Lux in tenebris
Stav povídky: nedokončena (WIP)
Summary: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo.
Postavy: Ebony Potterová (OC), Draco Malfoy, Harry Potter, Lucius Malfoy, Severus Snape, Oliver Wood, Sirius Black
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), slash
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly najdete ZDE!
Summary: Co se stane, když Ebony Potterová zjistí, že její přítel má poměr s jejím bratrem? A co když je tím přítelem navíc Draco Malfoy? Budou se dít věci, věřte mi. Ale na konci bude v Temnotě svítit Světlo.
Postavy: Ebony Potterová (OC), Draco Malfoy, Harry Potter, Lucius Malfoy, Severus Snape, Oliver Wood, Sirius Black
Varování: od 18-ti let, AU (alternative universe), slash
Betaread: ne
Jednotlivé kapitoly najdete ZDE!
XXXXVIII. Když se ve tmě přepočítáš
„Působivé představení. Myslím, že jste se minula povoláním, Potterová. Možná jste se měla spíš věnovat divadlu s takovým dramatickým talentem,“ prohlásil Snape mírně pobaveně, když se za nimi zavřely dveře od salónku v patře.
Ebony se na něj zamračila a otřela si oči.
„To je ta nabídka, se kterou jste přišel?“ zeptala se ho.
Zavrtěl hlavou.
„Nabízím vám plně zařízenou laboratoř ve sklepení v Bradavicích. A školu plnou studentů, mezi kterými se – ač jsem tím sám překvapen – čas od času objeví jeden či dva adepti, kteří vědí, že není žádný rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem. Mohla byste je zapojit do vašeho výzkumu a vytvořit si z nich vlastní tým. To vše samozřejmě s mojí asistencí.“
Ebony na něj chvíli zírala. Snapeova tvář toho mnoho neprozrazovala, ale už fakt, že za ní s touhle nabídku přišel, mluvil za mnohé.
„Vy opravdu chcete, abych zůstala v Británii? Proč? Nenávidíte celou mou rodinu a teď, když je ten vlkodlačí lektvar hotový, už mě na nic nepotřebujete.“
„Moje osobní pocity vůči vám jsou v tomto případě irelevantní. Kdyby tomu bylo jinak, nikdy byste se nestala mojí učednicí.“
Ebony chvíli mlčela.
„A čemu bych se měla věnovat? Jaký výzkum mi svěříte?“ zeptala se potom.
„To bude plně ve vaší kompetenci.“
Zamračila se. Znělo to až příliš dokonale, až příliš krásně, což, jak se za poslední rok poučila, většinou znamenalo, že to má nějaký háček.
„Dáváte mi hodně volnosti, až se mi tomu nechce věřit. Předpokládám, že budete chtít něco na oplátku?“
„Nebudete bydlet přímo na hradě – doporučoval bych vám najít si něco v Prasinkách, protože jinak bude vaše každodenní cesta do školy hodně komplikovaná. Ale přesto, abych obhájil vaši pravidelnou přítomnost v Bradavicích, budete vedená jako moje asistentka. To s sebou ponese jisté povinnosti.“
„Nosit vám čaj a opravovat eseje?“ zajímala se Ebony napůl vážně a napůl pobaveně.
„Vzhledem k tomu, kolik je v bradavicích domácích skřítků, myslím že obsluhu od vás opravdu potřebovat nebudu,“ ujistil ji Snape.
„Takže ty eseje?“
„Ze začátku pouze první a druhé ročníky, než si ověřím, že k nim nebudete příliš benevolentní. Také očekávám, že mi budete občas asistovat při hodinách, pomáhat s přípravou a dohlížet na některé školní tresty.“
Snape ji nyní pozorně sledoval, asi aby mu neunikla její reakce.
„Určitě to shledáte velmi nápomocným, až budete vybírat adepty do svého týmu.“
„Zdá se, že to máte velmi dobře promyšlené, pane profesore,“ začala Ebony pomalu.
Pak se usmála. „Přijímám vaši nabídku.“
Snapeovi se podařilo překvapení skrýt jen zčásti.
„To bylo rychlejší, než bych od vás čekal.“
„Mám sice i nějaké jiné nabídky a možnosti, ale žádná není tak dobrá jako vaše.“
„A mohu vědět jaké?“
„Jedna je z ministerstva kouzel – z odboru záhad. Ta druhá je ze Salemu. Tamní členové americké společnosti Mistrů lektvarů by chtěli, abych vedla jejich výzkumné centrum.“
„A vy jste odmítla?“ podivil se Snape.
„Práce pro ministerstvo kouzel jsem si poslední měsíce užila dost a dost. A pokud jde o Salem, nechci strávit zbytek života papírováním a dohadováním se o penězích. Vaše nabídka má něco, co těm ostatním chybí – volnost.“ Znovu se usmála.
„Díky vám za ni, pane profesore. Udělám, co půjde, abyste jí nemusel litovat.“
„To doufám. Rozhodně to se mnou nebudete mít nijak lehké,“ připomněl jí Snape.
„To jsem neměla nikdy. Ale aspoň vím, co od vás očekávat,“ odvětila a dovolila si na něj mrknout.
Snape se ošklivě zašklebil. Ebony si však byla jistá, že tím skrývá spokojenost nad faktem, že jeho nabídku přijala.
Kdo by to byl ještě před rokem řekl?
~*~*~*~*~*~
Šaty měly lahvově zelenou barvu a odhalovaly trochu víc v oblasti hrudníku, než bylo Ebony příjemné. Chvíli stála nerozhodně před zrcadlem a pak mávla hůlkou, takže se výstřih poněkud zmenšil. Pak se znovu prohlédla od hlavy až k patě.
Myšlenkami se proti vůli vrátila na ten první ples. Na ten, na který šla s Oktaviusem – tehdy ještě nevěděla, že je to Lucius. A pak zjistila pravdu a přesto s ním nakonec strávila noc.
Tehdy to bylo jednodušší se obléknout. Byla slepá a tak musela dát na slova ostatních o tom, že jí to sluší, i kdyby to nebyla pravda.
Ale co. Byl to jen ples. A ona si byla jistá, že ji mezi všemi těmi kráskami, kterými se běžně hráči famfrpálu obklopovali, každý stejně přehlédne.
Stejně to bylo jedno, co bude mít na sobě. Po pár minutách její vlasy zase začnou odolávat všem znehybňujícím kouzlům, která na ně sešle, a bude vypadat zase jako ta obyčejná Ebony.
V zrcadle se objevil odraz další postavy. Ohlédla se na Evana, který stál v pootevřených dveří její ložnice a pobaveně ji sledoval.
„Vzhledem k tomu, že ples začíná až za dvacet minut a ty si už zkoušíš šaty, zdá se, že bychom mohli přijít včas,“ neodpustil si lehce ironickou poznámku.
„Nějak jsem se k tomu nedostala dřív se vší tou prací, co na mě Snape navalil. Asi mu přeskočilo. A to sotva skončil školní rok. Takhle mě neproháněl ani když jsem se připravovala na přijetí do Společnosti. Skoro si říkám, jestli jsem neudělala chybu, když jsem přijala jeho nabídku,“ postěžovala si a posadila se na postel, aby si mohla nazout boty.
Evan si odfrkl.
„Ale prosím tě. Oba víme, že to miluješ.“
Znovu se ohlédla do zrcadla a ušklíbla se na svůj odraz.
„Ale no tak, není to tak zlé, když uvážím, čím tě příroda obdařila, sestřičko,“ popíchl ji.
Odpovědí mu bylo vzteklé zavrčení.
Pak si Ebony povzdechla a natáhla se pro svůj plášť.
„No sláva, Popelko, tvůj princ už čeká dole.“
Zaškaredila se na něj.
„Tohle sis mohl odpustit.“ Pak potřásla hlavou.
„Zajímalo by mě, z čeho máš zrovna ty tak rozjařenou náladu.“
Lišácky na ni mrkl. Bylo to pro něj tak netypické, že se zarazila a zírala na něj.
„Uvidíš,“ slíbil jí, když společně scházeli dolů ze schodů, pod nimiž už čekal Oliver Wood.
Oliver sjel Ebony hodnotícím pohledem, který ji přiměl si připomenout, že to nebylo tak dlouho, co se pokoušel získat si její srdce.
„Výborně, už jsem se začínal bát, že jsi změnila názor. A to by byla škoda, moc ti to sluší.“
„Ahoj, Olivere, tobě to taky sekne.“
Pak se Ebony obrátila na svého bratra.
„Neříkal jsi, že s sebou někoho vezmeš?“
„Ano, říkal, ale potkáme se na místě,“ vysvětlil jí vyhýbavě.
„S kým?“ nedala se Ebony odbýt.
„To je překvapení pro tebe - můj dárek k narozeninám.“
„Dárek k narozeninám?“ podivila se Ebony.
Evan přikývl.
„Nemyslela sis přece, že ode mě nic nedostaneš, že ne?“
Ebony pokrčila rameny. Pravda byla, že si ani neuvědomila, že jí Evan nic nedal. Po tom fiasku jakým skončila oslava narozenin zůstaly všechny dárky ležet na volném křesle v její ložnici a ona ještě ani neměla čas je vybalit.
Oliver jí nabídl rámě. Věnovala mu drobný úsměv a pak společně všichni tři zamířili ke krbu ve vstupním salonku.
Když dorazili na stadion Pudlemerských spojenců, v jehož útrobách se ples konal, zábava už byla v plném proudu. Ebony si musela s úsměškem přiznat, že se opravdu trefila pokud šlo o hráče famfrpálu a jejich partnerky. Kolem se to jen hemžilo dokonalými usměvavými a povětšinou plavovlasými kráskami a jejich příchodu si skoro nikdo nevšiml.
Jeden z domácích skřítků oblečený v čemsi, co připomínalo miniaturní uniformu sluhy v barvách klubu, je uvedl k jejich stolu. Ebony přejela pohledem přítomné a úmyslně se přitom vyhnula Luciusi Malfoyovi stojícímu kousek od nich v rozhovoru s klubovým manažerem.
Věděla samozřejmě, že tady bude, byl přece vlastníkem části klubových akcií a jedním z hlavních sponzorů. I když jí možnost setkání s ním nijak netěšila, neměla v úmyslu se jím nijak zabývat. Něco jí říkalo, že si jí ani Lucius všímat nebude, a hodlala nasadit stejnou taktiku.
Od Olivera se po krátkém rozhovoru nechala odvést na parket. Nebyl vůbec špatný tanečník, rozhodně lepší než ona sama, i když od toho prvního plesu, na kterém tehdy byla s Luciusem, se hodně zlepšila. Lekce tance se Siriusem byly totiž příliš zábavné na to, abych se jich vzdala jen proto, že je už nepotřebovala.
„Nebude tvému bratrovi vadit, že jsme ho nechali samotného?“ zajímal se Oliver a zabloudil pohledem zpět k jejich stolu na druhém konci sálu.
Ebony potřásla hlavou. „On si poradí, věř mi. Spíš mám obavu, abychom si pak měli kam sednout, až začne zabírat kouzlo jeho osobnosti.“
Oliver se rozesmál.
Bylo to zvláštní, ale od chvíle, kdy se o Ebony přestal pokoušet, jako by si víc a víc rozuměli. Možná s tím měl co dělat fakt, že se díky tomu dokázal v její společnosti uvolnit, možná za to mohla změna, která se mezitím udála s ní. Faktem bylo, že nyní patřila mezi jeho nejbližší přátele, a jelikož jich nikdy moc neměl, byl za to vděčný.
Chvíli dál tančili mlčky, pak Oliver přes Ebonyino rameno znovu pohlédl k jejich stolu a poznamenal:
„A kouzlo osobnosti tvého bratra většinou zabírá na muže nebo na ženy?“
Ebony se po jeho slovech ohlédla.
Evanovi dělal u stolu společnost mladík tmavé pleti zhruba Ebonyina věku s holou hlavou, oblečený v temně modrém společenském hábitu. Byla ležérně usazený na Ebonyině židli a zabraný do přátelského rozhovoru s Evanem, jako by ti dva byli staří známí.
A možná že byli, napadlo Olivera, když si všiml, že Ebony při pohledu na bratrova společníka ztuhla a zůstala na něj zírat. Dokonce přestala i tančit.
V tu chvíli zvedl neznámý oči k nim a pobaveně na Ebony mrkl. Vydala ze sebe radostné zavýsknutí, chytila Olivera za ruku a doslova ho táhla za sebou přes celý parket. Tančící páry jim musely uhýbat z cesty a Oliver si všiml, že jejich cesta ke stolu vyvolala spoustu nečekané pozornosti. Ebony to však bylo jedno.
Černoch sedící s Evanem u stolu mezitím vstal a když Ebony dorazila až k němu, bez okolků mu vlétla do náruče. Oliver zůstal stát opodál a zmateně celou scénu sledoval.
„Jak jsi – kdy jsi -“ Ebony ze sebe nebyla schopná vypravit celou větu. Pak se otočila na Evana.
„Ty jsi to celou dobu věděl?“ zeptala se.
Přikývl.
„Říkal jsem ti přece, že mám pro tebe překvapení.“
„To nejlepší,“ souhlasila Ebony nadšeně a zničehonic se jí v očích objevily slzy.
Znovu mladíka pevně objala a Oliver si všiml, že i on vypadá lehce dojatě. Střetl se přes její rameno s Oliverovým pohledem a rovněž na něj zamrkal.
Ebony jako by si konečně uvědomila, že ne všichni u jejich stolu totožnost jejího „překvapení“ znají a otočila se k Oliverovi.
„Tohle je Tony Clarke. Můj nejlepší přítel z Merlinovy akademie. Neviděli jsme se, co začala válka.“
„Těší mě, jsem Oliver Wood,“ představil se Oliver a stiskl si s Tonym ruku. Mladík měl pevný stisk a Oliverovi neuniklo, jak se mu přitom pod hábitem napjaly svaly.
„Nemůžu uvěřit, že jsi tady – měla jsem za to, že už tě nikdy neuvidím,“ přiznala Ebony a zářivě se na Tonyho usmívala.
„Toho jsem se bál taky. Když jsme se za války ukrývali v Kanadě, aby nás Voldemortovi přisluhovači kvůli spojitosti s tvou rodinou nezabili, chtěl jsem ti mnohokrát napsat. Ale nemohl jsem, aniž bych riskoval, že budeme vypátraní.“
„Nevěděla jsem ani, kde tě mám po válce hledat. Pořád jsem doufala, že se jednoho dne ozveš,“ povzdechla si Ebony, když se všichni znovu usadili ke stolu.
„Nemohl jsem,“ řekl Tony omluvně.
„Poslední roky jsem strávil výcvikem. Přidal jsem se k jedné tamní skupině speciálních bystrozorů. Ani ti o tom nemůžu mnoho říct, jen to, že jsme během výcviku nesměli mít absolutně žádný kontakt s vnějším světem. Dokončil jsem ho loni v květnu a pak jsem byl hned poslán na první misi. Ta skončila před týdnem. Dostal jsem volno, a proto jsem se hned rozhodl tě konečně najít. Nebylo to úplně snadné, ale nakonec se mi povedlo zkontaktovat se s Evanem a rozhodli jsme se tě překvapit. Jen mě mrzí, že jsem to nestihl na oslavu tvých narozenin.“
„To vůbec nevadí, stejně za nic nestála. Hlavně že jsi tady teď.“ Pak se chopila své skleničky a pozvedla ji na znamení přípitku. „Co kdybychom to naše shledání pořádně zapili.“
Evan s Ebony se mezi sebou chvíli špičkovali a vzpomínali na staré časy. Oliver se skvěle bavil jejich historkami o společných lumpárnách.
Sice už věděl, že byla Ebony během školních let pěkné kvítko, ale nyní měl opravdovou představu, jak moc.
Výbornou zábavu toho večera narušil zhruba hodinu před půlnocí příchod několika úředně vyhlížejících kouzelníků v čele s Kingsleym Pastorkem.
Rozhlíželi se po sále a zřejmě někoho hledali. Když Kingsley zahlédl Ebony a Evana, vydal se okamžitě k jejich stolu.
„Pastorku? Co tady děláte, co se děje?“ zajímal se okamžitě Evan a vstal.
„Hezký večer všem. Hledáme tu Luciuse Malfoye, měl by tady prý být dnes večer přítomen.“
„Je tady, i když teď ho taky nikde nevidím,“ odpověděla mu Ebony a rozhlížela se po sále. „Asi na chvíli odešel.“
„Podíváme se po něm v prostorách stadionu.“
Kingsley při těch slovech kývl na své společníky a polovina z nich se od skupinky odpojila a zamířila ke dveřím.
„A myslím, Ebony, že bude nejlepší, když půjdeš s námi i ty. Celá záležitost se tě dotýká také.“
„Já? A proč? Něco se stalo?“ Ebony vstala a zděšeně se na Kingsleyho podívala. „Stalo se snad něco Jazovi?“
„Nikdo není v bezprostředním ohrožení života,“ uklidňoval ji okamžitě Kinsgley. „Ale našli jsme dalšího z kouzelníků, kteří společně s Parkinsonovou připravovali ten útok na tebe a Jaze. Budeme tě muset znovu vyslechnout a doplnit si pár podrobností.“
„A to jste mě nemohli postě předvolat?“ podivila se. „Poslat hned šest bystrozorů, aby mě přivedli k výslechu, mi přijde trochu přehnané. Šla bych sama a dobrovolně.“
„Nejsou tu kvůli tobě, Ebony, ale kvůli Luciusovi,“ připomněl jí Pastorek.
„Toho útočníka jsme totiž našli před několika hodinami mrtvého. A podle jeho sousedů byl muž odpovídající Luciusovu popisu posledním, kdo ho viděl na živu.“
Kingsley si povzdechl.
„Situace je velmi vážná Ebony. Chápu, že Malfoy mohl mít dojem, že tebe, jeho nebo chlapce nějak ohrožuje, ale pokud vzal spravedlnost do svých rukou-“
„Vy si myslíte, že ho Lucius zabil?“ dostala ze sebe Ebony šokovaně.
„Nemůžu dělat žádné závěry, dokud všechny nevyslechnu. Ale podle předpisů ho musím zadržet jako podezřelého.“
To už k nim kráčeli tři bystrozorové a Luciuse vedli mezi sebou. Vypadal téměř znuděně, jako by ho fakt, že byl právě zatčen, nijak nepoznamenal. Podle napjatých linek kolem jeho úst a očí však Ebony poznala, že je to jen maska.
Věnoval jí krátký pohled, při kterém jí přeběhl mráz po zádech.
Kingsley chvíli krátce rozmlouval s jeho doprovodem a pak se obrátil na Ebony.
„Půjdeme?“
Přikývla.
Evan také vstal. „Doprovodím vás. Ebony by se takhle v noci neměla vracet na Grimmauldovo náměstí sama.“
Ebony ještě naposledy pohlédla na Evana a Olivera.
„Mrzí mě, že nemůžeme pokračovat v zábavě. Uvidíme se zítra.“
Oba jen přikývli, příliš zaražení posledním vývojem, aby dokázali říct cokoliv jiného.
~*~*~*~*~*~
Výslech byl nudný a přehnaně dlouhý a naprosto zbytečný. Ebony sotva mohla říct Kingsleymu a jeho kolegovi Jacksonovi něco jiného, než co od ní slyšeli hned po tom útoku.
Ukázalo se, že mrtvým byl Gregory Goyle. Ebony jim řekla všechno, co si o něm pamatovala z Bradavic. Věděla, že to není příliš aktuální, ale od chvíle, co opustila školu, Goyla neviděla a neměla ani tušení, co dělá. Ne že by jí to někdy zajímalo.
Byla překvapená, že právě on, se svou inteligencí, dokázal uniknout podezření a zatčení, které proběhlo po tom útoku na ni a Jaze. Bystrozory k němu přivedla jedna náhodná stopa, ale už nedostali šanci ho vyslechnout, protože je předběhla něčí Avada kedavra.
A podle všech indicií, které měli, tu kletbu vyslal na Goyla Lucius. Těmi nejsilnějšími byly vzpomínky několika sousedů, kteří viděli Luciuse přicházet nebo odcházet z Goylova bytu krátce předtím, než byl podle všeho zabit.
A Ebony byla asi jediná (snad kromě Luciuse samotného), kdo Luciusově vině nevěřil.
„Je to pitomost! Lucius není žádný hlupák ani amatér, sakra! Kdyby to udělal, nikdy byste se o tom nedozvěděli! Zametl by za sebou dokonale stopy. Nenechal by se vidět celým patrem Goylových sousedů. Mohl to být někdo, kdo jen jako Lucius vypadal,“ dohadovala se Ebony během výslechu s Kingsleym.
„Třeba použili Mnoholičný lektvar, aby to na něj hodili.“
„Ani tuhle možnost jsme nevyloučili, Ebony,“ pokoušel se ji Pastorek uklidnit. „Ale zatím to vypadá, že si tady budeme muset Luciuse nechat. Starostolec už sice určil výši kauce, ale vzhledem k tomu, jak vysoká je to suma-“
„Lucius je pořád jeden z nejbohatších kouzelníků v Británii. Myslím, že pro něj nebude problém ji zaplatit,“ namítla Ebony přesvědčeně.
Jackson se ušklíbl.
„Malfoy nemá momentálně ani zlámaný scvrček. Všechen jeho majetek byl ministerstvem zabaven a zablokován, aby ho nemohl využít ke svému útěku nebo k ovlivňování svědků. A pokud bude obviněn a odsouzen, přijde o něj úplně. Byla to součást jeho trestu po válce. Vztahuje se na něj podmínečná lhůta. Pokud by se po svém propuštění dopustil násilného trestného činu, bude souzen jako recidivista a přijde o veškerý majetek.“
„To je pravda,“ souhlasil Kingsley, ale vrhl po Jacksonovi káravý pohled, protože bylo vidět, jak dokonale si bystrozor Luciusovu momentální situaci užívá.
„Kolik činí jeho kauce?“ zeptala se Ebony bez okolků.
„Ebony-“ začal Kingsley, kterému bylo hned jasné, co má za lubem.
„Kolik?“ nedala se odbýt.
„Deset tisíc galeonů.“
„Merlinovy koule!“ zaklela Ebony. „To je pořádný ranec.“
Měla tušení, že částka, kterou bude ministerstvo požadovat za Luciusovo propuštění, bude nad její finanční možnosti, ale přesto jí to vyrazilo dech.
Přemýšlela, zda vůbec zná někoho, kdo by měl tolik peněz k dispozici.
„Myslím, že už nebudeme výslech dál protahovat. Děkujeme ti za spolupráci. Můžeš jít domů,“ oznámil jí Kingsley a oba s Jacksonem vstali a podrželi jí při odchodu dveře.
Na chodbě na ni čekal Evan. Ebony mu rychle vypověděla, co se při výslechu dozvěděla.
„Musím s tebou souhlasit,“ řekl Evan po chvíli uvažování a zamyšleně si pohrával s přezkou svého pláště. „Malfoy není takový hlupák, aby se nechal vidět. Pravděpodobně to bude další součást té pomsty vůči němu. Nebo ho chtěl někdo na hodně dlouho odklidit z cesty.“
„Musíme ho dostat ven!“ prohlásila Ebony zapáleně.
„Deset tisíc je hodně peněz, Ebony,“ podotkl Evan. „Opravdu je chceš obětovat na Luciusovo propuštění? Co když se pleteme a je skutečně vinný.“
„Já prostě vím, že je nevinný, Evane. Musím ho dostat ven,“ zopakovala. „Ale nemám ani tušení, kde ty peníze vezmu.“
Evan si povzdechl. „Je to zhruba polovina tvého dědictví po našich rodičích. Vím, že jsi ty peníze odmítla, když se zjistilo, že nejsi Walterová, ale pořád jsou tvoje, Ebony. Neutratil jsme z nich ani scvrček.“
„Ty peníze mi nepatří. Jsou tvoje… ty jsi pravý Walter,“ namítla Ebony.
„Nechci se s tebou na tohle téma zase hádat, Ebony. Ale uvědom si, že naši rodiče dobře věděli, že nejsi jejich biologická dcera a přesto tě zahrnuli do své závěti. Chtěli ti ty peníze dát.“
Evan se na ni usmál.
„Navíc by mě zajímalo, kde jinde bys chtěla sehnat tolik peněz na Luciusovu kauci.“
Ebony se zamyslela.
Evan mohl krok za krokem sledovat tu bitvu, která se jí odehrávala v hlavě. Věděl dobře, jak moc je pro Ebony těžké uvažovat o tom, že by ty peníze použila z dědictví. Ale také věděl, že nemá jinou možnost, a ke stejnému závěru brzy došla i ona sama.
„A myslíš, že by našim rodičům nevadilo, že je chci použít na to, abych dostala z vězení bývalého Smrtijeda obviněného z vraždy?“ zeptala se tiše a nepodívala se mu přitom do očí.
„To nevím, ale určitě by neměli nic proti tomu, že chceš dostat ven muže, kterého miluješ,“ odpověděl jí prostě.
Zaškaredila se na něj.
„O tomhle to přece vůbec není,“ namítla.
Evan zavrtěl hlavou.
„Myslím, že je to hlavně o tomhle, Ebony.“
Zdálo se, že bude ještě něco namítat, ale nakonec jen znovu odvrátila tvář.
„A co dál? Pokud to správně chápu, zabavili Luciusovi veškerý majetek. Napadlo tě, co bude, až dosáhneš jeho propuštění?“ zajímal se Evan věcným tónem.
„Něco už vymyslím,“ zněla Ebonyina odpověď.
Evan se ušklíbl. Znal ji dokonale a v té chvíli jí znovu téměř dokázal číst myšlenky. Nebylo to ani moc složité, protože i jeho samotného to řešení napadlo.
„Jsem zvědavý, zda bude Sirius tak ochotný mu pomoct, jako jsi ty,“ řekl spíš pro sebe.
~*~*~*~*~*~
Sirius zprvu ochotný opravdu nebyl. Když se s ním Ebony spojila za pomoci letaxu a vysvětlila mu situaci, neměl z ní zrovna velkou radost.
„Absolutně nepřichází v úvahu! Tobě snad přeskočilo!“
„No tak, Siriusi, vím že jsem sama hostem ve tvém domě, ale tohle je vážná situace. Když bude na svobodě, hrozí mu nebezpečí od těch, co se ho pokoušejí zničit. A neznám bezpečnější místo, než je tvůj dům.“
„Jestli je pro něj na svobodě tak nebezpečno, tak proč nezůstane v bezpečí svojí cely?“
„Protože je nevinný!“
„Ebony-“
„Prosím, Siriusi. Můj byt v Prasinkách ještě není zařízený a navíc by tam byl příliš na očích. A nemá ani zdaleka takovou ochranu jako tvoje rodinné sídlo.“
„Takže ho mám nechat bydlet tady, s tebou pod jednou střechou?“
Ebony se zarazila a překvapeně na něj zírala.
„Tohle je důvod, proč jsi proti? Že tu spolu budeme pod jednou střechou?“
Potřásla hlavou.
„Když jsem s ním spala, nikdy jsi nic neřekl, a teď se ti nelíbí, že bychom strávili noc v jednom domě každý zvlášť ve svém pokoji? Navíc bych ti ráda připomněla, že to mezi námi skončilo – ať už to bylo cokoliv. Definitivně.“
„Neměla bys mi připomínat vaši... společnou minulost, pokud mě chceš přesvědčit Ebony.“ Sirius se ošklivě zamračil.
„Já vím, že už mezi vámi nic není. Ale právě proto se mi to nelíbí. Vím moc dobře, že ti ublížil, a nerad bych mu umožnil udělat to znovu tím, že ho nechám bydlet u nás.“
„Postarám se o sebe, neboj. A je tu pořád Evan.“
Sirius si povzdechl. „Jsi stejně tvrdohlavá jako bývala tvoje matka. Ale pokud jsi si jistá, že to zvládneš, tak tedy dobrá. Souhlasím. Ale kdyby se vyskytl jakýkoliv problém, chci o něm okamžitě vědět.“
„Díky , Sirirusi. Opravdu to pro mě hodně znamená. A neboj se … budu ti podávat pravidelná hlášení.“
~*~*~*~*~*~
Zaplatit na ministerstvu požadovanou kauci a zařídit, aby Luciuse propustili z vazby, v níž ho bystrozorové drželi, se druhý den ukázalo jako nečekaně snadné.
Ebony s Evanem už po půl hodině čekali v Kingsleyho kanceláři, až Luciuse přivedou.
Měl na sobě stále ještě společenský hábit ze včerejšího večera a na tváři sotva postřehnutelné ranní strniště. Jinak vypadal dokonale jako vždy. Jako by ho právě nepřivedli ze zadržovací cely, jako by nestrávil noc a část dne ve vězení.
Výraz na jeho tváři neprozrazoval nic, i když se zarazil, když si všiml Ebony a Evana.
„Můžete jít,“ pokynul Kingsley bystrozorům, kteří Luciuse přivedli, a oba odešli.
Lucius zůstal stát u dveří a díval se přímo na Kingsleyho. Ebony i Evana ignoroval, jako by byli vzduch.
„Předpokládám, že Jackson už vám cestou sem vysvětlil podmínky vašeho propuštění. Jen připomínám, že pokud byste se pokusil opustit zemi nebo během svého pobytu na svobodě spácháte nějaký trestný čin, budete okamžitě zadržen a převezen přímo do Azkabanu. Váš majetek zůstává nadále zablokovaný, takže s ním nemůžete disponovat, pouze si můžete ve vašem domě vyzvednout pod dohledem zástupců ministerstva kouzel své osobní věci,“ informoval ho Kingsley.
„Ano, to všechno mi váš kolega už sdělil. Co jsem se však od něj nedozvěděl, bylo, kdo zaplatil mou kauci. Sám jsem v tomto směru podnikl nějaké kroky, ale neočekával jsem jejich výsledky dříve než na konci týdne,“ připustil Lucius chladně.
„Za to můžete poděkovat tady slečně Potterové, která dnes celou částku složila v hotovosti u nás na ministerstvu.“
Lucius střelil po Ebony pohledem, rozhodně však nevypadal, že by jí chtěl poděkovat.
„Potterová, no jistě! Myslím, že jsem se vyjádřil dost jasně, když jsme spolu naposledy mluvili, že si nepřeji, abyste se nějak pletla do mých záležitostí,“ připomněl jí ostře.
„Jak vidím, nevzala jste si to nijak k srdci. V tomto případě však-“ Luciusův hlas přešel do neochotného tónu - „musím uznat, že jste mi svým jednáním prospěla, tudíž by nebylo na místě kvůli tomu přehnaně protestovat.“
„Nemáte zač,“ odtušila Ebony s úsměvem.
„Ale ano, to rozhodně mám a mohu vás ujistit, že vám za žádných okolností nezůstanu dlužen dlouho. Jakmile se mi podaří očistit mé jméno a přesvědčit ty nekompetentní hlupáky, kteří pracují na zdejším bystrozorském oddělení, že se smrtí Goyla nemám nic společného, můžete být ujištěna, že vám vše vrátím do posledního galeonu.“
„Ještě bych vám, pane Malfoyi, rád připomněl, že my nekompetentní hlupáci z bystrozorského oddělení potřebujeme znát adresu, na které budete v případě potřeby k zastižení,“ připomněl mu Kingsley poněkud tvrdším hlasem než dosud – urážka jeho oddělení ho očividně nepotěšila.
Lucius se nadechl k odpovědi, ale Ebony ho předběhla: „Grimmauldovo náměstí 12, Londýn.“
Malfoy na ni pohlédl.
„Vypadá to, slečno Potterová, že víte o mých úmyslech více než já sám. A přitom si nevzpomínám, že bych vám dovolil rozhodovat o mých krocích nebo mi dělat mluvčí.“
„Mluvila jsem se Siriusem a nemá nic proti tomu. Je to v Londýně, takže to nebudeš mít daleko na ministerstvo, kdyby tě chtěli povolat k dalšímu výslechu, a dům je dobře chráněný, pro případ, že by se ti, kteří tě chtějí očernit, rozhodli k nějaké jiné akci. A navíc ve tvé situaci si sotva můžeš vybírat,“ vyjmenovala mu všechny důvody.
Lucius zaťal pěsti vzteky. Ebony ho chápala. Muselo být pro něj těžké se ovládnout, když zjistil, že po noci strávené ve vězení a nepravdivém obvinění, mu pomáhá právě ona. Neměl ale na vybranou a Ebony, která ho bedlivě pozorovala a dokázala už odlišit každý drobný záchvěv emoce v jeho tváři, poznala v pohledu jeho očí přesně ten okamžik, kdy mu to došlo také.
Ještě pevněji sevřel rty. Pak pohlédl na Kingsleyho a přikývl.
„Dobrá. Pokud dojde k nějaké změně ve vašem případu, budeme vás informovat.“
Pastorek mu věnoval upřený pohled.
„Je mi jasné, že budete chtít podnikat nějaké kroky, abyste dokázal svou nevinu, ale ujišťuji vás, že je to naprosto zbytečné. Možná vám můžeme přijít neschopní, ale i my máme nějaké pochybnosti ohledně vaší viny a mohu vám slíbit, že uděláme vše proto, aby-“
„Ušetřete mě téhle přednášky,“ vskočil mu Lucius do řeči. „Pokud už ode mě nic nepotřebujete, předpokládám, že mohu odejít.“
Kingsley si povzdechl a přikývl.
Lucius se okamžitě otočil ke dveřím a Evan se rozloučil s Pastrorkem a vydal se za ním.
„Doufám, že víš, co děláš,“ poznamenal Kingsley k Ebony, když mu na rozloučenou podávala ruku.
„Poradím si s ním, nebojte se,“ ujistila ho s úsměvem a vyšla za oběma muži ze dveří.
Evan s Luciusem na ni čekali na chodbě.
„Myslím, že teď by bylo nejlepší-“ začala, ale Lucius ji okamžitě hrubě přerušil.
„Ať už plánujete cokoliv, Potterová, mě ze svých plánů vynechte. Jsem vám vděčný za nocleh, který jste mi zajistila, ale mohu vás ujistit, že ho nebudu využívat dlouho. Postačí mi, pokud mi povolíte přístup do krbu na Grimmauldově náměstí, abych mohl přicházet a odcházet podle potřeby. Víc od vás nepotřebuji a ani nebudu potřebovat. Dokonce si myslím, že vzhledem k tomu, jak zaneprázdněný v následujících dnech budu, je docela dobře možné, že se v domě ani nepotkáme. Myslím si, že to tak bude vyhovující pro nás oba,“ dokončil Lucius svou řeč, pak jí věnoval lehce posměšnou poklonu a zamířil po chodbě pryč.
Evan se s úšklebkem podíval na Ebony, která stála na místě jako opařená a nezmohla se ani na slovo.
-TBC-
Komentář můžete zanechat ZDE nebo na mém blogu electrapm.blog.cz. Za všechny předem děkuji!