Ledová hráz
Stav povídky: nedokončena
Summary: Pokračování povídky Sacrifice. Manželství Ebony a Luciuse má daleko do ideálu. Jak se Ebony vyrovná s koncem války, těhotenstvím, novou kariérou profesorky a faktem, že se jí někdo pokouší ublížit?
Postavy: Ebony Potterová (OC), Lucius Malfoy, Severus Snape, Claire Nottová
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), temné, depresivní,
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly najdete ZDE!
Summary: Pokračování povídky Sacrifice. Manželství Ebony a Luciuse má daleko do ideálu. Jak se Ebony vyrovná s koncem války, těhotenstvím, novou kariérou profesorky a faktem, že se jí někdo pokouší ublížit?
Postavy: Ebony Potterová (OC), Lucius Malfoy, Severus Snape, Claire Nottová
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), temné, depresivní,
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly najdete ZDE!
Část I.: Oheň a led
Prolog
Lucius Malfoy rozčileně přecházel po své pracovně, podoben vzteklému lvu v kleci. Chladný hněv ho naplňoval jako whisky sklenku, z níž právě upíjel.
Ten mrňavý bezvýznamný červ si dovolil ho odmítnout! Jeho! Luciuse Malfoye, lorda z Malfoy Manor a nejlepšího obchodníka s vínem a koňmi mezi kouzelníky v Británii. Válka nic nezměnila na jeho schopnostech, jeho vinice i stáje poblíž letního sídla jeho rodiny ve Francii zůstaly boji nedotčeny a bylo o ně i během té doby skvěle postaráno. Pravda, obchody se tehdy rovnaly nule, ale nyní byla vhodná příležitost to změnit.
Jenže tento týden už osmý z jeho někdejších partnerů před válkou odmítl jeho žádost o schůzku. Někteří se jen uboze a průhledně vymlouvali, další tvrdili, že jejich vlastní obchody za války zkrachovaly a ten poslední… ten poslední…
Lucius sevřel pevněji skleničku v ruce, až mu zbělely klouby. Ten drzý mladý hejsek, kterému spadlo rodinné podnikání do klína jako dědictví po otcově smrti, si dovolil mu říct, že o obchody se špinavými Smrtijedy nestojí! Ta drzost! Ta nestoudnost a nezasloužená arogance si říkaly o potrestání. Problém však byl, že na něj Lucius přes všechnu svou někdejší moc a vliv prostě nemohl.
Byla to skutečnost, která ho rozčilovala stejně jako ten prostořeký mladý červ. Už se nehřál na výslunní, přišel o většinu svých dobrých kontaktů, na ministerstvu už neměl jediného spojence a většina kouzelnické veřejnosti přes jeho sňatek s Ebony Potterovou stále stála proti němu.
Bylo to frustrující a on byl nečekaně bezradný, jak s tou situací něco udělat.
Možná to bylo i tím, že od jejich sňatku působila Pott- tedy jeho žena jako chodící mrtvola. Jako by v ní vyhasly všechny emoce. Pozitivní i negativní. A to jako by některé lidi vyloženě popouzelo ještě víc proti němu. Její fanoušci ji chtěli vidět šťastnou. Tragická účastnice války, která se obětovala pro mír, si to podle nich zasloužila.
Neustále přemýšlel, jestli si opravdu vybral dobře... na druhou stranu po smrti Weasleyové na straně Řádu nezbyla jiná vhodná kandidátka, a i kdyby tam byla... Potterová byla prostě... Potterová. Symbol posledního odporu. Sestra hrdiny Harryho Pottera.
To ráno, kdy se po svatební noci poprvé probudil vedle ní, ležela na své polovině postele... tak blízko k okraji, že byl div, že ještě nespadla. A ta mezera mezi nimi byla jasným symbolem propasti, která je oddělovala. A nezměnilo se to ani po několika společně strávených měsících.
Dalším problémem byl fakt, že ještě nebyla těhotná. Už dávno měla očekávat jeho dědice. Jako by se mu vysmívala faktem, že na něj stále ještě musel čekat - její poslední odpor vůči novému osudu, se kterým sama souhlasila.
Snape jim každý týden připravoval novou dávku lektvaru (jak Lucius nenáviděl ten jeho sotva postřehnutelný škodolibý úšklebek na jeho tváři pokaždé, když ho přinesl) a Lucius ho již několikrát nechal otestovat, zda má ty správné účinky. Sice pochyboval, že by chtěl Snape narušit celou smlouvu mezi ním a Potterovou takovou hloupostí, ale nezapomínal, že někdejší bradavický profesor a nynější ředitel už jednou změnil strany.
Lucius sám pak pečlivě dohlížel na to, aby ten lektvar jeho žena pila. Ale bez výsledku.
Přitom příležitostí bylo víc než dost. Nehledě na dohodu, kterou před sňatkem uzavřeli, si ji ve snaze konečně počít bral téměř každou noc. Pokaždé ho víc a víc popouzelo, že ji musel nutit. Nikdy neprotestovala ani ho neodmítla, ale výraz její tváře pokaždé naznačoval, jak moc je jí už jen ta představa proti chuti.
Sex se i pro něj stal mechanickou záležitostí, z dřívějšího potěšení byl nyní jen nezbytný akt, který měl jediný cíl.
Uvědomil si, že se sice oženil s Potterovou, ale ta žena, která s ním každý večer uléhala do jedné postele, jí nebyla. Měla s ní asi tolik společného, jako socha s člověkem, podle kterého byla vytesána.
Ušklíbl se. Napadlo ho, že pokud bude chtít ze své manželky udělat něco snesitelnějšího, mohl by ji pro začátek začít v duchu nazývat jinak než Potterová. Už to přece nebyla pravda, nebo ne? Nyní byla Malfoyová. Jeho žena.
Ten mrňavý bezvýznamný červ si dovolil ho odmítnout! Jeho! Luciuse Malfoye, lorda z Malfoy Manor a nejlepšího obchodníka s vínem a koňmi mezi kouzelníky v Británii. Válka nic nezměnila na jeho schopnostech, jeho vinice i stáje poblíž letního sídla jeho rodiny ve Francii zůstaly boji nedotčeny a bylo o ně i během té doby skvěle postaráno. Pravda, obchody se tehdy rovnaly nule, ale nyní byla vhodná příležitost to změnit.
Jenže tento týden už osmý z jeho někdejších partnerů před válkou odmítl jeho žádost o schůzku. Někteří se jen uboze a průhledně vymlouvali, další tvrdili, že jejich vlastní obchody za války zkrachovaly a ten poslední… ten poslední…
Lucius sevřel pevněji skleničku v ruce, až mu zbělely klouby. Ten drzý mladý hejsek, kterému spadlo rodinné podnikání do klína jako dědictví po otcově smrti, si dovolil mu říct, že o obchody se špinavými Smrtijedy nestojí! Ta drzost! Ta nestoudnost a nezasloužená arogance si říkaly o potrestání. Problém však byl, že na něj Lucius přes všechnu svou někdejší moc a vliv prostě nemohl.
Byla to skutečnost, která ho rozčilovala stejně jako ten prostořeký mladý červ. Už se nehřál na výslunní, přišel o většinu svých dobrých kontaktů, na ministerstvu už neměl jediného spojence a většina kouzelnické veřejnosti přes jeho sňatek s Ebony Potterovou stále stála proti němu.
Bylo to frustrující a on byl nečekaně bezradný, jak s tou situací něco udělat.
Možná to bylo i tím, že od jejich sňatku působila Pott- tedy jeho žena jako chodící mrtvola. Jako by v ní vyhasly všechny emoce. Pozitivní i negativní. A to jako by některé lidi vyloženě popouzelo ještě víc proti němu. Její fanoušci ji chtěli vidět šťastnou. Tragická účastnice války, která se obětovala pro mír, si to podle nich zasloužila.
Neustále přemýšlel, jestli si opravdu vybral dobře... na druhou stranu po smrti Weasleyové na straně Řádu nezbyla jiná vhodná kandidátka, a i kdyby tam byla... Potterová byla prostě... Potterová. Symbol posledního odporu. Sestra hrdiny Harryho Pottera.
To ráno, kdy se po svatební noci poprvé probudil vedle ní, ležela na své polovině postele... tak blízko k okraji, že byl div, že ještě nespadla. A ta mezera mezi nimi byla jasným symbolem propasti, která je oddělovala. A nezměnilo se to ani po několika společně strávených měsících.
Dalším problémem byl fakt, že ještě nebyla těhotná. Už dávno měla očekávat jeho dědice. Jako by se mu vysmívala faktem, že na něj stále ještě musel čekat - její poslední odpor vůči novému osudu, se kterým sama souhlasila.
Snape jim každý týden připravoval novou dávku lektvaru (jak Lucius nenáviděl ten jeho sotva postřehnutelný škodolibý úšklebek na jeho tváři pokaždé, když ho přinesl) a Lucius ho již několikrát nechal otestovat, zda má ty správné účinky. Sice pochyboval, že by chtěl Snape narušit celou smlouvu mezi ním a Potterovou takovou hloupostí, ale nezapomínal, že někdejší bradavický profesor a nynější ředitel už jednou změnil strany.
Lucius sám pak pečlivě dohlížel na to, aby ten lektvar jeho žena pila. Ale bez výsledku.
Přitom příležitostí bylo víc než dost. Nehledě na dohodu, kterou před sňatkem uzavřeli, si ji ve snaze konečně počít bral téměř každou noc. Pokaždé ho víc a víc popouzelo, že ji musel nutit. Nikdy neprotestovala ani ho neodmítla, ale výraz její tváře pokaždé naznačoval, jak moc je jí už jen ta představa proti chuti.
Sex se i pro něj stal mechanickou záležitostí, z dřívějšího potěšení byl nyní jen nezbytný akt, který měl jediný cíl.
Uvědomil si, že se sice oženil s Potterovou, ale ta žena, která s ním každý večer uléhala do jedné postele, jí nebyla. Měla s ní asi tolik společného, jako socha s člověkem, podle kterého byla vytesána.
Ušklíbl se. Napadlo ho, že pokud bude chtít ze své manželky udělat něco snesitelnějšího, mohl by ji pro začátek začít v duchu nazývat jinak než Potterová. Už to přece nebyla pravda, nebo ne? Nyní byla Malfoyová. Jeho žena.
***
Ložnice byla osvětlená jen jemnou září z malé starobyle vyhlížející lampy stojící na nočním stolku. Když Ebony vyšla v noční košili a županu z koupelny, srdce jí svíraly ledové kleště. Lucius už na ni čekal. Věděla to, ještě dříve, než ho zahlédla nataženého na posteli jen v saténových boxerkách. Jeho přítomnost byla jako nějaký těžký neodbytný odér, který v ní pokaždé vyvolal nepříjemný pocit.
Přiloudala se ke své straně postele a vklouzla rychle pod přikrývku. Zavřela oči a potlačovala třas, který neměl mnoho společného s teplotou v ložnici. A přitom celou dobu doufala, že nezazní ta dvě slova, kterých se tolik bála.
„Svlékni se.“
Ponížení v ní zahořelo jako plamen.
Copak si Lucius nikdy neuvědomoval, jak moc ji tou výzvou uráží? Jako by tady byla jen pro jeho potěšení... jako jeho děvka.
Ale možná že byla. Vždyť prodala sama sebe za mír. Možná proto to dělal, aby jí to připomněl. Aby jí ukázal, jak hluboko klesla ve snaze ukončit zbytečné zabíjení.
Odhrnula přikrývku a pak si stáhla z ramen noční košili. Styděla se za své vztyčené bradavky, ale ani Lucius si přece nemohl myslet, že by to snad byl důsledek vzrušení.
Ucítila jeho ruku na boku a přiměla se neucuknout, když ji otočil k sobě. V očích měl nečitelný výraz a na tváři svou obvyklou masku. Ebony zavřela oči. Nedokázala se na něj přitom dívat, nedokázala vidět sama sebe v jeho očích – jako by to činilo celý akt mnohem skutečnějším.
Luciusova dlaň byla překvapivě teplá, když jí přejížděl po jejím holém břiše vzhůru k obnaženým ňadrům.
Tuhle část Ebony nenáviděla snad ještě víc než samotný sex. Jeho dotyky byly téměř něžné a pokoušely se ji vzrušit. Dotýkal se jí jako milenec, jako by mezi nimi nešlo jen o čistý akt zplození potomka, jako jí snad chtěl i přinést potěšení a slast.
A možná chtěl.
A Ebony ho za to nenáviděla ještě víc, než kdyby si jí prostě brutálně vzal, třeba i přes její protesty.
Snažil se, aby se jí to líbilo, jako by měla na vybranou … jako by to sama chtěla.
To samo o sobě nejvíc zraňovalo její duši.
A fakt, že to všechno dělala dobrovolně, že s tím souhlasila, to dělal tisíckrát horší.
Byla v pasti, do které sama vlezla. Sama vstrčila hlavu do té oprátky a nyní se s tím musela naučit žít.
Luciusovy rty se přisály na její vztyčenou bradavku, volnou rukou jí přitom shrnul z boků noční košilku a kalhotky a zajel do jejího klína.
Ztuhla, jako by ji polil studenou vodou.
„Nemohl bys prostě – nemohl bys to urychlit, ať už to máme za sebou?“ dostala ze sebe otupělým cizím hlasem, který jako by jí ani nepatřil.
Lucius okamžitě přestal.
Ebony otevřela oči.
Díval se na ni s takovým vztekem, že měla na okamžik dojem, že ji snad uhodí.
A skoro si to přála... Byl by to konec. Konec jejich dohody, konec toho pitomého míru. I když její racionálně uvažující část věděla, že by to byla hrozná chyba, která by vedla k nové válce a další smrti a utrpení tisíců nevinných, pořád byla ta možnost neskutečně lákavá.
Došlo jí, že se ho dotkla, že zasadila ostrou palčivou urážku jeho mužství.
Bylo jí to jedno.
Vzal jí všechno včetně jí samé, takže k němu nedokázala cítit ani stopu lítosti.
Lucius vstal a z věšáku vedle postele si vzal župan, zahalil se do něj a pak přešel ložnici. Když odcházel, práskl za sebou dveřmi tak hlasitě, až se celá místnost otřásla.
Ebony se ani nenamáhala s oblékáním. Jen se znovu schoulila pod přikrývku do klubíčka a pokoušela se usnout.
Marně.
-TBC-
AN: Někteří z vás jste již jistě dříve tuto povídku zaznamenali jinde. Byla zveřejněna pouze první kapitola, v níž Ebony hovořila se Snapem na školních pozemcích a poté ji někdo omráčil. Od jejího vzniku ale uplynulo hodně vody a nyní, když jsem se chtěla k povídce vrátit, už se mi ta kapitola jako úvod nehodila. S největší pravděpodobností se objeví až později (buď opět jako celá kapitola, nebo jako část nové). Předtím je ale ještě třeba si v příběhu ujasnit pár věcí.
Kapitolu můžete okomentovat ZDE nebo na mém blogu. Za všechny komentáře předem děkuji!
Přiloudala se ke své straně postele a vklouzla rychle pod přikrývku. Zavřela oči a potlačovala třas, který neměl mnoho společného s teplotou v ložnici. A přitom celou dobu doufala, že nezazní ta dvě slova, kterých se tolik bála.
„Svlékni se.“
Ponížení v ní zahořelo jako plamen.
Copak si Lucius nikdy neuvědomoval, jak moc ji tou výzvou uráží? Jako by tady byla jen pro jeho potěšení... jako jeho děvka.
Ale možná že byla. Vždyť prodala sama sebe za mír. Možná proto to dělal, aby jí to připomněl. Aby jí ukázal, jak hluboko klesla ve snaze ukončit zbytečné zabíjení.
Odhrnula přikrývku a pak si stáhla z ramen noční košili. Styděla se za své vztyčené bradavky, ale ani Lucius si přece nemohl myslet, že by to snad byl důsledek vzrušení.
Ucítila jeho ruku na boku a přiměla se neucuknout, když ji otočil k sobě. V očích měl nečitelný výraz a na tváři svou obvyklou masku. Ebony zavřela oči. Nedokázala se na něj přitom dívat, nedokázala vidět sama sebe v jeho očích – jako by to činilo celý akt mnohem skutečnějším.
Luciusova dlaň byla překvapivě teplá, když jí přejížděl po jejím holém břiše vzhůru k obnaženým ňadrům.
Tuhle část Ebony nenáviděla snad ještě víc než samotný sex. Jeho dotyky byly téměř něžné a pokoušely se ji vzrušit. Dotýkal se jí jako milenec, jako by mezi nimi nešlo jen o čistý akt zplození potomka, jako jí snad chtěl i přinést potěšení a slast.
A možná chtěl.
A Ebony ho za to nenáviděla ještě víc, než kdyby si jí prostě brutálně vzal, třeba i přes její protesty.
Snažil se, aby se jí to líbilo, jako by měla na vybranou … jako by to sama chtěla.
To samo o sobě nejvíc zraňovalo její duši.
A fakt, že to všechno dělala dobrovolně, že s tím souhlasila, to dělal tisíckrát horší.
Byla v pasti, do které sama vlezla. Sama vstrčila hlavu do té oprátky a nyní se s tím musela naučit žít.
Luciusovy rty se přisály na její vztyčenou bradavku, volnou rukou jí přitom shrnul z boků noční košilku a kalhotky a zajel do jejího klína.
Ztuhla, jako by ji polil studenou vodou.
„Nemohl bys prostě – nemohl bys to urychlit, ať už to máme za sebou?“ dostala ze sebe otupělým cizím hlasem, který jako by jí ani nepatřil.
Lucius okamžitě přestal.
Ebony otevřela oči.
Díval se na ni s takovým vztekem, že měla na okamžik dojem, že ji snad uhodí.
A skoro si to přála... Byl by to konec. Konec jejich dohody, konec toho pitomého míru. I když její racionálně uvažující část věděla, že by to byla hrozná chyba, která by vedla k nové válce a další smrti a utrpení tisíců nevinných, pořád byla ta možnost neskutečně lákavá.
Došlo jí, že se ho dotkla, že zasadila ostrou palčivou urážku jeho mužství.
Bylo jí to jedno.
Vzal jí všechno včetně jí samé, takže k němu nedokázala cítit ani stopu lítosti.
Lucius vstal a z věšáku vedle postele si vzal župan, zahalil se do něj a pak přešel ložnici. Když odcházel, práskl za sebou dveřmi tak hlasitě, až se celá místnost otřásla.
Ebony se ani nenamáhala s oblékáním. Jen se znovu schoulila pod přikrývku do klubíčka a pokoušela se usnout.
Marně.
-TBC-
AN: Někteří z vás jste již jistě dříve tuto povídku zaznamenali jinde. Byla zveřejněna pouze první kapitola, v níž Ebony hovořila se Snapem na školních pozemcích a poté ji někdo omráčil. Od jejího vzniku ale uplynulo hodně vody a nyní, když jsem se chtěla k povídce vrátit, už se mi ta kapitola jako úvod nehodila. S největší pravděpodobností se objeví až později (buď opět jako celá kapitola, nebo jako část nové). Předtím je ale ještě třeba si v příběhu ujasnit pár věcí.
Kapitolu můžete okomentovat ZDE nebo na mém blogu. Za všechny komentáře předem děkuji!