ještě nikdy se nestalo, že by fénix odletěl během jeho pobytu v komnatě.
Draco se naoko nezaujatě otočil k oknu, které však pro něj připravilo další překvapení. Obloha zářila nerealistickou žlutozelenou barvou, která prosvítala skrz okraje naducaných temně zelených mraků. Ta směs barev a tvarů se dala popsat jediným slovem, které se mu okamžitě prodralo do mysli: Výzva …
Přemýšlel, jestli tenhle signál vyslal on nebo ona. Jestli obloha zračí její náladu nebo jeho. Ebony se konečně otočila od prázdného obrazu k němu a udělala několik váhavých kroků od dveří.
„Takže?“ pronesla znovu, tentokrát lehce provokativním tónem.
„Mnoholičný lektvar,“ oznámil jí Draco.
Cosi jako dlouhý znepokojený povzdech uniklo z Ebonyiných rtů a vzápětí začaly její štíhlé prsty rozvazoval tkanici stahující kožený vak. Vytáhla z něj malinký kufřík, který pomocí kouzla zvětšila, takže zabral skoro celý stůl.
Otevřela ho a Draco se zvědavě natáhl, aby do něj viděl. Byl plný různých lahviček, krabiček a sáčků. Každý byl opatřený štítkem s názvem a místem původu. Draco si všiml pyšného výrazu, který se mihl na Ebonyině tváři, když si své zásoby zálibně prohlížela.
Nakonec vybrala přísady potřebné na Mnoholičný lektvar, včetně kůže z hřímala.
Draco mezitím vyčaroval láhev ohnivé whisky a dvě skleničky. Jejich cinknutí o sebe přimělo tmavovlasou dívku vzhlédnout. V jejích očích byla otázka, ale Draco si jí úmyslně nevšímal.
„Víš co se stane s ohnivou whisky, když do ní přidáš kapku dračí krve?“ zeptal se Potterové s pohledem upřeným na jasnou tekutinu v láhvi.
Cítil napětí, které náhle zavládlo v místnosti, když ho propíchla pronikavým pohledem. Zvedl oči, aby ten pohled opětoval.
Výzva, vyslal k ní jediné slovo.
A ona to slovo slyšela, i když ho nevyslovil nahlas. Cítila ho, protože to samé slovo se zračilo i v jejích očích. Rozhodla se přijmout hozenou rukavici…
Z kufříku vytáhla středně velký flakón s rudou tekutinou uvnitř a vydala se s ním k Dracovi. Položila ji za něj na parapet; když ho tak zblízka míjela, cítil lehce nasládlou, ale zároveň i trochu agresivní vůni, která dráždila jeho smysly.
Je to Potterova sestra, připomněl si v duchu a pomohlo to.
Omamnost té vůně už překonal.
Ale další zkouškou pro něj byl její pohled. Jako by mu projel až k srdci a zkoumal ho celého zevnitř. Byl tak elektrizující a úplný …
Ebony Potterová mezitím klidně vytrhla z jeho ruky jednu sklenici a láhev whisky. Naplnila sklenici až po okraj a po ní i druhou.
Znovu ten spalující pohled.
Draco začínal mít pocit, že ztrácí velení.
Tohle byla jeho akce a on ji naplánoval do posledního detailu. Tedy skoro - nemohl samozřejmě naplánovat chování Potterovy sestry.
A právě to byla očividně slabina jeho plánu, protože zrovna dnes se Ebony Potterová chovala tak … nepředvídatelně a neobvykle.
Mě neporazíš, ty nebelvírská potvoro, umiňoval si v duchu.
Potterová mezitím přidala do jedné ze sklenic pár kapek dračí krve. Zatočila s ní a narudlá tekutina ve sklenici získala zase normální barvu. Pak obě sklenice postavila na parapet.
„Wingardium leviosa!“ pronesla velitelským hlasem. Sklenice vylétly pomalu do vzduchu a potom začaly kroužit kolem nich.
Draco si všiml, jak jemně a přesně dokázala dívka ovládat svou hůlku, protože ze sklenic naplněných až po okraj nevytekla ani kapka. Díky kroužení ztratil přehled o tom, která sklenice je „čistá a nezávadná“.
Ebony se jen pobaveně ušklíbla a pak ho vybídla: „Vyber si.“
Draco zaváhal a s nepříjemným pocitem hrůzy si uvědomil, že už ztratil kontrolu úplně. Teď to byla Potterová, která si hrála a udávala pravidla, a jemu se její hra vůbec nelíbila. Ale věděl, že už těžko může couvnout, aniž by ztratil tvář.
Zatímco se uvnitř něj odehrával tenhle tuhý boj, jeho tvář zůstávala bezvýrazná. Pořád byl Draco Malfoy.
Pak se rozhodl.
S jemným zaváháním chytil jednu z kroužících sklenic. Ebony vzápětí sevřela své štíhlé prsty kolem druhé.
„Na skutečnost!“ pronesla podivný přípitek s vážným a hlubokým pohledem do Dracových očí a ťukla svou sklenicí o jeho. Cink!
-TBC-
Ředitel zmijozelské koleje se tvářil mírně rozladěně a naznačil mu, že od něj (a zřejmě ani od Potterové) rozhodně neočekával nic jednoduššího.
Potom se Draco vydal připravit přísady na lektvar. Scházela mu jen kůže z hřímala, ale nepochyboval, že ji Potterova sestra bude mít. Byla na škole teprve krátce, ale všichni už o ní věděli, že dokáže opatřit takřka cokoliv, pokud šlo o lektvary.
Draco byl pyšný na svou zčásti nelegální zásobu lektvarů, ale s Potterovou se v tomhle bohužel nemohl měřit.
Draco se ušklíbl a znovu si v duchu prolétl celý svůj plán. Musel uznat, že je bohužel jen skoro dokonalý. Měl totiž dvě vady na kráse, které však Draco musel nějak překousnout.
Za prvé od něj pomsta vyžadovala jisté nepříjemné osobní oběti a za druhé musel prozradit svou tajnou skrýš zrovna sestře svého největšího školního nepřítele.
Hadí komnata, jak si ji pro sebe pojmenoval vzhledem k jejímu vybavení, byla jeho tajemstvím už od druhého ročníku. Tehdy sice pátral po úplně jiné komnatě (Zase mě předběhl ten mizernej Potter!), ale nebyl až tak zklamaný. Neměl ani tušení o předchozích uživatelích komnaty a ani ho nezajímali.
Teď patřila jemu a on se jen těžko smiřoval s pomyšlením, že ji má prozradit byť jen jedinému člověku. Ani nikdo z jeho takzvaných zmijozelských přátel o ní nevěděl. Často se v ní totiž skrýval právě před nimi. Bohužel ale neměl na vybranou, jelikož učebna lektvarů (a vůbec kterákoliv jiná učebna) byla pro jeho plán naprosto nevhodná.
Hadí komnata byla prostorná místnost, velká asi jako zmijozelská ložnice šestého ročníku. Byla vybavená několika pohodlnými křesly potaženými imitací dračí kůže. V jejich středu stál malý kulatý stůl z ebenového dřeva.
Naproti dveřím byla u zdi velká a široká pohovka a nad ní ve zdi falešné okno. Nemohl jím vidět ven, zato mohl kdykoliv pozorovat barvami zářící kouzelnou oblohu, která vždy přesně odrážela jeho momentální náladu.
Ve zdi naproti potom bylo umístěné umyvadlo s chladnými černými kohoutky ve tvaru hadích hlav s vyplazenými rozeklanými jazyky. Stěny byly holé, vymalované v temně zelené, která místy přecházela až do černé.
V celé místnosti byl všehovšudy jediný obraz, který však trochu rušil dojem celé komnaty. Byl na něm letící fénix s rudozlatým peřím a černýma korálkovitýma očima. Často ho Draco přistihl, jak ho pták sleduje zamyšleným pohledem, když krouží po temné černi noční oblohy na obraze.
Díky lehce mihotavému světlu od svícnů visících od stropu, které se samy rozsvěcely vždy, když Draco přišel, se zdálo, jako by obraz skoro nadpozemsky zářil. Draco už kolikrát uvažoval, že ho strhne z jeho místa nad krbem a vhodí ho do ohně, aby se zbavil toho nepříjemného pohledu.
Draco nepozorovaně přenesl potřebné přísady do komnaty. Pak se vydal pro Potterovou. Dorazila přesně s úderem páté a podle jejích lehce zarudlých tváří poznal, že se právě vrátila zvenku. Na zádech měla malý černý kožený vak. Tvářila se odhodlaně jako vždy a lehce na něj místo pozdravu vystrčila bojovně bradu.
„Takže?“ bylo všechno, co mu řekla.
Potlačil vlnu lehké nenávisti, která ho zaplavila kvůli nedostatku jejího respektu k němu.
To bude lekce jedna, Potterová, slíbil jí v duchu.
Uvědomil si její zkoumavý pohled, kterým jako by chtěla přečíst jeho momentální myšlenky. Jeho výraz se ještě více zatvrdil.
„Pojď,“ vyzval ji úsečně. Potterova sestra po něm vrhla nedůvěřivý pohled, ale bez řečí ho následovala.
Zamířili po schodech dolů a potom pokračovali dlouhou chodbou. Minuli vchod do zmijozelské společenské místnosti a Draco doufal, že na nikoho nenarazí. Hlavně ne … jako by to přivolal! Stáhl bleskově Ebony do jedné ze slepých uliček, které do chodby ústily.
Kolem nich proplul černý rozevlátý hábit - Snape.
Draco si uvědomil, že pořád svírá Potterovou za nadloktí. Byli si tak blízko, možná až nebezpečně blízko. Její oči ho propalovaly a rty se jí zkroutily v křivém úsměvu.
„Tak jdeme,“ vyzval ji hlasitě a vycouval zpět na chodbu.
Nejistě ho následovala. Pokračovali chodbou a zastavili se až před sochou draka, velkou jako dospělý člověk. Draco pohlédl na svou společnici a všiml si záblesku zvědavosti v jejích očích.
„Perlorodka,“ zašeptal heslo, i když věděl, že jejímu sluchu to nemůže uniknout, a šťouchl draka hůlkou do rozevřené tlamy.
Ozvalo se jemné zadunění a na soše se objevila prasklina, která ji rozpůlila. Obě části se oddálily a za nimi se ve stěně objevil průchod. Vešli jím dovnitř a dveře i vchod se zase automaticky zavřely.
Hadí komnatu okamžitě ozářilo světlo svící a v krbu se rozhořel oheň. Jeho plameny vrhaly po stěnách podivné pokroucené stíny. Draco přešel okamžitě k oknu a usadil se pohodlně do pohovky.
Sledoval Potterovou postávající u dveří, jak klouže očima po celé místnosti. Její oči se zastavily u obrazu fénixe, ale jen co na něj pohlédla, pták zamával křídly a zmizel.
Draca fénixovo chování překvapilo. Ještě nikdy se nestalo, že by fénix odletěl během jeho pobytu v komnatě.
Draco se naoko nezaujatě otočil k oknu, které však pro něj připravilo další překvapení. Obloha zářila nerealistickou žlutozelenou barvou, která prosvítala skrz okraje naducaných temně zelených mraků. Ta směs barev a tvarů se dala popsat jediným slovem, které se mu okamžitě prodralo do mysli: Výzva …
Přemýšlel, jestli tenhle signál vyslal on nebo ona. Jestli obloha zračí její náladu nebo jeho. Ebony se konečně otočila od prázdného obrazu k němu a udělala několik váhavých kroků od dveří.
„Takže?“ pronesla znovu, tentokrát lehce provokativním tónem.
„Mnoholičný lektvar,“ oznámil jí Draco.
Cosi jako dlouhý znepokojený povzdech uniklo z Ebonyiných rtů a vzápětí začaly její štíhlé prsty rozvazoval tkanici stahující kožený vak. Vytáhla z něj malinký kufřík, který pomocí kouzla zvětšila, takže zabral skoro celý stůl.
Otevřela ho a Draco se zvědavě natáhl, aby do něj viděl. Byl plný různých lahviček, krabiček a sáčků. Každý byl opatřený štítkem s názvem a místem původu. Draco si všiml pyšného výrazu, který se mihl na Ebonyině tváři, když si své zásoby zálibně prohlížela.
Nakonec vybrala přísady potřebné na Mnoholičný lektvar, včetně kůže z hřímala.
Draco mezitím vyčaroval láhev ohnivé whisky a dvě skleničky. Jejich cinknutí o sebe přimělo tmavovlasou dívku vzhlédnout. V jejích očích byla otázka, ale Draco si jí úmyslně nevšímal.
„Víš co se stane s ohnivou whisky, když do ní přidáš kapku dračí krve?“ zeptal se Potterové s pohledem upřeným na jasnou tekutinu v láhvi.
Cítil napětí, které náhle zavládlo v místnosti, když ho propíchla pronikavým pohledem. Zvedl oči, aby ten pohled opětoval.
Výzva, vyslal k ní jediné slovo.
A ona to slovo slyšela, i když ho nevyslovil nahlas. Cítila ho, protože to samé slovo se zračilo i v jejích očích. Rozhodla se přijmout hozenou rukavici…
Z kufříku vytáhla středně velký flakón s rudou tekutinou uvnitř a vydala se s ním k Dracovi. Položila ji za něj na parapet; když ho tak zblízka míjela, cítil lehce nasládlou, ale zároveň i trochu agresivní vůni, která dráždila jeho smysly.
Je to Potterova sestra, připomněl si v duchu a pomohlo to.
Omamnost té vůně už překonal.
Ale další zkouškou pro něj byl její pohled. Jako by mu projel až k srdci a zkoumal ho celého zevnitř. Byl tak elektrizující a úplný …
Ebony Potterová mezitím klidně vytrhla z jeho ruky jednu sklenici a láhev whisky. Naplnila sklenici až po okraj a po ní i druhou.
Znovu ten spalující pohled.
Draco začínal mít pocit, že ztrácí velení.
Tohle byla jeho akce a on ji naplánoval do posledního detailu. Tedy skoro - nemohl samozřejmě naplánovat chování Potterovy sestry.
A právě to byla očividně slabina jeho plánu, protože zrovna dnes se Ebony Potterová chovala tak … nepředvídatelně a neobvykle.
Mě neporazíš, ty nebelvírská potvoro, umiňoval si v duchu.
Potterová mezitím přidala do jedné ze sklenic pár kapek dračí krve. Zatočila s ní a narudlá tekutina ve sklenici získala zase normální barvu. Pak obě sklenice postavila na parapet.
„Wingardium leviosa!“ pronesla velitelským hlasem. Sklenice vylétly pomalu do vzduchu a potom začaly kroužit kolem nich.
Draco si všiml, jak jemně a přesně dokázala dívka ovládat svou hůlku, protože ze sklenic naplněných až po okraj nevytekla ani kapka. Díky kroužení ztratil přehled o tom, která sklenice je „čistá a nezávadná“.
Ebony se jen pobaveně ušklíbla a pak ho vybídla: „Vyber si.“
Draco zaváhal a s nepříjemným pocitem hrůzy si uvědomil, že už ztratil kontrolu úplně. Teď to byla Potterová, která si hrála a udávala pravidla, a jemu se její hra vůbec nelíbila. Ale věděl, že už těžko může couvnout, aniž by ztratil tvář.
Zatímco se uvnitř něj odehrával tenhle tuhý boj, jeho tvář zůstávala bezvýrazná. Pořád byl Draco Malfoy.
Pak se rozhodl.
S jemným zaváháním chytil jednu z kroužících sklenic. Ebony vzápětí sevřela své štíhlé prsty kolem druhé.
„Na skutečnost!“ pronesla podivný přípitek s vážným a hlubokým pohledem do Dracových očí a ťukla svou sklenicí o jeho. Cink!
-TBC-
~*~*~*~*~*~
~*~*~*~*~*~