Lux in tenebris
Stav povídky: nedokončena (WIP)
Summary: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo.
Postavy: Ebony Potterová (OC), Draco Malfoy, Harry Potter, Lucius Malfoy, Severus Snape, Oliver Wood, Sirius Black
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), slash
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly najdete ZDE!
Summary: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo.
Postavy: Ebony Potterová (OC), Draco Malfoy, Harry Potter, Lucius Malfoy, Severus Snape, Oliver Wood, Sirius Black
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), slash
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly najdete ZDE!
XXXXV. Když tě tma pohltí
Do tmy, v níž se Ebony topila, pronikaly pomalu nějaké zvuky. Chvíli jí trvalo, než je dokázala identifikovat jako hlasy, a ještě dalších několik minut zabralo, než jim byla schopná rozumět.
"Dva roky byl klid a teď tohle? Copak ministerstvo nemá přehled o všech bývalých Smrtijedech?"
Pokusila se otevřít oči, aby se mohla podívat, kdo to mluví, ale nedokázala to. Zdálo se jí, jako by kompletně ztratila vládu nad svým tělem. A jediné, čeho byla schopná, bylo slyšet.
Hlasy pokračovaly v rozhovoru.
"Ti, kteří neskončili v Azkabanu a byli shledáni nevinnými, jsou mimo náš dosah. Legálně nemáme jediný důvod je sledovat, porušili bychom tím zákon."
"Ale-"
"To však neznamená, že to neděláme. Mám na to speciálně vybranou skupinu, která podléhá přímo mně a jedná neoficiálně na vlastní pěst. Podle všeho tohle není úplně první případ, kdy se někdo z těch, kdo byli podezřelí spojením s Voldemortem, dopustil nějakého zločinu nebo přestupku. Bylo tu už pár náznaků, zvláště v posledních měsících. Začíná to vypadat, že se formuje nějaká nová skupina."
"A proč o tom nic nevím!?"
"Nemám v ruce nic konkrétního, jen pár neurčitých náznaků a dohadů, Harry. Nebyl žádný důvod tě zbytečně plašit."
"Napadli moji sestru a málem ji zabili!"
"Já vím, ale upřímně řečeno, nic zatím nenasvědčuje tomu, že by to celé nějak souviselo s minulostí a s Voldemortem."
"Je to moje sestra, Kingsley! Jaký by kdo měl jiný důvod ji napadnout, než to, že se mi chce pomstít kvůli Voldemortovi?"
"Z toho, jak vypadala situace, když Lucius Malfoy dorazil na místo, se dá usuzovat, že Ebony nebyla cílem toho útoku. Bylo jim jedno, co s ní bude. Zajímal je pouze ten její chlapec - Jaz. Pokoušeli se ho unést a Ebony jim stála v cestě."
"Jaz? Ale proč by někdo unášel jeho? Přece se mnou nemá nic společného."
"Pořád to bereš ze špatného úhlu, Harry," ozval se další hlas, který až dosud mlčel. "Ne že bys nebyl důležitý a nebyl na prvním místě v seznamu nepřátel všech bývalých přívrženců Pána zla, kteří jsou ještě naživu. Ale v tomhle případě je zjevné, že jim šlo o někoho jiného."
"A o koho?"
"No, kromě Ebony je tady ještě jedna osoba, které na Jazovi záleží a na kterou by měl jeho únos nějaký dopad. Nebo se to tak alespoň může zdát těm, kteří četli ten nedávný článek o něm v Denním věštci."
"A ty si opravdu myslíš, že tvůj otec … že by … myslíš si, že by něco udělal na Jazovu záchranu, kdyby ho opravdu unesli?" Hlas zněl pochybovačně.
"Není důležité, co si myslím já, ale co se honilo hlavami těch únosců. Pokud měli informace pouze z Denního věštce, mohli o tom být přesvědčení … A mám-li být upřímný, ano, věřím, že by otec udělal všechno pro jeho záchranu - ostatně to byl přece právě on, kdo ho nakonec zachránil, nebo jsi zapomněl?"
"Ale jak? Jak mohl vědět, že vůbec tu záchranu potřebuje? Jak to, že byl zrovna v tu chvíli na tom správném místě?"
"Na tohle ti myslím mohu s uspokojením odpovědět. Jak sám přiznal, když jsme ho vyslýchali, použil na chlapce Strážné kouzlo."
"Co to je?"
"Je to stará a skoro zapomenutá magie. Bývala jedno období hodně oblíbená mezi čistokrevnými rody, alespoň do doby než v uzavíraných sňatcích zcela převládla povinnost nad náklonností. Náklonnost je totiž základním prvkem zaklínadla. Zjednodušeně řečeno ti tohle kouzlo umožní okamžitě se dozvědět, zda je osoba, na niž bylo použito, v nějakém nebezpečí. Na základě vzájemné náklonnosti vytváří cosi jako pouto, a když se ten druhý dostane do život ohrožující situace, dostaneš nejen varování, ale zároveň jsi schopný zjistit jeho okamžitou polohu. Dodnes ho ještě v některých kouzelnických rodinách používají matky při ochraně svých dětí. I když pokrevní vztah není v tomto případě nutný. Jsem si jistý, že otec používá podobné kouzlo u mě, i když je možné, že ho po mém odchodu z Manor zrušil. A nyní ho použil i u Jaze."
"Přesně tak. Díky tomu kouzlu se Lucius mohl přemístit přímo do parku, kde k útoku došlo. Nebýt jeho, únosci by chlapce dostali a Ebony by nejspíš vykrvácela. Park byl kvůli přítomnosti těch několika mozkomorů zcela opuštěný."
"Nemůžu uvěřit, že jsou ty stvůry zase zpátky. Myslel jsem, že padli s Voldemortem."
"Bohužel ani zdaleka ne. Připravili jsme je o valnou část potravy, takže jsme na nějakou dobu jejich počet razantně snížili, ale zdá se, že se zase vracejí. Naneštěstí nám kvůli tomu mlhavému počasí posledních dní unikly možné náznaky jejich přítomnosti. Každopádně se dnes postarali o to, že měli ti únosci volné pole působnosti, a z toho se dá myslím celkem snadno usoudit, že tam nebyli náhodou, ale na jejich příkaz. A to je samo o sobě velice znepokojivé."
Následovalo ticho. Ebony se zprvu bála, že už přišla i o schopnost slyšet, ale pak znovu zaslechla ten z hlasů, který byl ze všech nejhlubší.
"Chápu tvoje obavy, Harry, ale nyní už je to náš úkol. Svou úlohu jsi sehrál, dokonce bych řekl, že až překonal, když jsi zabil Voldemorta. Teď už to nech na nás bystrozorech … tedy alespoň dokud nedokončíš výcvik a neposílíš naše řady."
"Jak to mám nechat být?! Ti zmetci mi málem zabili sestru!"
"Ujišťuji tě, že za to ponesou následky. S tím, co se nám z nich zatím podařilo dostat, a s informacemi od Luciuse jsem si víc než jistý, že budeme schopni brzy odhalit celou jejich skupinu a všechny je poslat do Azkabanu."
"Zase ten mizerný Malfoy! Divím se, že nepatří mezi ně … že je dokonce nevede! Jak vlastně víme, že mluví pravdu. Že to celé není jen nějaký jeho plán, jak nás zmást, abychom si mysleli, že je na naší straně a-"
"Harry, jistě si pamatuješ, že podobný rozhovor už jsme vedli před dvěma lety.
A od té doby se nic nezměnilo. Nemám o Luciusi Malfoyovi ty nejmenší pochybnosti."
"Opravdu si myslíš, že by můj otec udělal něco Jazovi? Nebo Ebony?"
"Myslíš kromě toho, co už jí udělal?"
"Neříkám, že je to nějaký svatoušek, ale opravdu věříš, že by ji chtěl zabít?"
"Dobrá, asi máš pravdu. Ale stejně budu radši, když se od ní bude držet dál."
"Nemyslím si, že byste do toho měl co mluvit, Pottere."
Byl to nový hlas, chladný a úsečný, přesto v Ebony vyvolával zvláštní rozechvění.
Její temnotou obklopená mysl ho však nebyla schopná pojmenovat a byl pro ni v tu chvíli stejně cizí jako ty ostatní. I jejich slova jí dávala smysl jen napůl.
Znovu se marně pokusila pohnout, dát nějak najevo, že je slyší, požádat o pomoc, o cestu ven z té temnoty. Ale nešlo to.
"Co tady děláte? Kdo vás sem pustil?"
"Myslím, že je zjevné, proč jsem přišel. A nevidím jediný důvod, proč by mi v tom mělo být bráněno. A musím říct, že váš způsob projevování vděku je opravdu velmi zvláštní."
Ebony zachytila rychlé drobné kroky blížící se k ní, doplňoval je zvuk tichých vzlyků.
"No, myslím, že tady už nemám dál co dělat. Ještě mě na ministerstvu čeká spousta práce. Ale nechám před dveřmi hlídat tajně jednoho z našich lidí, jen pro případ. Až se Ebony probere, dejte mi prosím vědět. Rád bych ji ještě vyslechl. Sbohem, panové."
Vzdalující se kroky následovalo jemné přibouchnutí dveří.
"Bude - bude v pořádku?" Ten hlas znala. Nebo by ho měla znát. Vysoký dětský hlásek naplněný vzlyky. Její mysl však dál tvrdošíjně odmítala spolupracovat.
Chvíli bylo opět ticho a pak: "Je v kouzelném spánku. Podle vrchní lékouzelnice je už mimo ohrožení života. Potřebuje nabrat síly, ztratila hodně krve. Kdybyste sem dorazili jen o chvíli později, nemusela to přežít. Zůstanou jí nějaké jizvy. Bylo to zaklínadlo-"
"Sectumsempra. Severus nebyl příliš potěšen, jak byl jeho vynález zneužit."
"A kdy se probudí?"
"Jakmile jí bude trošku líp, lékouzelníci ji zase vzbudí. Bude v pořádku, Jazi, uvidíš."
"Chci zůstat tady u ní."
"Nepřichází v úvahu. Přišli jsme, aby ses přesvědčil, že neumírá. Vrátíš se se mnou zpátky do Manor."
"Ale já nechci. Chci být u Ebony!"
"Řekl jsem, že se se mnou vrátíš, a nejsem zvědavý na žádné tvoje odmlouvání."
"Ne! Nemůžeš mě nutit! Nejsi můj otec a nemáš na to právo. Už tě nemusím poslouchat."
"Jazi-"
"Stejně je to tvoje vina. Slyšel jsem toho černého pána z ministerstva říkat, že nás napadli kvůli tobě."
"V tomhle má Jaz pravdu."
"Harry-"
"Nepleťte se do toho, Pottere! Varoval jsem vaši sestru, že po tom článku v Denním věštci k něčemu podobnému může dojít. A ona se rozhodne udělat si s chlapcem sama procházku po mudlovském Londýně v té největší mlze. Myslím, že ti útočníci museli být sami překvapení, jak moc jim to usnadnila."
"Kdybyste ji nechal na pokoji, kdybyste se nepokusil vzít jí Jaze, kdybyste-"
Hlasy sílily v křik a Ebony jim přestávala rozumět. I ty poslední zbytečky vědomí ji opouštěly. Propadla se zpět do milosrdné náruče spánku.
"Dva roky byl klid a teď tohle? Copak ministerstvo nemá přehled o všech bývalých Smrtijedech?"
Pokusila se otevřít oči, aby se mohla podívat, kdo to mluví, ale nedokázala to. Zdálo se jí, jako by kompletně ztratila vládu nad svým tělem. A jediné, čeho byla schopná, bylo slyšet.
Hlasy pokračovaly v rozhovoru.
"Ti, kteří neskončili v Azkabanu a byli shledáni nevinnými, jsou mimo náš dosah. Legálně nemáme jediný důvod je sledovat, porušili bychom tím zákon."
"Ale-"
"To však neznamená, že to neděláme. Mám na to speciálně vybranou skupinu, která podléhá přímo mně a jedná neoficiálně na vlastní pěst. Podle všeho tohle není úplně první případ, kdy se někdo z těch, kdo byli podezřelí spojením s Voldemortem, dopustil nějakého zločinu nebo přestupku. Bylo tu už pár náznaků, zvláště v posledních měsících. Začíná to vypadat, že se formuje nějaká nová skupina."
"A proč o tom nic nevím!?"
"Nemám v ruce nic konkrétního, jen pár neurčitých náznaků a dohadů, Harry. Nebyl žádný důvod tě zbytečně plašit."
"Napadli moji sestru a málem ji zabili!"
"Já vím, ale upřímně řečeno, nic zatím nenasvědčuje tomu, že by to celé nějak souviselo s minulostí a s Voldemortem."
"Je to moje sestra, Kingsley! Jaký by kdo měl jiný důvod ji napadnout, než to, že se mi chce pomstít kvůli Voldemortovi?"
"Z toho, jak vypadala situace, když Lucius Malfoy dorazil na místo, se dá usuzovat, že Ebony nebyla cílem toho útoku. Bylo jim jedno, co s ní bude. Zajímal je pouze ten její chlapec - Jaz. Pokoušeli se ho unést a Ebony jim stála v cestě."
"Jaz? Ale proč by někdo unášel jeho? Přece se mnou nemá nic společného."
"Pořád to bereš ze špatného úhlu, Harry," ozval se další hlas, který až dosud mlčel. "Ne že bys nebyl důležitý a nebyl na prvním místě v seznamu nepřátel všech bývalých přívrženců Pána zla, kteří jsou ještě naživu. Ale v tomhle případě je zjevné, že jim šlo o někoho jiného."
"A o koho?"
"No, kromě Ebony je tady ještě jedna osoba, které na Jazovi záleží a na kterou by měl jeho únos nějaký dopad. Nebo se to tak alespoň může zdát těm, kteří četli ten nedávný článek o něm v Denním věštci."
"A ty si opravdu myslíš, že tvůj otec … že by … myslíš si, že by něco udělal na Jazovu záchranu, kdyby ho opravdu unesli?" Hlas zněl pochybovačně.
"Není důležité, co si myslím já, ale co se honilo hlavami těch únosců. Pokud měli informace pouze z Denního věštce, mohli o tom být přesvědčení … A mám-li být upřímný, ano, věřím, že by otec udělal všechno pro jeho záchranu - ostatně to byl přece právě on, kdo ho nakonec zachránil, nebo jsi zapomněl?"
"Ale jak? Jak mohl vědět, že vůbec tu záchranu potřebuje? Jak to, že byl zrovna v tu chvíli na tom správném místě?"
"Na tohle ti myslím mohu s uspokojením odpovědět. Jak sám přiznal, když jsme ho vyslýchali, použil na chlapce Strážné kouzlo."
"Co to je?"
"Je to stará a skoro zapomenutá magie. Bývala jedno období hodně oblíbená mezi čistokrevnými rody, alespoň do doby než v uzavíraných sňatcích zcela převládla povinnost nad náklonností. Náklonnost je totiž základním prvkem zaklínadla. Zjednodušeně řečeno ti tohle kouzlo umožní okamžitě se dozvědět, zda je osoba, na niž bylo použito, v nějakém nebezpečí. Na základě vzájemné náklonnosti vytváří cosi jako pouto, a když se ten druhý dostane do život ohrožující situace, dostaneš nejen varování, ale zároveň jsi schopný zjistit jeho okamžitou polohu. Dodnes ho ještě v některých kouzelnických rodinách používají matky při ochraně svých dětí. I když pokrevní vztah není v tomto případě nutný. Jsem si jistý, že otec používá podobné kouzlo u mě, i když je možné, že ho po mém odchodu z Manor zrušil. A nyní ho použil i u Jaze."
"Přesně tak. Díky tomu kouzlu se Lucius mohl přemístit přímo do parku, kde k útoku došlo. Nebýt jeho, únosci by chlapce dostali a Ebony by nejspíš vykrvácela. Park byl kvůli přítomnosti těch několika mozkomorů zcela opuštěný."
"Nemůžu uvěřit, že jsou ty stvůry zase zpátky. Myslel jsem, že padli s Voldemortem."
"Bohužel ani zdaleka ne. Připravili jsme je o valnou část potravy, takže jsme na nějakou dobu jejich počet razantně snížili, ale zdá se, že se zase vracejí. Naneštěstí nám kvůli tomu mlhavému počasí posledních dní unikly možné náznaky jejich přítomnosti. Každopádně se dnes postarali o to, že měli ti únosci volné pole působnosti, a z toho se dá myslím celkem snadno usoudit, že tam nebyli náhodou, ale na jejich příkaz. A to je samo o sobě velice znepokojivé."
Následovalo ticho. Ebony se zprvu bála, že už přišla i o schopnost slyšet, ale pak znovu zaslechla ten z hlasů, který byl ze všech nejhlubší.
"Chápu tvoje obavy, Harry, ale nyní už je to náš úkol. Svou úlohu jsi sehrál, dokonce bych řekl, že až překonal, když jsi zabil Voldemorta. Teď už to nech na nás bystrozorech … tedy alespoň dokud nedokončíš výcvik a neposílíš naše řady."
"Jak to mám nechat být?! Ti zmetci mi málem zabili sestru!"
"Ujišťuji tě, že za to ponesou následky. S tím, co se nám z nich zatím podařilo dostat, a s informacemi od Luciuse jsem si víc než jistý, že budeme schopni brzy odhalit celou jejich skupinu a všechny je poslat do Azkabanu."
"Zase ten mizerný Malfoy! Divím se, že nepatří mezi ně … že je dokonce nevede! Jak vlastně víme, že mluví pravdu. Že to celé není jen nějaký jeho plán, jak nás zmást, abychom si mysleli, že je na naší straně a-"
"Harry, jistě si pamatuješ, že podobný rozhovor už jsme vedli před dvěma lety.
A od té doby se nic nezměnilo. Nemám o Luciusi Malfoyovi ty nejmenší pochybnosti."
"Opravdu si myslíš, že by můj otec udělal něco Jazovi? Nebo Ebony?"
"Myslíš kromě toho, co už jí udělal?"
"Neříkám, že je to nějaký svatoušek, ale opravdu věříš, že by ji chtěl zabít?"
"Dobrá, asi máš pravdu. Ale stejně budu radši, když se od ní bude držet dál."
"Nemyslím si, že byste do toho měl co mluvit, Pottere."
Byl to nový hlas, chladný a úsečný, přesto v Ebony vyvolával zvláštní rozechvění.
Její temnotou obklopená mysl ho však nebyla schopná pojmenovat a byl pro ni v tu chvíli stejně cizí jako ty ostatní. I jejich slova jí dávala smysl jen napůl.
Znovu se marně pokusila pohnout, dát nějak najevo, že je slyší, požádat o pomoc, o cestu ven z té temnoty. Ale nešlo to.
"Co tady děláte? Kdo vás sem pustil?"
"Myslím, že je zjevné, proč jsem přišel. A nevidím jediný důvod, proč by mi v tom mělo být bráněno. A musím říct, že váš způsob projevování vděku je opravdu velmi zvláštní."
Ebony zachytila rychlé drobné kroky blížící se k ní, doplňoval je zvuk tichých vzlyků.
"No, myslím, že tady už nemám dál co dělat. Ještě mě na ministerstvu čeká spousta práce. Ale nechám před dveřmi hlídat tajně jednoho z našich lidí, jen pro případ. Až se Ebony probere, dejte mi prosím vědět. Rád bych ji ještě vyslechl. Sbohem, panové."
Vzdalující se kroky následovalo jemné přibouchnutí dveří.
"Bude - bude v pořádku?" Ten hlas znala. Nebo by ho měla znát. Vysoký dětský hlásek naplněný vzlyky. Její mysl však dál tvrdošíjně odmítala spolupracovat.
Chvíli bylo opět ticho a pak: "Je v kouzelném spánku. Podle vrchní lékouzelnice je už mimo ohrožení života. Potřebuje nabrat síly, ztratila hodně krve. Kdybyste sem dorazili jen o chvíli později, nemusela to přežít. Zůstanou jí nějaké jizvy. Bylo to zaklínadlo-"
"Sectumsempra. Severus nebyl příliš potěšen, jak byl jeho vynález zneužit."
"A kdy se probudí?"
"Jakmile jí bude trošku líp, lékouzelníci ji zase vzbudí. Bude v pořádku, Jazi, uvidíš."
"Chci zůstat tady u ní."
"Nepřichází v úvahu. Přišli jsme, aby ses přesvědčil, že neumírá. Vrátíš se se mnou zpátky do Manor."
"Ale já nechci. Chci být u Ebony!"
"Řekl jsem, že se se mnou vrátíš, a nejsem zvědavý na žádné tvoje odmlouvání."
"Ne! Nemůžeš mě nutit! Nejsi můj otec a nemáš na to právo. Už tě nemusím poslouchat."
"Jazi-"
"Stejně je to tvoje vina. Slyšel jsem toho černého pána z ministerstva říkat, že nás napadli kvůli tobě."
"V tomhle má Jaz pravdu."
"Harry-"
"Nepleťte se do toho, Pottere! Varoval jsem vaši sestru, že po tom článku v Denním věštci k něčemu podobnému může dojít. A ona se rozhodne udělat si s chlapcem sama procházku po mudlovském Londýně v té největší mlze. Myslím, že ti útočníci museli být sami překvapení, jak moc jim to usnadnila."
"Kdybyste ji nechal na pokoji, kdybyste se nepokusil vzít jí Jaze, kdybyste-"
Hlasy sílily v křik a Ebony jim přestávala rozumět. I ty poslední zbytečky vědomí ji opouštěly. Propadla se zpět do milosrdné náruče spánku.
~*~*~*~*~*~
Když znovu přišla k sobě, celé tělo ji bolelo. Mysl měla ještě trochu otupělou, ale byla už schopná vnímat a dokonce se i pohnout. Zavrtěla se a otevřela oči.
Ležela na lůžku, které bylo podle všeho nemocniční, a nebyla sama. U její pelesti seděla na židli známá postava a s hlavou spadlou na hrudi tiše oddechovala.
Když se znovu pohnula, aby se pokusila posadit, postava sebou škubla a probudila se.
"Ebony, díky Merlinovi!"
Vzápětí ji objaly dvě silné mužské paže.
"I když jsem zvyklý na tvoje lumpárny a na to, že pořád kvůli něčemu riskuješ, tentokrát jsi mě opravdu vyděsila," přiznal Evan a pohladil ji jemně po zádech.
Už jeho samotná přítomnost jako by z ní sňala část hrůzy z proběhlých událostí.
"Jaz?" zaskřehotala, jako by zapomněla, jak se používá jazyk.
"Je v pořádku. Lucius Malfoy dorazil v čas a zabránil tomu, aby chlapce odvedli. A tobě zachránil život."
Ebony se vybavil útržek rozhovorů, které zaslechla, když byla pod vlivem kouzelného spánku. Měla tehdy dojem, že se jí to jen zdá, ale Evanova slova naznačovala opak.
"Kde - kde je?"
"Odešli s Luciusem asi před hodinou. Byli tu pomalu celý den a Jaz už byl unavený. Luciusovi dalo hodně práce ho od tebe dostat, a kdyby mu vrchní lékouzelnice nevysvětlila, že tohle je nemocnice a ne ubytovna, asi by tady chtěl i přespat."
Evan se usmál. "Je to přesně takové číslo, jak mi psala v dopisech."
"A teď vydrž," pokračoval, "musím dát vědět lékouzelníkům, že už jsi vzhůru."
Evan na krátkou chvíli zmizel na chodbě. Po pár minutách byl zpět a s ním přicházel i kouzelník v citronově zeleném hábitu.
"No výborně, slečno Potterová, už jsme si začínali dělat starosti, že se vám nechce vstávat," uvítal ji mladý muž s mírným úsměvem a pomalu na ni zamířil hůlkou.
"Jak se cítíte?" zajímal se.
"Už mi bylo líp," ušklíbla se Ebony.
"No tak se na vás podíváme."
Kouzelník ji chvíli za pomoci magie prohlíželi a vypadalo to, že je s výsledky spokojen, podle toho, jak neustále pokyvoval hlavou.
"Výborně," zopakoval potom znovu. "Neodhalili jsme žádné trvalé následky, pouze vám možná zůstane nějaká ta jizva, i když jsme použili třemdavu ihned, jakmile to bylo možné. Doporučuji vám přesto užívat ještě několik dní slabší odvar, abyste pomohla kůži co nejlépe se zhojit. Kromě toho dostanete ještě několik posilujících lektvarů. Ztráta krve byla opravdu značná, takže se můžete cítit ještě nějakou dobu slabá a unavená, než se to úplně srovná. Každopádně bych vám doporučil ještě minimálně týden klid na lůžku. Jinak si myslím, že si vás tu necháme ještě dnes přes noc, abychom vyloučili nějaké další možné komplikace a zítra bychom vás mohli propustit."
"Děkuji vám," usmála se na ně.
"Kdybyste se necítila dobře, nebo se vyskytl nějaký problém, za vámi je zvoneček, stačí s ním jednou cinknout a někdo se na vás přijde podívat," vysvětlil jí.
Ebony přikývla a lékouzelník s posledním zavířením žlutozeleného pláště zmizel ve dveřích.
Pak pohlédla na Evana. "Tak spusť!"
Evan jí krátce vyložil, jak Lucius dorazil právě včas, aby zabránil Jazovu únosu a pak jí částečně zastavil krvácení a dopravil ji rovnou ke svatému Mungovi.
"Opravdu použil Strážné kouzlo?" zajímalo Ebony.
"Ano. Mluvil jsem se šéfem místních bystrozorů Pastorkem. Podle všeho to bylo jediné aktivní kouzlo, které se jim povedlo u Jaze odhalit." Zamračil se. "A taky jsem mluvil s Harrym a Dracem," dodal pomalu.
Pak si ji chvíli zkoumavě prohlížel. "Existuje nějaký důvod, proč jsi mi ve svých dopisech nikdy nepsala o Luciusovi Malfoyovi a o tom, co mezi vámi je?"
"Nic mezi námi není," odmítla Ebony okamžitě. "A nepsala jsem ti o tom, protože to není věc, kterou prostě jen tak napíšeš někomu do dopisu."
Chvíli bylo ticho, než Evan znovu promluvil. "Vždycky jsem byl hrozně zvědavý, jak bude vypadat chlap, který si vybojuje tvoje srdce. Byla jsi tak ztřeštěná a samý malér, že jsem se stejně jako naši obával, že nikdy nedospěješ a opravdu se nezamiluješ."
"A co Draco? Toho přece znáš," namítla Ebony, která jen napůl chápala, kam svými slovy její nevlastní bratr směřuje.
"Nechtěl jsem to říkat v době, kdy jsi mi o vás psala, ale … myslím, že to nemělo budoucnost. Nevydrželo by to dlouho."
Pozvedla obočí.
"On patřil k té staré Ebony, k té potrhlé a ztřeštěné školačce, která se denně dostávala do maléru a kterou bavilo dostávat do maléru i ostatní. Rozhodně ne k mladé ženě, která se stane členkou Společnosti Mistrů lektvarů, má za sebou jeden z největších objevů na poli lektvarů za posledního půl století a sama vychovává malého chlapce, který ani není její vlastní. Myslím, že bys brzy sama zjistila, že pro lásku, jakou byl Draco, není ve tvém novém životě místo."
Ebony zavrtěla hlavou. "Právě Dracova zrada mi ten nový život přinesla. Kdybychom se nerozešli, nic z toho, co jsi právě vyjmenoval, by se nejspíš nestalo."
"Nepodceňuj se tolik. Věřím, že něco nakonec ano."
Ebony si ho chvíli zkoumavě prohlížela, jak se snažila zachytit něco z jeho myšlenek.
"Proč mám dojem, že tím vším někam směřuješ?"
"Na první pohled se zdá, že je Malfoy senior ještě horší volba, než byl jeho syn. Je to bývalý Smrtijed, a i když se za války přidal na naši stranu a odseděl si svoje hříchy, pořád to neznamená, že by to byl hodný člověk. Je tvrdý a nebezpečný a nenávistný. Dost starý na to, aby byl tvůj otec, i když čistokrevní kouzelníci jako on, se dožívají vyššího věku, takže se to pravděpodobně časem srovná." Viděl, jak se nadechuje k protestu, ale zadržel ji pozvednutým prstem.
"Ještě moment. Taky ale nesmím zapomenout dodat, že si určitě dokáže poradit s tvým temperamentem, dokáže tě po všech stránkách zabezpečit a taky se postarat o tvoje bezpečí. Není to ideální muž, kterého bych chtěl vedle tebe vidět, ale-"
Dál už se nedostal, protože Ebony, která se při jeho slovech čím dál víc mračila, už nedokázala mlčet.
"Nebudu si ho brát ani nic podobného, tak se můžeš uklidnit. Byla jsem mu dobrá akorát do postele a jako nástroj pomsty. Nebo ti tohle Harry s Dracem zapomněli říct? Že si vymyslel, že je Jazův otec, aby se mi mohl pomstít a sebrat mi ho? A to nemluvím o tom, jak mě ponížil a odkopl jako kus hadru, když jsem za ním přišla se srdcem na dlani jako nějaká naivní husička."
"Takhle to všechno opravdu vidíš?" Evanův pohled jako by to říkal vše a Ebony si povzdechla.
Znal ji. Byl to její bratr, sice ne po krvi, ale srdcem ano. Někde se ty společně strávené roky musely projevit. A pravda byla, že i když svého vlastního bratra Harryho Ebony milovala, Evan byl v jejích očích stále tím sourozencem číslo jedna. A to nejen proto, že ji nikdy nezradil. Stála za ním společná minulost, dětství, které s Harrym neměla možnost prožít.
"Nevím, opravdu netuším," přiznala. "Byly chvíle, kdy jsem … kdy jsem i věřila, že mu na mě záleží. Ale domněnka je málo. Potřebuju víc, ne o moc, ale musím mít aspoň něco, o co se můžu opřít."
"Pamatuješ si, co vždycky říkal náš otec? Kecat umí každý, komu narostl jazyk, jednat jen ten, komu narostlo i pořádné srdce."
"Co tím chceš říct?"
"Taky máš na sobě Strážné kouzlo, Eby. Použil jsem ho na tebe, když začala válka. Slíbil jsem kdysi dávno otci, že na tebe dohlédnu, ale udělal bych to stejně. Díky tomu kouzlu jsem věděl, že se něco stalo, když jsi oslepla. A stejně tak jsem okamžitě věděl, že tě napadli. Když o něm včera Pastorek mluvil, zkontroloval jsem ho. A našel jsem ještě jedno. Myslím, že ti nemusím říkat, kdo ho umístil."
Zřejmě čekal, že ji tím šokuje nebo zasáhne víc, a tak vypadal lehce zklamaně, když se na něj jen smutně usmála.
"Proč mi o tom říkáš? Čekáš, že to vezmu jako důkaz pravé lásky a hned se za ním rozeběhnu a padnu mu do náruče? To už jsem udělala … tedy ne přesně doslova, ale on ví, co k němu cítím a ničemu to nepomohlo. Je hezké vědět, že se stará, ale nestačí to. Už mě několikrát přímo odmítl a já už se nechci donekonečna ponižovat a prosit ho. Ještě pořád mi zbyla trocha hrdosti a hodlám si ji ponechat."
"Dobrá," pokýval Evan hlavou. "Je to každopádně tvoje věc. Mě momentálně zajímá tvoje bezpečnost … a Jazova. Tady v nemocnici to není problém, hlídkuje tu tajně vždy jeden bystrozor ze zdejšího ministerstva kouzel, ale až tě propustí-"
"Siriusův dům je naprosto bezpečný," přerušila ho prudce. "A už neudělám podobnou chybu, abych se s Jazem vydala v mlze do mudlovské části Londýna. Ale jestli čekáš, že někde zalezu a budu se schovávat jako zbabělá krysa, tak na to ihned zapomeň."
"Chtěl bych, aby ses se mnou vrátila domů, do Atlanty - samozřejmě i s Jazem. Ale je mi jasné, že tě asi těžko přesvědčím. Chybíš mi, sestřičko." Usmál se na ni a pohladil ji po tváři.
"A taky už mě nebaví dozvídat se o všem - tedy skoro o všem-" loupl po ní očima, zjevně mu ještě pořád trochu leželo v žaludku, že mu neřekla o Malfoyovi - "co se s tebou děje, jen ze tvých dopisů. Naštěstí pro mě jsem si nevybral žádnou dovolenou od chvíle, co mě jmenovali zástupcem šéfa oddělení. Takže si ji vybírám teď. Nějakou dobu tady zůstanu a dohlédnu na to, aby ti zmetci, co vás napadli, byli řádně potrestáni."
Ebony se mu místo nějaké verbální reakce jen nadšeně vrhla do náruče.
Ležela na lůžku, které bylo podle všeho nemocniční, a nebyla sama. U její pelesti seděla na židli známá postava a s hlavou spadlou na hrudi tiše oddechovala.
Když se znovu pohnula, aby se pokusila posadit, postava sebou škubla a probudila se.
"Ebony, díky Merlinovi!"
Vzápětí ji objaly dvě silné mužské paže.
"I když jsem zvyklý na tvoje lumpárny a na to, že pořád kvůli něčemu riskuješ, tentokrát jsi mě opravdu vyděsila," přiznal Evan a pohladil ji jemně po zádech.
Už jeho samotná přítomnost jako by z ní sňala část hrůzy z proběhlých událostí.
"Jaz?" zaskřehotala, jako by zapomněla, jak se používá jazyk.
"Je v pořádku. Lucius Malfoy dorazil v čas a zabránil tomu, aby chlapce odvedli. A tobě zachránil život."
Ebony se vybavil útržek rozhovorů, které zaslechla, když byla pod vlivem kouzelného spánku. Měla tehdy dojem, že se jí to jen zdá, ale Evanova slova naznačovala opak.
"Kde - kde je?"
"Odešli s Luciusem asi před hodinou. Byli tu pomalu celý den a Jaz už byl unavený. Luciusovi dalo hodně práce ho od tebe dostat, a kdyby mu vrchní lékouzelnice nevysvětlila, že tohle je nemocnice a ne ubytovna, asi by tady chtěl i přespat."
Evan se usmál. "Je to přesně takové číslo, jak mi psala v dopisech."
"A teď vydrž," pokračoval, "musím dát vědět lékouzelníkům, že už jsi vzhůru."
Evan na krátkou chvíli zmizel na chodbě. Po pár minutách byl zpět a s ním přicházel i kouzelník v citronově zeleném hábitu.
"No výborně, slečno Potterová, už jsme si začínali dělat starosti, že se vám nechce vstávat," uvítal ji mladý muž s mírným úsměvem a pomalu na ni zamířil hůlkou.
"Jak se cítíte?" zajímal se.
"Už mi bylo líp," ušklíbla se Ebony.
"No tak se na vás podíváme."
Kouzelník ji chvíli za pomoci magie prohlíželi a vypadalo to, že je s výsledky spokojen, podle toho, jak neustále pokyvoval hlavou.
"Výborně," zopakoval potom znovu. "Neodhalili jsme žádné trvalé následky, pouze vám možná zůstane nějaká ta jizva, i když jsme použili třemdavu ihned, jakmile to bylo možné. Doporučuji vám přesto užívat ještě několik dní slabší odvar, abyste pomohla kůži co nejlépe se zhojit. Kromě toho dostanete ještě několik posilujících lektvarů. Ztráta krve byla opravdu značná, takže se můžete cítit ještě nějakou dobu slabá a unavená, než se to úplně srovná. Každopádně bych vám doporučil ještě minimálně týden klid na lůžku. Jinak si myslím, že si vás tu necháme ještě dnes přes noc, abychom vyloučili nějaké další možné komplikace a zítra bychom vás mohli propustit."
"Děkuji vám," usmála se na ně.
"Kdybyste se necítila dobře, nebo se vyskytl nějaký problém, za vámi je zvoneček, stačí s ním jednou cinknout a někdo se na vás přijde podívat," vysvětlil jí.
Ebony přikývla a lékouzelník s posledním zavířením žlutozeleného pláště zmizel ve dveřích.
Pak pohlédla na Evana. "Tak spusť!"
Evan jí krátce vyložil, jak Lucius dorazil právě včas, aby zabránil Jazovu únosu a pak jí částečně zastavil krvácení a dopravil ji rovnou ke svatému Mungovi.
"Opravdu použil Strážné kouzlo?" zajímalo Ebony.
"Ano. Mluvil jsem se šéfem místních bystrozorů Pastorkem. Podle všeho to bylo jediné aktivní kouzlo, které se jim povedlo u Jaze odhalit." Zamračil se. "A taky jsem mluvil s Harrym a Dracem," dodal pomalu.
Pak si ji chvíli zkoumavě prohlížel. "Existuje nějaký důvod, proč jsi mi ve svých dopisech nikdy nepsala o Luciusovi Malfoyovi a o tom, co mezi vámi je?"
"Nic mezi námi není," odmítla Ebony okamžitě. "A nepsala jsem ti o tom, protože to není věc, kterou prostě jen tak napíšeš někomu do dopisu."
Chvíli bylo ticho, než Evan znovu promluvil. "Vždycky jsem byl hrozně zvědavý, jak bude vypadat chlap, který si vybojuje tvoje srdce. Byla jsi tak ztřeštěná a samý malér, že jsem se stejně jako naši obával, že nikdy nedospěješ a opravdu se nezamiluješ."
"A co Draco? Toho přece znáš," namítla Ebony, která jen napůl chápala, kam svými slovy její nevlastní bratr směřuje.
"Nechtěl jsem to říkat v době, kdy jsi mi o vás psala, ale … myslím, že to nemělo budoucnost. Nevydrželo by to dlouho."
Pozvedla obočí.
"On patřil k té staré Ebony, k té potrhlé a ztřeštěné školačce, která se denně dostávala do maléru a kterou bavilo dostávat do maléru i ostatní. Rozhodně ne k mladé ženě, která se stane členkou Společnosti Mistrů lektvarů, má za sebou jeden z největších objevů na poli lektvarů za posledního půl století a sama vychovává malého chlapce, který ani není její vlastní. Myslím, že bys brzy sama zjistila, že pro lásku, jakou byl Draco, není ve tvém novém životě místo."
Ebony zavrtěla hlavou. "Právě Dracova zrada mi ten nový život přinesla. Kdybychom se nerozešli, nic z toho, co jsi právě vyjmenoval, by se nejspíš nestalo."
"Nepodceňuj se tolik. Věřím, že něco nakonec ano."
Ebony si ho chvíli zkoumavě prohlížela, jak se snažila zachytit něco z jeho myšlenek.
"Proč mám dojem, že tím vším někam směřuješ?"
"Na první pohled se zdá, že je Malfoy senior ještě horší volba, než byl jeho syn. Je to bývalý Smrtijed, a i když se za války přidal na naši stranu a odseděl si svoje hříchy, pořád to neznamená, že by to byl hodný člověk. Je tvrdý a nebezpečný a nenávistný. Dost starý na to, aby byl tvůj otec, i když čistokrevní kouzelníci jako on, se dožívají vyššího věku, takže se to pravděpodobně časem srovná." Viděl, jak se nadechuje k protestu, ale zadržel ji pozvednutým prstem.
"Ještě moment. Taky ale nesmím zapomenout dodat, že si určitě dokáže poradit s tvým temperamentem, dokáže tě po všech stránkách zabezpečit a taky se postarat o tvoje bezpečí. Není to ideální muž, kterého bych chtěl vedle tebe vidět, ale-"
Dál už se nedostal, protože Ebony, která se při jeho slovech čím dál víc mračila, už nedokázala mlčet.
"Nebudu si ho brát ani nic podobného, tak se můžeš uklidnit. Byla jsem mu dobrá akorát do postele a jako nástroj pomsty. Nebo ti tohle Harry s Dracem zapomněli říct? Že si vymyslel, že je Jazův otec, aby se mi mohl pomstít a sebrat mi ho? A to nemluvím o tom, jak mě ponížil a odkopl jako kus hadru, když jsem za ním přišla se srdcem na dlani jako nějaká naivní husička."
"Takhle to všechno opravdu vidíš?" Evanův pohled jako by to říkal vše a Ebony si povzdechla.
Znal ji. Byl to její bratr, sice ne po krvi, ale srdcem ano. Někde se ty společně strávené roky musely projevit. A pravda byla, že i když svého vlastního bratra Harryho Ebony milovala, Evan byl v jejích očích stále tím sourozencem číslo jedna. A to nejen proto, že ji nikdy nezradil. Stála za ním společná minulost, dětství, které s Harrym neměla možnost prožít.
"Nevím, opravdu netuším," přiznala. "Byly chvíle, kdy jsem … kdy jsem i věřila, že mu na mě záleží. Ale domněnka je málo. Potřebuju víc, ne o moc, ale musím mít aspoň něco, o co se můžu opřít."
"Pamatuješ si, co vždycky říkal náš otec? Kecat umí každý, komu narostl jazyk, jednat jen ten, komu narostlo i pořádné srdce."
"Co tím chceš říct?"
"Taky máš na sobě Strážné kouzlo, Eby. Použil jsem ho na tebe, když začala válka. Slíbil jsem kdysi dávno otci, že na tebe dohlédnu, ale udělal bych to stejně. Díky tomu kouzlu jsem věděl, že se něco stalo, když jsi oslepla. A stejně tak jsem okamžitě věděl, že tě napadli. Když o něm včera Pastorek mluvil, zkontroloval jsem ho. A našel jsem ještě jedno. Myslím, že ti nemusím říkat, kdo ho umístil."
Zřejmě čekal, že ji tím šokuje nebo zasáhne víc, a tak vypadal lehce zklamaně, když se na něj jen smutně usmála.
"Proč mi o tom říkáš? Čekáš, že to vezmu jako důkaz pravé lásky a hned se za ním rozeběhnu a padnu mu do náruče? To už jsem udělala … tedy ne přesně doslova, ale on ví, co k němu cítím a ničemu to nepomohlo. Je hezké vědět, že se stará, ale nestačí to. Už mě několikrát přímo odmítl a já už se nechci donekonečna ponižovat a prosit ho. Ještě pořád mi zbyla trocha hrdosti a hodlám si ji ponechat."
"Dobrá," pokýval Evan hlavou. "Je to každopádně tvoje věc. Mě momentálně zajímá tvoje bezpečnost … a Jazova. Tady v nemocnici to není problém, hlídkuje tu tajně vždy jeden bystrozor ze zdejšího ministerstva kouzel, ale až tě propustí-"
"Siriusův dům je naprosto bezpečný," přerušila ho prudce. "A už neudělám podobnou chybu, abych se s Jazem vydala v mlze do mudlovské části Londýna. Ale jestli čekáš, že někde zalezu a budu se schovávat jako zbabělá krysa, tak na to ihned zapomeň."
"Chtěl bych, aby ses se mnou vrátila domů, do Atlanty - samozřejmě i s Jazem. Ale je mi jasné, že tě asi těžko přesvědčím. Chybíš mi, sestřičko." Usmál se na ni a pohladil ji po tváři.
"A taky už mě nebaví dozvídat se o všem - tedy skoro o všem-" loupl po ní očima, zjevně mu ještě pořád trochu leželo v žaludku, že mu neřekla o Malfoyovi - "co se s tebou děje, jen ze tvých dopisů. Naštěstí pro mě jsem si nevybral žádnou dovolenou od chvíle, co mě jmenovali zástupcem šéfa oddělení. Takže si ji vybírám teď. Nějakou dobu tady zůstanu a dohlédnu na to, aby ti zmetci, co vás napadli, byli řádně potrestáni."
Ebony se mu místo nějaké verbální reakce jen nadšeně vrhla do náruče.
~*~*~*~*~*~
Když Evan ráno dorazil ke Svatému Mungovi, Ebony už byla téměř připravená k odchodu.
Byla už převlečená do svého oblečení a právě si zapínala hábit. Díky péči nemocničních skřítků nebylo po krvi na jejím ošacení ani památky. Přesto se cítila malinko zvláštně, když se soukala do kalhot a trička, které byly ještě před několika desítkami hodin nasáklé její vlastní krví, a umínila si, že po příchodu domů skončí hodně hluboko v její skříni a odtud je nějaký čas znovu nevytáhne.
"Ahoj, už jsem se tě nemohla dočkat. Pustili mě asi před hodinou, ale ten bystrozor, co mi tady hlídkuje před pokojem, říkal, že na tebe musím počkat a nechtěl mě pustit pryč," informovala ho lehce zamračeně.
"Je to preventivní opatření, po všem, co se stalo, naprosto pochopitelné. Běžný postup," vysvětlil jí.
"I když Pastorek je přesvědčený, že už je mají všechny. Včetně nějaké bývalé zaměstnankyně ministerstva kouzel, Pansy Parkinsonové, která je vedla."
"Pansy?" pozvedla Ebony obočí.
"Ano, z toho, co mi říkal, to vypadá, že to s tím únosem byl její nápad. Chtěla se podle všeho pomstít Luciusovi za to, že se zasadil o její propuštění z odboru pro dohled nad nezletilými kouzelníky."
"To snad není pravda! Nemůžu uvěřit, že jsem se málem nechala zabít bandou pitomců, kterým šéfovala ta husa Parkinsonová. Tu hanbu snad nepřežiju."
"No, myslím, že nebude na škodu, když spolu trošku potrénujeme, co se obrany a soubojů týče, ale to můžeme vyřešit na Grimmauldově náměstí. Black už tam na nás bude čekat. Říkal jsem mu sice, že to všechno zvládneme, ale trval na tom. Myslím, že se mu to hodilo jako výmluva, proč na chvíli opustit Bradavice. Brumbál ho asi poslední dobou drží nějak zkrátka."
Ebony, která moc dobře věděla, jaké hlouposti poslední měsíce Sirius prováděl, se tomu sotva mohla divit. Nahlas ale neřekla nic.
"A co Jaz? Je pořád s Lu- s Malfoyem?" Nadávala si za to přeřeknutí, ale Evan to přešel mlčky. Zjevně mu došlo, že se k tomuhle tématu nechce příliš vracet.
"Ano, ale slíbil, že ho přivede, jakmile budeme v sídle Blacků. A večer by měli přijít Harry s Dracem a taky Hermiona Grangerová s Ronaldem Weasleym."
"Koukám, že mě čeká přímo návštěvní den," povzdechla si mírně unaveně.
Evan se zatvářil ustaraně. "Vím, že máš podle doktora odpočívat, takže pokud se na to necítíš, můžu jim poslat sovu, aby přišli až zítra. I když nevím, zda by to tvůj bratr vydržel. Chtěl se tady zastavit už včera večer, když jsem ho informoval, že jsi se probrala."
"Ne, to je v pořádku. Myslím, že to zvládnu. Když bude potřeba, mám u sebe v pokoji pár plechovek coca coly jako první pomoc a poslední záchranu dohromady."
Evan potřásl hlavou. Nikdy s Ebony nesdílel její zálibu v tomhle mudlovském pití.
Jeho sestra mezitím dopnula poslední knoflík na svém hábitu, mohli tedy konečně opustit nemocnici.
Ve vstupní hale si počkali na volný krb a vydali se společně na Grimmauldovo náměstí.
Ebony celou tu krátkou chvíli mlčela. Něco jí vrtalo hlavou, možná něco z toho, co Evan řekl, ale nebyla schopná přijít na to co.
Za deset minut už oba vystupovali z krbu v přijímacím salonku domu.
První, co Ebony zaznamenala, byla známá kučeravá hlava jejího syna.
Ještě si stihla všimnout, že Lucius s ním není, než jí Jaz vlétl do náruče. Zatímco se s ním vítala, přemítala v duchu nad Luciusovou nepřítomností. Zjevně tady Jaze nechal a odešel. Nechtěl čekat na to, až ji propustí a vrátí se domů.
Snažila se marně sama sebe přesvědčit, že jí to nevadí. Sice ji zachránil, ale už mu nestála za to, aby se s ní viděl.
Vlastně sama netušila, co čekala od jejich setkání, ale rozhodně ne to, že k němu nedojde.
Posadila se, protože ji cesta, i když krátká, poněkud vyčerpala a snažila se to nedat najevo před Jazem, který se jí okamžitě uvelebil na klíně a začal jí vykládat, jak velký měl o ni strach a jak se mu stýskalo.
Poslouchala ho jen napůl, stále ještě ztracená v myšlenkách na Luciuse, když se otevřely dveře do pokoje a vešel Sirius a za ním v patách-
Ebony proti své vůli ztuhla při pohledu na Luciusovu obvykle bezvýraznou tvář a pak se jí srdce prudce rozbušilo. Nehledě na to, o čem se s Evanem v nemocnici bavili, jasně si uvědomovala, že jí Lucius zachránil život. Měla by mu poděkovat? Usoudila, že ano a už se nadechovala ke slovu, když jí vskočil do řeči Sirius.
"Výborně, tak už jsi v pořádku doma. Pěkně jsi nás všechny vyděsila."
Ebony v tu chvíli došlo, že právě přišel s Luciusem a že spolu zřejmě před příchodem sem museli strávit nějakou dobu a možná i vést rozhovor… a ani jeden nevypadal, že by to zahrnovalo i nějaké kletby.
Sirius jako by vycítil její zmatek.
"Malfoy se očividně domníval, že jsem nějaký hloupý amatér, a chtěl se sám přesvědčit, zda budeš v mém domě dost v bezpečí," zavrčel, ale Ebony přesto neuniklo, že to znělo nějak méně nesouhlasně, než by v téhle situaci od Siriuse čekala.
"Jen jsem chtěl mít jistotu, že jsem nevynaložil úsilí na chlapcovu a tvoji záchranu zbytečně," odtušil Lucius a mluvil přímo k Ebony.
Pohlédl jí přitom do očí, měl v nich stejně nečitelný výraz jako vždy, přesto se Ebony jemně zachvěla.
"Děkuji ti, Luciusi. Nebýt tebe, byla bych určitě mrtvá a kdoví, co by bylo s Jazem," dostala ze sebe rychle.
Mírně pozvedl obočí. "Čekal jsem, že mě budeš stejně jako tvůj bratr vinit z toho, co se stalo," přiznal chladně. "Myslím Pottera," dodal, když si všiml, jak loupla pohledem po Evanovi.
"Pokud vím, byla to práce Parkinsonové," začala a zarazila se.
V tu chvíli jí totiž konečně došlo, co to bylo, co jí celou dobu vrtalo hlavou. A zároveň už měla i odpověď i na jinou otázku, která jí poslední týdny nedopřávala klidného spánku.
"Zjevně se ti chtěla mstít za to, že jsi její šéfové Gordě Kloboučníkové pověděl o tom, že vynášela z ministerstva informace do Denního věštce, a zasloužil se tak o to, že ji vyhodili."
Po Luciusově tváři se mihl kratičký záblesk překvapení. Byl to jen mžik, ale Ebony, která právě na tohle čekala a pozorovala jeho výraz jako ostříž, neunikl. Spokojeně se pro sebe usmála.
"Myslím, že od dnešního dne bude moci slečna Parkinsonová poskytovat Denním věštci informace už pouze o vzhledu a komfortu, který nabízí cela azkabanské věznice," souhlasil.
On opravdu nezapomínal. A neodpouštěl. Každý, kdo mu nějakým způsobem zkřížil plány, nebo se mu postavil do cesty, musel zaplatit. Nechápala, že mohla zapomenout na to, s jak nebezpečným mužem si celou dobu zahrávala. City jako by jí v tomto směru zatemnily mozek.
Evan měl pravdu, když o něm v nemocnici mluvil. Lucius nebyl žádný dobrák. Byl tvrdý a neústupný.
A také náročný.
Možná proto o ni nestál.
Uvědomila si, že celou dobu, kdy se jí hlavou hnaly tyhle myšlenky, je v místnosti ticho a ona mu stále upřeně zírá do očí. Sklopila pohled k zemi.
"To ale pořád neznamená, že se vám nemůže stát něco dalšího. Ministerstvu mohl někdo z těch zmetků uniknout. Musíš být opatrná," ozval se Sirius.
"Souhlasím. Navíc tahle skupina zjevně fungovala už delší dobu a nechce se mi věřit, že by riskovali smrtelně nebezpečné jednání s mozkomory, to vše jen kvůli únosu malého chlapce. Spíš bych řekl, že ta akce byla navíc, mimo hlavní plány, a je docela dobře možné, že se do ní nezapojili všichni."
"Taky si myslím, že by sotva hlavou nějaké nové temné organizace v kouzelnickém společenství byla Pansy Parkinsonová," přidala se Ebony vážně.
"No, tyhle starosti bys měla každopádně přenechat bystrozorům. A taky se držet chvíli stranou a nedělat žádné maléry," varoval ji Sirius.
Jeho káravý tón ji málem rozesmál. Kolik měla najednou téměř otcovských ochránců. Byl tu Sirius, Harry a nyní přibyl i Evan.
A také Lucius, i když ten byl nyní spíše jejím rytířem zachráncem, což znělo a působilo absurdně a neuvěřitelně.
Znovu na něj pohlédla a doslova se napíchla na jeho pohled. Ve vzduchu mezi nimi jako by viselo něco nevyřčeného. Nečekal přece, že se mu nyní bude omlouvat ještě za tu scénu na ministerstvu, že ne? Navíc před Siriusem a Evanem.
Tentokrát však Lucius uhnul pohledem první.
"Myslím, že už mě tady není třeba. Mám ještě důležitou práci, takže mě omluvte. Sbohem, pánové," kývl na Siriuse a Evana. "Sbohem, Potterová," dodal směrem k Ebony. Jaz se jí vytrhl z náruče a zamířil k němu.
"Přijdeš zase brzy za námi?" zeptal se ho s nadějí v hlase.
"Pokud mě budete chtít vidět," a přitom téměř jakoby proti své vůli ještě naposledy pohlédl na Ebony, "víte, kde mě hledat."
Jaz vážně přikývl a sledoval, jak Lucius odchází. Ebony si povzdechla.
Byli jako manželé po rozvodu, kteří si sice nejdou po krku, ale příliš se jim nedaří věci zařídit tak, aby na to nedoplácela ta nejméně vinná osoba v celém tom propletenci jejich vztahů - jejich syn.
Nebylo to tak dlouho, co se zhruba na stejném místě radovala z toho, že je Jaz oficiálně svěřený do její péče a nikdo už jí ho nemůže vzít. Ale teď si uvědomila, že tak snadné to stejně není. Byl tu ještě Lucius. A i když Jaz nebyl jeho ani po krvi ani podle zákona, patřil mu srdcem a to se těžko dalo ignorovat.
Ebony to věděla moc dobře, protože na tom byla stejně.
I její srdce právě odcházelo ven ze dveří s elegantním zavířením cestovního pláště.
-TBC-
Pokud máte kapitolce nějaký komentář, můžete ho nechat ZDE nebo u mě na blogu.
Byla už převlečená do svého oblečení a právě si zapínala hábit. Díky péči nemocničních skřítků nebylo po krvi na jejím ošacení ani památky. Přesto se cítila malinko zvláštně, když se soukala do kalhot a trička, které byly ještě před několika desítkami hodin nasáklé její vlastní krví, a umínila si, že po příchodu domů skončí hodně hluboko v její skříni a odtud je nějaký čas znovu nevytáhne.
"Ahoj, už jsem se tě nemohla dočkat. Pustili mě asi před hodinou, ale ten bystrozor, co mi tady hlídkuje před pokojem, říkal, že na tebe musím počkat a nechtěl mě pustit pryč," informovala ho lehce zamračeně.
"Je to preventivní opatření, po všem, co se stalo, naprosto pochopitelné. Běžný postup," vysvětlil jí.
"I když Pastorek je přesvědčený, že už je mají všechny. Včetně nějaké bývalé zaměstnankyně ministerstva kouzel, Pansy Parkinsonové, která je vedla."
"Pansy?" pozvedla Ebony obočí.
"Ano, z toho, co mi říkal, to vypadá, že to s tím únosem byl její nápad. Chtěla se podle všeho pomstít Luciusovi za to, že se zasadil o její propuštění z odboru pro dohled nad nezletilými kouzelníky."
"To snad není pravda! Nemůžu uvěřit, že jsem se málem nechala zabít bandou pitomců, kterým šéfovala ta husa Parkinsonová. Tu hanbu snad nepřežiju."
"No, myslím, že nebude na škodu, když spolu trošku potrénujeme, co se obrany a soubojů týče, ale to můžeme vyřešit na Grimmauldově náměstí. Black už tam na nás bude čekat. Říkal jsem mu sice, že to všechno zvládneme, ale trval na tom. Myslím, že se mu to hodilo jako výmluva, proč na chvíli opustit Bradavice. Brumbál ho asi poslední dobou drží nějak zkrátka."
Ebony, která moc dobře věděla, jaké hlouposti poslední měsíce Sirius prováděl, se tomu sotva mohla divit. Nahlas ale neřekla nic.
"A co Jaz? Je pořád s Lu- s Malfoyem?" Nadávala si za to přeřeknutí, ale Evan to přešel mlčky. Zjevně mu došlo, že se k tomuhle tématu nechce příliš vracet.
"Ano, ale slíbil, že ho přivede, jakmile budeme v sídle Blacků. A večer by měli přijít Harry s Dracem a taky Hermiona Grangerová s Ronaldem Weasleym."
"Koukám, že mě čeká přímo návštěvní den," povzdechla si mírně unaveně.
Evan se zatvářil ustaraně. "Vím, že máš podle doktora odpočívat, takže pokud se na to necítíš, můžu jim poslat sovu, aby přišli až zítra. I když nevím, zda by to tvůj bratr vydržel. Chtěl se tady zastavit už včera večer, když jsem ho informoval, že jsi se probrala."
"Ne, to je v pořádku. Myslím, že to zvládnu. Když bude potřeba, mám u sebe v pokoji pár plechovek coca coly jako první pomoc a poslední záchranu dohromady."
Evan potřásl hlavou. Nikdy s Ebony nesdílel její zálibu v tomhle mudlovském pití.
Jeho sestra mezitím dopnula poslední knoflík na svém hábitu, mohli tedy konečně opustit nemocnici.
Ve vstupní hale si počkali na volný krb a vydali se společně na Grimmauldovo náměstí.
Ebony celou tu krátkou chvíli mlčela. Něco jí vrtalo hlavou, možná něco z toho, co Evan řekl, ale nebyla schopná přijít na to co.
Za deset minut už oba vystupovali z krbu v přijímacím salonku domu.
První, co Ebony zaznamenala, byla známá kučeravá hlava jejího syna.
Ještě si stihla všimnout, že Lucius s ním není, než jí Jaz vlétl do náruče. Zatímco se s ním vítala, přemítala v duchu nad Luciusovou nepřítomností. Zjevně tady Jaze nechal a odešel. Nechtěl čekat na to, až ji propustí a vrátí se domů.
Snažila se marně sama sebe přesvědčit, že jí to nevadí. Sice ji zachránil, ale už mu nestála za to, aby se s ní viděl.
Vlastně sama netušila, co čekala od jejich setkání, ale rozhodně ne to, že k němu nedojde.
Posadila se, protože ji cesta, i když krátká, poněkud vyčerpala a snažila se to nedat najevo před Jazem, který se jí okamžitě uvelebil na klíně a začal jí vykládat, jak velký měl o ni strach a jak se mu stýskalo.
Poslouchala ho jen napůl, stále ještě ztracená v myšlenkách na Luciuse, když se otevřely dveře do pokoje a vešel Sirius a za ním v patách-
Ebony proti své vůli ztuhla při pohledu na Luciusovu obvykle bezvýraznou tvář a pak se jí srdce prudce rozbušilo. Nehledě na to, o čem se s Evanem v nemocnici bavili, jasně si uvědomovala, že jí Lucius zachránil život. Měla by mu poděkovat? Usoudila, že ano a už se nadechovala ke slovu, když jí vskočil do řeči Sirius.
"Výborně, tak už jsi v pořádku doma. Pěkně jsi nás všechny vyděsila."
Ebony v tu chvíli došlo, že právě přišel s Luciusem a že spolu zřejmě před příchodem sem museli strávit nějakou dobu a možná i vést rozhovor… a ani jeden nevypadal, že by to zahrnovalo i nějaké kletby.
Sirius jako by vycítil její zmatek.
"Malfoy se očividně domníval, že jsem nějaký hloupý amatér, a chtěl se sám přesvědčit, zda budeš v mém domě dost v bezpečí," zavrčel, ale Ebony přesto neuniklo, že to znělo nějak méně nesouhlasně, než by v téhle situaci od Siriuse čekala.
"Jen jsem chtěl mít jistotu, že jsem nevynaložil úsilí na chlapcovu a tvoji záchranu zbytečně," odtušil Lucius a mluvil přímo k Ebony.
Pohlédl jí přitom do očí, měl v nich stejně nečitelný výraz jako vždy, přesto se Ebony jemně zachvěla.
"Děkuji ti, Luciusi. Nebýt tebe, byla bych určitě mrtvá a kdoví, co by bylo s Jazem," dostala ze sebe rychle.
Mírně pozvedl obočí. "Čekal jsem, že mě budeš stejně jako tvůj bratr vinit z toho, co se stalo," přiznal chladně. "Myslím Pottera," dodal, když si všiml, jak loupla pohledem po Evanovi.
"Pokud vím, byla to práce Parkinsonové," začala a zarazila se.
V tu chvíli jí totiž konečně došlo, co to bylo, co jí celou dobu vrtalo hlavou. A zároveň už měla i odpověď i na jinou otázku, která jí poslední týdny nedopřávala klidného spánku.
"Zjevně se ti chtěla mstít za to, že jsi její šéfové Gordě Kloboučníkové pověděl o tom, že vynášela z ministerstva informace do Denního věštce, a zasloužil se tak o to, že ji vyhodili."
Po Luciusově tváři se mihl kratičký záblesk překvapení. Byl to jen mžik, ale Ebony, která právě na tohle čekala a pozorovala jeho výraz jako ostříž, neunikl. Spokojeně se pro sebe usmála.
"Myslím, že od dnešního dne bude moci slečna Parkinsonová poskytovat Denním věštci informace už pouze o vzhledu a komfortu, který nabízí cela azkabanské věznice," souhlasil.
On opravdu nezapomínal. A neodpouštěl. Každý, kdo mu nějakým způsobem zkřížil plány, nebo se mu postavil do cesty, musel zaplatit. Nechápala, že mohla zapomenout na to, s jak nebezpečným mužem si celou dobu zahrávala. City jako by jí v tomto směru zatemnily mozek.
Evan měl pravdu, když o něm v nemocnici mluvil. Lucius nebyl žádný dobrák. Byl tvrdý a neústupný.
A také náročný.
Možná proto o ni nestál.
Uvědomila si, že celou dobu, kdy se jí hlavou hnaly tyhle myšlenky, je v místnosti ticho a ona mu stále upřeně zírá do očí. Sklopila pohled k zemi.
"To ale pořád neznamená, že se vám nemůže stát něco dalšího. Ministerstvu mohl někdo z těch zmetků uniknout. Musíš být opatrná," ozval se Sirius.
"Souhlasím. Navíc tahle skupina zjevně fungovala už delší dobu a nechce se mi věřit, že by riskovali smrtelně nebezpečné jednání s mozkomory, to vše jen kvůli únosu malého chlapce. Spíš bych řekl, že ta akce byla navíc, mimo hlavní plány, a je docela dobře možné, že se do ní nezapojili všichni."
"Taky si myslím, že by sotva hlavou nějaké nové temné organizace v kouzelnickém společenství byla Pansy Parkinsonová," přidala se Ebony vážně.
"No, tyhle starosti bys měla každopádně přenechat bystrozorům. A taky se držet chvíli stranou a nedělat žádné maléry," varoval ji Sirius.
Jeho káravý tón ji málem rozesmál. Kolik měla najednou téměř otcovských ochránců. Byl tu Sirius, Harry a nyní přibyl i Evan.
A také Lucius, i když ten byl nyní spíše jejím rytířem zachráncem, což znělo a působilo absurdně a neuvěřitelně.
Znovu na něj pohlédla a doslova se napíchla na jeho pohled. Ve vzduchu mezi nimi jako by viselo něco nevyřčeného. Nečekal přece, že se mu nyní bude omlouvat ještě za tu scénu na ministerstvu, že ne? Navíc před Siriusem a Evanem.
Tentokrát však Lucius uhnul pohledem první.
"Myslím, že už mě tady není třeba. Mám ještě důležitou práci, takže mě omluvte. Sbohem, pánové," kývl na Siriuse a Evana. "Sbohem, Potterová," dodal směrem k Ebony. Jaz se jí vytrhl z náruče a zamířil k němu.
"Přijdeš zase brzy za námi?" zeptal se ho s nadějí v hlase.
"Pokud mě budete chtít vidět," a přitom téměř jakoby proti své vůli ještě naposledy pohlédl na Ebony, "víte, kde mě hledat."
Jaz vážně přikývl a sledoval, jak Lucius odchází. Ebony si povzdechla.
Byli jako manželé po rozvodu, kteří si sice nejdou po krku, ale příliš se jim nedaří věci zařídit tak, aby na to nedoplácela ta nejméně vinná osoba v celém tom propletenci jejich vztahů - jejich syn.
Nebylo to tak dlouho, co se zhruba na stejném místě radovala z toho, že je Jaz oficiálně svěřený do její péče a nikdo už jí ho nemůže vzít. Ale teď si uvědomila, že tak snadné to stejně není. Byl tu ještě Lucius. A i když Jaz nebyl jeho ani po krvi ani podle zákona, patřil mu srdcem a to se těžko dalo ignorovat.
Ebony to věděla moc dobře, protože na tom byla stejně.
I její srdce právě odcházelo ven ze dveří s elegantním zavířením cestovního pláště.
-TBC-
Pokud máte kapitolce nějaký komentář, můžete ho nechat ZDE nebo u mě na blogu.