~ Hvězdy jsou všude stejné ~
Krvavý západ slunce přinesl konečně uklidňující a utišující noc. Roztáhla se všude kolem a zaplnila každý koutek. Odnesla i bolest příliš ostrou a mučivou během jasného denního světla.
Krvavý západ slunce přinesl konečně další noc - nádhernou až děsivou, plnou nekonečné dokonalé temnoty. Ta fascinující čerň oblohy přecházela z jednoho plného odstínu do druhého, jejich spojení vytvářelo neuvěřitelný obraz beroucí dech.
A pak tu byly ještě hvězdy. Tisíce hvězd různých velikostí rozprostírající svou záři po té pohlcující temnotě a vytvářející téměř snový kontrast.Hvězdy, ty ostrůvky světla v moři temnoty, záblesky naděje ve vlnách bezmoci, majáky dobra v oceánu zla. Společně s temnotou noční oblohy vytvářely úplné harmonické souznění.Dvě bojující síly, které nakonec splynou.Byla to dokonalá noc. Horká a zároveň mrazivá svou krásou.
Hvězdy jsou všude, pomyslel si Draco Malfoy, když se usadil na římse na Astronomické věži bradavického hradu.
Hvězdy jsou všude, zopakoval si, i když měl tentokrát pocit mnohem menší jistoty ohledně svého tvrzení.
Ne, Draco věděl, že nejde o hvězdy. Ta zářivá světýlka na noční obloze se pro něj během opuštěných chladných let, kterým říkal život, stala symbolem naděje. Nikam neodcházely, každou noc je mohl najít obloze. Pokud skryly svou záři za závoj mračen, stejně věděl, že tam jsou. Díry ke světlu ve světě temnoty.
A příště už tu pro něj nebudou.
Další noc s hvězdnou oblohou přinese konec jeho naději. Draco si zhluboka povzdechl.Smrtijedi nevidí hvězdy, tím si byl jistý. A on se měl stát jedním z nich.
Nechtěl, ale musel. Byla tu rodinná tradice, kterou musel následovat. Poslušnost otci, kterou nemohl odmítnout. A proti nestálo nic. Druhá miska vah byla prázdná. Kromě vlastního strachu neměl nic, za co by stálo bojovat a vzepřít se. Odmítnout znamenalo postavit se nejen proti vlastní rodině, ale i proti Voldemortovi.
Draco se hořce ušklíbl. Nechtěl na temnou stranu, ale tam o něj alespoň stáli.
Zato ti hodní … hrdina Potter, Brumbál - bylo jim jedno, co s ním bude.
Od nich nedostal žádnou nabídku.
Neměl na výběr.
Draco sebou trhl, když ho jeho instinkt, vypěstovaný téměř k dokonalosti po letech života v Malfoy Manor, varoval.Měl společnost.Tiché kroky se rozezněly místností a vzápětí zahlédl mihnutí něčeho temného po své levé straně. S tichým namáhavým vydechnutím na římsu kousek od něj někdo vyšplhal. O Dracově přítomnosti neměl neznámý doposud ani tušení. Pohodlně se usadil a kolena si přitáhl k tělu.
Draco jen tiše zíral. Musel příchozího podrobit důkladnému zkoumání, než se mu podařilo odhalit jeho totožnost.
Jeho oči sklouzly po drobné schoulené postavě. Rozcuchaný drdol, ze kterého do všech stran trčely neposlušné pramínky dlouhých vlnitých vlasů, mu na otázku odpověděl.
Draco věděl, že ty vlasy jsou stejně nekonečně černé jako noční obloha, dokonce se i leskly stejně, jako se na obloze třpytily hvězdy. Ten neuspořádaný a nezvladatelný účes, ta drobná postava v nebelvírském hábitu, to vše patřilo jediné osobě.
Ebony Potterová … nebelvírská sedmačka a hlavně sestra Chlapce, který přežil.
Draco si dovolil tichý a překvapený výdech.
Právě tenhle zvuk varoval Ebony, že není sama. Prudce otočila hlavu na stranu a pohlédla na Draca sedícího na římse kousek od ní téměř ve stejné poloze jako ona.
V očích se jí mihlo překvapení, ale žádný strach. Draco slyšel, jak se ostře nadechla, jako by se chystala něco říct, ale pak jen otočila hlavu zpět a mírně ji pozvedla, aby mohla prozkoumat to dokonalé představení přírody. Jako by tam Draco vůbec nebyl.Draco přivítal její gesto. I on odvrátil pohled zpět ke hvězdám.
Přestože Potterová nijak nedávala najevo svou přítomnost, nebylo to už ale stejné. Cítil, jako by jeho klid byl narušen.
Ale opravdu po něm tak toužil?
Draco se zamračil. Jeho oči se utápěly v důvěrně známé černi noci, zatímco mu hlavou vířily myšlenky. Popravdě toužil po čemkoliv, co by nějak zaplnilo tyhle poslední chvíle před nevyhnutelným okamžikem. Celý život byl sám a teď toužil alespoň naposledy po společnosti.
Přesto … Potterová nebyla zrovna nejlepší varianta. Nenáviděli se. Ne, oprava asi to nebyla nenávist … jen příliš vyhrocená extrémní rivalita. Stálo toho mezi nimi tolik, už od jejich prvního setkání, že to prostě ani nemohlo dopadnout jinak.
"Hvězdy jsou všude stejné," narušila Ebony zničehonic husté a sametové ticho. Draco sebou trhl při té větě. Děsilo ho slyšet vlastní myšlenku vyjít z cizích úst.
"Vždycky, když se na ně dívám, mám pocit, že jsem zase doma," pokračovala Ebony, aniž by na Draca pohlédla.
Její hlas byl tichý a mírně chraplavý.Byl to hlas, který Draca často pronásledoval ve snech. V jeho nejhorších nočních můrách.
Ten dokonalý téměř svůdný hlas, který s mrazivým chladem opakoval neustále dokola dvě slova: Avada kedavra.
Nikdy ji neslyšel mluvit tímhle hlasem ve dne. Jen v noci. Většinou při jejich nočních soubojích …
Obrátil se k ní tázavě, zaujalo ho její poslední prohlášení. Byla v něm patrná a silná melancholie, kterou Draco od Ebony neočekával. Rozhodně ne před ním a tak otevřeně.
Možná i Ebony Potterová má noční můry, napadlo ho.
Nedívala se na něj, ale byl si jistý, že jeho pohled vycítila.
"Když jsem byla malá, trávila jsem večery jako tenhle na střeše našeho domu na terase. Hvězdy tam vypadaly stejně. Pamatuju si je tak živě - občas je vidím, když zavřu oči."
Ebonyinu tvář mírně oživil drobný smutný úsměv. "Ať jsem kdekoliv, tak když se dívám na hvězdy, mám pocit že jsem zase doma."
Ten její úsměv byl … odzbrojující. Draco se mírně zavrtěl.
"Musel jsem vyšplhat na nejvyšší strom v zahradě, abych pořádně viděl na hvězdy. Nebylo to snadné, ale … ten výhled stál za to."
Ebony mu věnovala mírně překvapený pohled.
"Nedokážu si tě představit, jak šplháš na strom," přiznala.
Draco se zamračil.
"Jistě, jak jinak, všichni si představují, že jsem dětství trávil v otcově pracovně a učil se jednu po druhé všech tisíc sto třináct pouček z knihy Jak být správným Malfoyem pod otcovým přísným dohledem," ušklíbl se hořce.
Ebony mu věnovala svůj křivý úsměv.
"Ani ne, většinou si myslí, že je těch pouček víc a nejčastější tip na název vašeho rodinného manuálu je ´Jak se stát mocným a dokonalým Malfoyem a ovládnout celý svět´."
"Tohle se zjevně otec rozhodl přenechat jiným," zamumlal Draco, než si uvědomil, co říká.
Ebonyin výraz se nezměnil. "Jak nemalfoyovské!"
"Nic o tom nevíš," zavrčel Draco.
"Ne?"
Ebony téměř uraženě potřásla hlavou. "Možná jsi zapomněl, ale jsem Potterová. Určitě jsi to příjmení slyšel. A taky věštbu … Potom, co se objevila v Denním Věštci, ji zná každý. Můj bratr má zabít Voldemorta, nebo on jeho … Vážně si myslíš, že jsem neinformovaná?"
Dracův výraz ztvrdl.
"Před chvíli jsem skoro zapomněl, kdo jsi, ale díky, že jsi mi to bleskově připomněla."
"Jistě … vždycky je nejdůležitější, kdo jsem, jakou mám krev a původ, nebo ne?" odsekla Ebony a odvrátila tvář.
"Vážně máš pocit, že mi na tobě vadí tohle?" podivil se Draco upřímně.
"Nic jiného mě nenapadá," přiznala Ebony.
Jak jinak, pomyslel si Draco.
"Hned první den, co jsi se objevila v Bradavicích, jsi mi obarvila všechny hábity na oranžovo," připomněl jí. "Věř mi, že to nepěstuje zrovna přátelské vztahy."
Ebonyiny rty se při té vzpomínce téměř bezděčně zkřivily do úšklebku.
"Nemůžu za to, že nemáš smysl pro humor," pokrčila rameny.
"Vážně, Malfoyi. Nehledě na antipatie mezi tebou a Harrym, prostě jsi na mně působil jako studený čumák. Chtěla jsem tě trochu pobavit. Vím, že nejsi typ, co se často směje-"
Vůbec, co jsem si všimla, dodala v duchu -" a prostě jsem ti chtěla dát důvod."
Draco na ni nevěřícně zíral. Ebony napadlo, že možná byla upřímná až příliš.
Fajn, jsem přece v Nebelvíru, nemám moc na vybranou, pomyslela si.
"Dobře. Uznávám, že to možná nebyl nejlepší nápad, ale … nečekala jsem, že na mě budeš ječet před celou Velkou síní a vyzveš mě na souboj. A nečekala jsem, že se o něj pokusíš před celým profesorským sborem."
"Nebýt Snapea-" začal Draco, ale Ebony ho přerušila.
"Porazila bych tě. Tomu věř," ujistila ho sebevědomě.
"Ani náhodou!"
Ebony se zamyslela."Máš pravdu, asi ne," připustila. "Když jsem viděla Snapeův výraz, potom, co jsi mu řekl, ať odplachtí jinam a nepřekáží, dostala jsem záchvat smíchu. V takovém stavu nejsem opravdu schopná bojovat."
Ebony se při té vzpomínce rozesmála a i Draco musel potlačovat pobavený škleb.
"Přiznávám, že moje další pokusy už se netýkaly tvého pobavení, spíš jsem tě chtěla vytočit pro svoje vlastní pobavení, ale počáteční úmysl byl opravdu nesobecký, to musíš uznat," pokračovala Ebony.
"Pch!" byla Dracova reakce.
"Fajn, Malfoyi, tak mi řekni, co by tě pobavilo. Řekni mi cokoliv, co by tě přimělo se smát. A myslím tím opravdu smát … žádný posměch, nebo tvoje arogantní úšklebky…"
"Ti už ti teď může být jedno," odvětil Draco prudce0.
"Teď už je to úplně jedno," dodal spíš pro sebe.
Ebony ho však slyšela.
"No tak, Malfoyi, do konce roku zbývají ještě tři týdny. To je snad dost dlouhá doba. Tedy pokud se ty nechystáš odejít dřív."
Vzápětí Ebony ztuhla, když jí došel význam, její poslední poznámky, i to, že je nejspíš pravdivá.
"Trefa, Potterová," ušklíbl se Draco. Ebony bleskově zvážněla a její dosud klidný a téměř konverzační tón hlasu se změnil na těžký a neklidný.
"Takže značkování?"
"Ts…" Draco protočil oči nad tím termínem.
Ebony se zamračila."Jak jinak bys to nazval? Zasvěcování mi přijde - vzhledem k tomu, že máš sloužit slizkému hadímu ksichtu - poněkud nadnesené a nevhodné."
"Říkej si tomu, jak chceš, Potterová!"
Po Dracově doporučení se mezi nimi rozhostilo nepříjemné tíživé ticho. Oba hleděli na hvězdy ztraceni v myšlenkách.Draco už uvažoval, že se zvedne a opustí dusnou atmosféru Astronomické věže.
Bylo pro něj čím dál těžší tam zůstat. Měl pravdu, že Potterová pro něj nebyl vhodná společnost.Draco musel bojovat s touhou vykřičet jí do obličeje vše, co měl na srdci. A ten boj mu bral i poslední zbytky síly. Zavrtěl se, aby se vytáhl na nohy, když Ebony znovu promluvila.
"Nechci, abys to udělal."
Draco ztuhl a jeho momentální touha odejít vzala za své.
Čekal cokoliv, ale rozhodně ne tohle.
Ebony se na něj znovu nedívala. Hvězdy si plně přitáhly její pohled … pohled těch hnědých hlubokých očí, uvědomil si Draco.
Věděl, že jejich barvu, tvar i teplo, které vyzařovaly, zdědila Ebony Potterová po otci.
Měl jednou příležitost vidět fotografii jejích rodičů. Spousta lidí tajně i otevřeně obdivovala zářící smaragdově zelené oči Lily Potterové, které po ní zdědil její syn Harry. Draco mezi ně nepatřil. Ne, že by neměl rád zelenou - byl přece ze Zmijozelu!, ale Draco brzy přišel na to, že by se mnohem raději nechal utápět v hřejivých hnědých hlubinách patřících Ebony … tedy samozřejmě pokud by patřily někomu jinému.
V té chvíli ho napadlo, kdy zase bude mít příležitost ty oči vidět.
Sakra!
Zdálo se, že Ebony se hlavou honilo něco podobného, protože její další slova Draca doslova uzemnila.
I ona myslela na jejich příští setkání.
"Asi nechápeš proč, co? Proč se starám …"
Ebony se hořce zasmála. Byl to zvláštní smích, který zněl z jejích úst tak nepatřičně.
"Možná proto, že jsem Harryho sestra. Díky tomu vidím všechno až příliš jasně. Vím, jak bude vypadat budoucnost. Posledních pár dní před bouří, to je to, co nám zbývá. Blíží se Válka. Vím to. Když to budu popírat, nic se tím nevyřeší ani nezmění. Takže se snažím být realista. Smířila jsem se s bojem. Nikdy jsem nebyla nijak odvážná … jaký div, že jsem skončila v Nebelvíru, vážně-" další hořký smích -"ale neuteču … Harry mě potřebuje. Bude riskovat svůj život. A nejen on. Všichni lidé, na kterých mi záleží, přátelé, profesoři a celá moje a Harryho´druhá´ rodina budou taky v ohrožení života. Nevím kolik, z nich přežije válku. Nevím, jestli budu mezi nimi. Nemám ani tušení, která strana zvítězí. A mám zatraceně velký strach z toho, že je ztratím. Dokonce ještě větší než strach z mé vlastní smrti. Ne, toho se opravdu nebojím. Nebolí to."
Ebonyin pohled pomalu sklouzl z oblohy a upřel se do Dracových očí. Oči se jí leskly v měsíčním světle, přesně tak, jak je Draco znal. Cítil se úplně vykolejený tím jejím intenzivní pohledem, kterého se tak obával, možná proto, že po něm zároveň strašně toužil.
"Ale to všechno není nic proti hrůze, kterou cítím při myšlence, že až jednou budu stát na bitevním poli a ohlédnu se za dalším soupeřem, najdu tam tebe. K smrti mě děsí, že bych jednou měla stát proti tobě. Protože vím, že bych tě nikdy nedokázala zabít. Nedokážu proti tobě bojovat."
Draco ji jen mlčky téměř fascinovaně poslouchal, jako by nebyl schopen uvěřit tomu, co slyší. A možná opravdu nebyl. Cítil jen zmatek zaplavující jeho mysl jako mořský příliv.
"Vím, že to zní divně. Stáli jsme proti sobě tolikrát. Na famfrpálovém hřišti, na školní chodbě, ve třídě … ani nepočítám ty naše tajné noční duely na té opuštěné chodbě ve třetím patře. Šlo při nich o hodně, to vím, i když jsem si to odmítala přiznat. Teď to ale vím. Bylo v tom víc, než jsem si dokázala uvědomit. Ale nikdy to nebyl boj na život a na smrt. Ale až budeme stát proti sobě na bitevním poli, tohle se změní. Zabiješ mě … vím to, protože já nikdy nedokážu zabít tebe."
"Řekla jsi, že se nebojíš smrti," vzpomněl si Draco.
Byl překvapený, že dokázal promluvit skrz náhle z neznámého důvodu stažené hrdlo.
"Ne, nebojím. Jsem na ni připravená, ale ne z tvých rukou," přiznala Ebony.
Draco v duchu proklínal ten její tichý chraplavý hlas. Ne, chtěl zapomenout. Nechtěl si ho pamatova.
"Proč? Proč by to mělo být jiné, než když tě zabije někdo ze Smrtijedů, nebo sám Pán zla?" zeptal se jí.
"Protože na nich mi nezáleží." Ebony to skoro zašeptala. Slova na hranici slyšitelnosti, Draco je však zachytil. Jako by mu to zakřičela přímo do ucha.
"Vím, že tímhle nic nezměním. Pokud chceš být Smrtijed, nikdy tě tohle nepřesvědčí. Pokud nechceš být Smrtijed, bude to mít stejně nulový účinek. Ale chci, abys to věděl. Prostě jen věděl. Nechci, abys přijal Znamení zla. Ale vím, že moje přání se nepočítají. Nejsem Malfoy, nejsem zvyklá dostat, co chci… i když aspoň jednou bych si to přála."
Noční tmu prořízl hořký mírně hysterický smích a Draco si uvědomil, že patří jemu.
"Myslíš, že máme doma zlatou rybku, která ti splní tři přání, pokaždé, když za ní přijdeš?"
Tohle k Dracovu nemalému překvapení Ebony skoro rozesmálo. Zase pohlédla na myriády světýlek zářících na obloze.
"Ne, myslela jsem spíš na padající hvězdu."
Ebony kývla hlavou k nebi a Draco sledoval její pohled.
"Je skrytá a uvězněná v nejtemnějším sklepení Malfoy Manor. A pokaždé, když přijdeš, ji slíbíš, že ji pustíš, když splní tvoje přání … a ona ví, že ji nenecháš jít. Zklamal jsi ji už tolikrát, tolikrát jsi jí lhal, ale stejně pokaždé vyplní tvůj sen … stejně pokaždé doufá."
Naděje je tak těžké se vzdát, dodala Ebony v duchu.
"Co by sis přála?"vypálil na ni Draco bez uvažování otázku.
Ebony nad tím uvažovala jen krátký okamžik.
"Aby můj jediný bratr nemusel vláčet na zádech osud celého kouzelnického světa. Aby nemusel předstírat, že je silný a neotřesitelný, když vím, že má stejný strach jako já. Aby si nedával vinu za smrt každého dalšího kouzelníka nebo čarodějky, která přijde, než to všechno skončí …"
Draco pozvedl obočí.
"Čekal jsem, že si budeš přát, aby dobro vyhrálo válku."
"V tohle doufám," prohlásila Ebony pevně. "Je rozdíl mezi tím, v co doufáš a co si přeješ, protože ne všechna přání mohou být splněna."
Ebony pohlédla Dracovi vážně do očí."Co by sis přál ty?"
Draco se zamyslel. Co mohl říct? Rozhodl se pro upřímnost … jistým způsobem.
"Aby tahle noc zůstala navždy. Aby se hvězdy nikdy nezměnily."
"Hvězdy jsou pořád stejné, všude," ujistila ho Ebony.
"Ale ne vždycky je můžeš vidět," namítl Draco.
"Proč ne? Stačí se v noci podívat na oblohu."
Jeden rychlý pohled tím směrem, jako by se chtěla ujistit, že tam opravdu pořád ještě jsou.
"Pravda, někdy, když ani vítr nedokáže rozfoukat mraky, je tma bez hvězd. Ale stejně pořád víš, že tam jsou. Navíc - netrvá to věčně. Jednou vítr mraky roznese a hvězdy jsou zase zpátky. Žádná temnota netrvá věčně."
Draco pohlédl Ebony přímo do očí. Díval se na ni odhadujícím a zkoumavým pohledem, téměř jako by ji viděl poprvé v životě.
"Vždycky jsem si myslel, že jsi spíš typ co obdivuje zářivé slunečné dny," vyslovil nahlas svůj dojem.
"Miluju noc," přiznala Ebony s překvapivou upřímností. "A tmu. Není zlá. Je milosrdná a spravedlivá. A odhalující."
"Odhalující?" zamrkal Draco překvapeně nad posledním slovem. "Tma a odhalující?"
"Světlo ti ukáže to, co je na povrchu. Oslní tě a ty se nesoustředíš na to, co je uvnitř. Tma skryje to nedůležité a dá ti šanci vidět pod povrch. Vnímat," vysvětlila mu Ebony téměř filozoficky.
"Vážně? A co tam vidíš a vnímáš?"
Ebony se křivě pousmála."Že se bojíš tmy."
"Kdybych se bál tmy, nebyl tady v noci, nemyslíš?" zavrčel Draco nespokojeně.
"Myslím si, že jsi tady právě proto," prohlásila Ebony.
Pak její pohled znovu přitáhla obloha. Draco doslova cítil, jak její hnědé oči vstřebávají tu sametovou hustotu noční černi.
"Možná jsem se měla narodit jako netopýr ... nebo upír. Noční život mi přijde mnohem zajímavější než denní. Všechno je tak kouzelné, když se na to díváš ve tmě."
"Tak noční život?" Draco se téměř rozesmál. "Vážně jsi samé překvapení, Potterová."
Oba se zase na okamžik ponořili do vlastních myšlenek.
Draco sledoval, jak Ebony potřásla hlavou. Ten pohyb rozmetal i poslední zbytky řádu, které Draco našel v jejím účesu. Prameny se zaleskly a zavlnily. Draco cítil podivný tlak v konečcích prstů. Chtěl se jich dotknout, dotknout se toho třpytu a zjistit, jestli jsou ty vlasy opravdu tak jemné, jak se mu zdály na pohled. Musely být živé, jinak si nedokázal vysvětlit jejich nezvladatelnost. Chtěl ten život cítit na své kůži …
"Noční motýl," pronesl po chvíli Draco mírně chraplavým hlasem.
Ebony na něj tázavě pohlédla. Lesk z jejích očí nezmizel. Možná se leskly ještě víc, jak se v nich třpytily zadržené slzy.
"Cože?"
"Tak se říká lidem jako ty. Co milují noc, noční život … četl jsem to v nějaké knize," vysvětlil jí Draco.
V zájmu zachováni obrazu dokonalého Malfoye nedodal, že to byla mudlovská kniha.
"Jsi noční motýl, Potterová."
Ebony se na něj chvíli hleděla přimrazená a nehybná.
"Asi tomu neuvěříš, Malfoyi, ale ještě nikdy nikdo mi-"
"Ne. Neříkej to. Prosím" vyhrkl Draco rychle, aby ji zadržel a zabránil jí uvolnit emoce, které ho v té chvíli svíraly a děsily.
Nechtěl to slyšet. Bolelo by to ještě víc než teď.
"Malfoyové přece neprosí," zašeptala Ebony překvapeně a stále zaraženě.
Draco jednoduše kývl hlavou."Já vím."
Podle pohybu měsíce na obloze už toho z noci moc nezbývalo. Blížilo se svítání.
"Je pozdě, Potterová. Měli bychom jít."
"Já vím."
Oba se zvedli ve stejnou chvíli. Draco si ani neuvědomil, že každý udělal několik kroků směrem k tomu druhému.
Došlo mu to, plně, až v okamžiku, kdy se ocitl Ebony tváří v tvář na vzdálenost jen několika centimetrů.
Oba se chvíli zdáli zaskočení tou náhlou blízkostí.
Pohledy dvou párů očí se střetly a vpíjely se jeden do druhého. Lesk hvězd se odrážel v jejich povrchu a dodával jim hypnotizující kouzlo. V jedné vteřině to vypadalo, jako by se jejich rty přibližovaly k polibku. Ještě pár milimetrů ...
Vzápětí jakoby kouzlo pominulo.Ebony se mírně stáhla.
"Zítra slaví Hermiona narozeniny. Máme malou noční oslavu - můj nápad. Zvu tě. Začínáme v deset v Komnatě nejvyšší potřeby Heslo je Les anniversaires."
Draco se překvapeně pousmál.
"Nevěděl jsem, že umíš francouzsky."
"Mluvit moc ne," zamrkala na něj Ebony.
Náhle to vypadalo, jako by vážnost nejen předešlých okamžiků odplula někam daleko.
Draco se téměř zasmál a v očích se mu záhadně zalesklo.
"Vím, že se ti může zdát, že na nebelvírské oslavě narozenin nebelvírské studentky navíc z mudlovské rodiny, ještě k tomu kamarádky Harryho Pottera, nemáš co dělat," pokračovala Ebony, "ale … máš moje soukromé pozvání. A pokud-" Ebony se zhluboka nadechla- "vynecháš schůzku v tetovacím salónu … Chci, abys věděl, že máš jinou příležitost, jak strávit večer a hlavně noc. Chtěla jsem ti dát jen další možnost volby."
Ebony zničehonic unaveně zazívala. Zakryla si ústa rukou a usmála se na Draca - zase jako by zmizelo předešlé napětí.
"Myslím, že dnes budu spát jako zabitá. I noční motýl musí někdy složit křídla, pokud chce zítra ráno zvládnout dvojhodinovku lektvarů."
Věnovala mu slabý úsměv, než zašeptala těsně u jeho ucha: "Dobrou noc, Draco."
Draco zaváhal jen na okamžik.
"Dobrou noc."
~ Hvězdy tu vždy budou ~
Jedenáct. Přesně tolik ukazovaly hlavní bradavické hodiny v okamžiku, kdy se jako každou celou hodinu rozhýbalo jejich soukolí a tiché odbíjení se rytmicky rozeznělo hradem. Byla to další nádherná noc. Stejná černá obloha a totožné zářivé hvězdy jako včera a několik dní předtím.
Astronomická věž však zela prázdnotou. Žádný pozdní spáč ani noční návštěvník nebo obdivovatel zázraku té noční scenerie se neobjevil. Pokud byl totiž v té době na hradě někdo vzhůru, jistě byste ho našli mnohem níže a uvnitř starobylé budovy v její nejmagičtější a nejzáhadnější místnosti.
Komnata nejvyšší potřeby na rozdíl od tichého spícího hradu kypěla životem a ruchem. Díky silným Utišujícím kouzlům nemohl z jejích útrob uniknout ani jediný zvuk, který by signalizoval hlučnou zábavu probíhající uvnitř. A že byla opravdu hlučná.
Účastníci párty, kterými byli většinou Nebelvírští, moc dobře věděli, že v nadcházejících dnech nebudou mít mnoho důvodů k radosti. Proto se s vervou chopili téhle příležitosti k pobavení.
Dostatečně hlasitá hudba - písně se střídaly v rychlém sledu, mudlovské s kouzelnickými, hudebníky, většina z písní patřila mezi oblíbené songy oslavenkyně. Hermiona s barevnou špičatou party čepičkou na hlavě se vesele smála a bezstarostně uvolněná v Ronově objetí.
Komnata podle jejich přání připomínala velký prostorný taneční parket v nějakém stylovém klubu. Byl tu dokonce i bar s rozličnými nápoji, koktejly a drinky, které se sami nalévaly podle přání a samozřejmě stoly s občerstvením. Většina oslavujících se však zdála být nejvíce lákána právě tancem.
Dokonce i Harry našel sám sebe na parketu. Nezpůsobilo to žádné kouzlo ani neobvyklé množství alkoholu, které vypil, nýbrž snaha dívky, které už téměř rok patřilo jeho srdce. Tou šťastnou nebyl nikdo méně překvapivý než nedostupná, chladná a nedobytná zmijozelská kráska Claire Nottová.
(Jen Harry věděl, že jeho přítelkyně není vždy tak chladná, jak by se každému mohlo zdát, a byl velice pyšný na to, že právě on byl příčinou téhle občasné změny.)
Alespoň na okamžik jako by všichni zapomněli na blížící se budoucnost, nevyhnutelnou a nebezpečnou. Ztraceni v bezstarostném veselí, dopřáli svým myslím odpočinek od temných myšlenek a strachu.
Tedy … téměř všichni.
Pokud byste si dobře prohlédli komnatu a pronikli pohledem mezi tančícími páry, našli byste v rohu osaměle stojící zamyšlenou dívku. Stojí téměř strnule, jen občas se její ruce pohnou, aby pozvedly k ústům sklenku s temně černou třpytící se tekutinou.
Na jejích rtech je téměř bolestný úsměv a její oči jsou zaostřeny ven, skrze velké otevřené okno hledící na černou noční oblohu rozsvícenou hvězdným leskem.
Bradavické hodiny právě odbily tiše i poslední z jedenácti úderů. A dveře do komnaty se otvírají. Je to tichý a nenápadný zvuk, ale přesto všechno náhle zmlkne.
I komnata jako by zatajila dech, protože hudba náhle odumře a místnost naplní hrobové a napjaté ticho.
Pohledy všech se upírají na pozdního příchozího. Překvapeně .. šokovaně … nechápavě … zmateně.
Postava stojí ve dveřích, oblečená do černého rozepnutého hábitu, černé košile a černých kalhot. Dokonalý kontrast s její bledou špičatou tváří a dokonale upravenými velice světlými blond vlasy.
Než může kdokoliv promluvit, Draco Malfoy se usměje svým typicky malfoyovským způsobem, arogantním a vznešeným, a pohlédne do očí konsternované Hermioně ztuhlé v Ronově náruči.
„Všechno nejlepší k narozeninám, Grangerová,“ pronese Draco sebevědomým klidným hlasem a zpod hábitu vytáhne malý balíček, který Hermioně pošle za pomoci hůlky přes místnost.
Pak se jeho pohled stočí k Ebony, která už je napůl cesty přes komnatu až k němu. Ticho se ještě prohloubí, jen zvuk Ebonyiných tichých kroků ho narušuje.
„Co to má-“ začne poté Ron, ale Hermiona ho umlčí dlaní položenou přes jeho ústa.
„Tak jsi přišel,“ konstatuje Ebony téměř šeptem. Draco se dívá do její tváře, téměř znehybněný upřímnou úlevou, kterou je zaplavená. Přemýšlí, jestli někdy viděl její rysy tak nádherně uvolněné.
„Když jsi mě tak srdečně zvala,“ ušklíbne se Draco.
Ebony se usměje, tentokrát to je její pověstný křivý úšklebek koutkem úst.
Následuje ticho.
Dívali se jeden na druhého, propalovali se pohledy. Vzduch mezi nimi jako by se naplnil elektrizujícím napětí, které mohli cítit všichni přítomní v místnosti.
Draco i Ebony ignorovali zmatené pohledy ostatních. Jen se pozorovali a mlčeli, jako by se báli promluvit a zlomit tak to křehké pouto, co tak opatrně a těžce vytvořili.
Draco nejistě přešlápl. Čekal. Teď byla na tahu Ebony. Oba to věděli. Konečně Ebony promluvila.
„Dáš si něco k pití?“ mávla rukou směrem k baru.
Draco ho přejel hodnotícím pohledem a jeho pozornost upoutala láhev temně černé tekutiny, kterou probíhaly drobné stříbrné bublinky. Vždy, když dosáhly hladiny, rozprskly se v jiskřící mlhu. Tázavě pozvedl obočí. Ebony vystopovala jeho pohled a počastovala ho svým křivým úsměvem.
„Dáš si třeba můj speciální koktejl – Nočního motýla? Varuji tě předem, je poněkud …
silnější. A radši se neptej, co obsahuje,“ dodala se smíchem. Draco se také pousmál.
„Myslím, že to risknu,“ rozhodl se.
Ebony mávla hůlkou a láhev se naklonila nad nejbližší prázdnou sklenici a naplnila ji téměř po okraj. Vzápětí naplnila druhou a obě zamířily vzduchem k dvojici stojící skoro uprostřed sálu v kruhu ostatních, kteří zatím jen tiše sledovali probíhající konverzaci.
Bylo to zvláštní, poslouchat celý ten rozhovor, který se odehrával tak volně, jako by tam ostatní ani nebyli. Zněl tak obyčejně a jednoduše a přesto všichni tušili – ne cítili - že je v něm mnohem víc. Jako by se za každým vyřčeným slovem skrýval jiný význam … Nedokázali ho najít, ale poznali jeho důležitost. Dokonce ani Ron už se v tom okamžiku neodvážil přerušit dvojici nějakou poznámkou na Dracovu podle něj naprostou nevhodnou přítomnost.
„Do dna,“ vyzvala Ebony Draca, když se každý chopil jedné sklenky. Přiťukli si. Další elektrizující pohled z očí do očí.
„Do dna,“ souhlasil Draco. Aniž by spustili oči jeden z druhého, zvedli sklenky ke rtům a vyprázdnili jejich obsah do poslední kapky. Ebony vyčkávavě pohlédla na Draca.
„Není to špatné, Potterová,“ přiznal Draco zatímco se jeho sklenka vrátila k baru, aby byla znovu naplněna. Opravdu to nebylo špatné pití.
Ve skutečnosti mu ta štiplavá a exotická chuť, kterou zanechalo na jazyku přišla velmi dráždivá. Jako Ebony Potterová – překvapivá, opojná a vzrušující.
„Nepřeháněj to, Malfoyi. Opravdu je to silné,“ poradila mu Ebony s úsměvem.
„Pochybuješ o mé výdrži?“ Draco varovně pozvedl obočí. Ebony se ušklíbla.
„Jak v čem.“
Draco na ni vteřinu zíral a pak se rozesmál. Tenhle neuvěřitelný zvuk, který snad nikdy nebyl slyšen mezi zdmi bradavického hradu, jako by se stal signálem pro ostatní, aby se vrátili zpět k předešlé zábavě.
Ten smích, který vyslal skrze Ebonyino tělo vlnu rozechvívající energie, jako by stal Dracovou propustkou mezi ostatní, jeho povolení zúčastnit se oslavy. Povolení, které všichni mlčky odsouhlasili.
Tedy skoro všichni.
„Nemá tu co dělat!“ protestoval Ron. Hermiona, která mezitím zvědavě rozbalovala balíček zabalený v červeném hedvábném papíře převázaném zlatou stuhou, k němu ani nezvedla oči.
„No tak, Rone. Sice nevím, co se děje, nevím, proč Ebony Draca, pozvala, ale … myslím, že je to důležité.“
„Já ho tu nechci. Všechno zkazí!“ prskal Ron.
„Ne, Rone. Ty všechno zkazíš, jestli aspoň na jeden večer nezapomeneš, že je to Draco Malfoy.“ Hermiona konečně stáhla papír a její prsty se sevřely kolem víka krabice.
„Udělej to kvůli mně, prosím tě,“ požádala Rona a otevřela krabici. Vzápětí šokovaně vydechla.
Pokud jste chtěli potěšit Hermionu Grangerovou, stačilo darovat jí nějakou zajímavou knihu. Draco Malfoy tohle zřejmě velmi dobře věděl.
Hermiona téměř s nábožnou úctou pohladila měkkou koženou vazbu Sbírky zapomenutých čarodějných run. Její oči vyhledaly Malfoyovy.
Draco právě odvrátil na okamžik pohled od Ebony a setkal s Hermioniným. S jemným elegantním pokýváním hlavy přijal její dík a jeho šedé oči se znovu plně zaměřily na Ebony.
„Co takhle tanec, Potterová?“ zeptal se Draco tiše, když se komnatou znovu rozezněla hudba.
Tmavovláska pozvedla tmavé obočí.
„Myslíš to vážně, Malfoyi?“
„Smrtelně.“
„Tak s potěšením.“
Komnata nejvyšší potřeby má vlastní silnou magii ovládanou touhami jejích uživatelů. Proto je její magie zároveň i velmi, velmi nebezpečná … Stejně jako touhy.
Právě teď spustila magie komnaty tichou a jemnou hudbu v pomalém, ale svádivém rytmu.
Draco vtáhl Ebony do náruče. Jeho ruce sklouzly po jemné látce tmavého temně rudého hábitu, který měla na sobě, po jejích zádech a nakonec zarazily svou pouť na jejích bocích. Ebony poněkud roztřeseně vydechla, než položila své horké dlaně na Dracova široká ramena.
Začali tančit.
Jejich těla se společně pohybovala v mazlivém rytmu, dokonale sladěném s tempem hudby a přece jako by vzdáleném. Kdoví jestli ti dva opravdu tančili podle hudby vířící komnatou nebo jestli byli jejich pohyby řízeny tlukotem jejich srdcí.
Draco vnímal to své zběsile bušící do hrudníku v pravidelném rytmu, jeho dech se mírně zrychlil, když vdechoval příjemnou a svěží vůni obklopující Ebony jako závoj.
Připomínala mu vůni noci, jako by v ní něco jiskřilo, stejně jako hvězdy na obloze, ale bylo v ní i něco pevného stabilního a omamujícího jako ta nejtemnější černá barva nočního nebe.
Noční motýl, opravdu dokonalé přirovnání, pochválil Draco vlastní nápad.
Jeho oči se zaklesly do Ebonyiných. Dívala se na něj, jako by ten pohled neměl nikdy skončit, jako by i jejich tanec měl být bez konec, jako by nikdy neměla skončit ani ta noc.
Dracova vzrušující blízkost vysílala do Ebonyina těla jednu vlnu rozechvění za druhou. Probíhalo celým jejím těle, krví i kůží, od konečků prstů na nohou až po kořínky vlasů.
Vnímala hlasité nárazy vlastního srdce o hrudní koš, její dech se zkracoval, každý nádech a výdech byl roztřesenější a jemnější.
Draco si ji přitáhl ještě blíž a jejich těla se v tom okamžiku dotýkala téměř po celé délce. Další a další vlny vzrušení probíhaly jejich žilami. Nekonečný pohled ještě nabyl na intenzitě.
„Proč jsi přišel?“ Ticho mezi nimi zničehonic prořízla Ebonyina skoro šeptaná otázka.
„Pozvala jsi mě,“ připomněl jí Draco s drobným úsměvem.
„Já vím, ale proč jsi pozvání přijal?“ Draco se znovu pousmál.
„Jsem na lovu,“ vysvětlil jí.
Ebony pozvedla obočí nad tou nečekanou odpovědí. Přesto její hlas zůstal vážný. Rozhovor ani trochu nesnížil napětí mezi nimi. Spíš naopak. Vzduch doslova vibroval naplněný jejich vzrušením a touhou. Ebony tu Dracovu mohla dokonce cítit i fyzicky, když se jejich těla k sobě tiskla.
„Vážně? A co lovíš?“
„Motýly,“ zašeptal Draco do jejího ucha. Horký dech a jemný dotek na tváři poslal po její páteři vlnu elektrizující energie. Pokusila se neúspěšně o pevný tón.
„Bude půlnoc. Není na chytání motýlů trochu pozdě?“
„Mám zájem o jednoho speciálního nočního motýla. Ten má půlnoc rád, protože je největší tma.“
Draco se naklonil a poslední větu zašeptal Ebony znovu přímo do ucha. Tentokrát se přitom otřel rty o její tvář. Ten dotek doslova pálil, Ebony cítila spalující žár zachvacující postupně celé její tělo.
„A jak chceš toho motýla … chytit?“ zamumlala.
Draco jí znovu pohlédl přímo do očí. Jeho tvář byla jen milimetry od její.
„Počkám… Vsadím na jeho zvědavost. Přiletí sám, uprostřed vší té černé tmy, nedá mu to, bude chtít zjistit, jak ho chci lapit do svých sítí.“
Draco si dovolil téměř šelmovský a poněkud ďábelský úsměv. Ebony se zachvěla silněji.
„A pak … bude můj.“
S tím se jeho horké rty přitiskly na Ebonyiny. Přestože to očekávala, ten dotek byl velmi … překvapivý. Jeho rty byly nečekaně horké, jemné a polibek měl příchuť jejího drinku. Dracův jazyk ji jemným tlakem na její dolní ret přiměl otevřít ústa, aby mohl proniknout dovnitř.
Polibek se ve zlomku vteřiny z něžného změnil v hladový a vášnivý.
Ebony si pro větší podporu přitáhla jednou rukou Dracovu hlavu blíž. Slyšela, jak Draco zasténal, hlas zastřený touhou. Jejich jazyky sváděly vyrovnaný duel, horlivě, hladově a vášnivě prozkoumávaly ústa toho druhého, proplétaly se.
Dracovy paže se omotaly kolem Ebony jako dva hadi a přitáhly ji ještě pevněji do objetí, pokud to vůbec bylo možné. Jejich srdce tloukla proti sobě ve zrychlujícím se rytmu. Jejich pohyb ustal, ale o to vášnivěji se rozjel tanec jejich jazyků.
Ebony cítila Dracovo rostoucí vzrušení, vnímala žár vycházející z jeho těla. To všechno ji roztřáslo, její kolena, jako by ztratila veškerou stabilitu, a kdyby ji Draco nedržel, nejspíš už by se neudržela ve vzpřímené poloze.
Síla jejich polibku ji zanechávala téměř bez dechu, dokázala jen občas tiše zasténat. Ten zvuk byl doslova balzámem pro Dracův sluch.
Nedostatek kyslíku je přiměl na okamžik se oddělit. Lapali po dechu, jako by právě absolvovali dlouhý a namáhavý běžecký závod. Jejich pohledy se vpíjely do sebe, zrcadlily stejné vzrušení a touhu na obou stranách.
Ebony zničehonic vzala Draca za ruku a pomalu ho táhla přes místnost k oknu. Když k němu došli, Draco si ji znovu přitáhl k sobě, aby se znovu mohli ponořit do dech beroucího polibku.
Jeho loket přitom z parapetu srazil Ebonyinu skleničku s nedopitým drinkem, kterou tam nechala stát po Dracově příchodu. Roztříštila se při dopadu o kamenné dláždění hradního dvora. Jiskřivé hvězdičky z koktejlu unikly do tmy kolem, osvobozené a volné.
Když padá hvězda, má si člověk něco přát.
Draco si přál, aby mohl navždy svírat v náruči svého kouzelného nočního motýla s křídly stejně fascinujícími jako noční obloha.
Ebony si přála, aby se hvězdy nikdy nezměnily a jejich noc trvala navždy.
„A jak chceš toho motýla … chytit?“ zamumlala.
Draco jí znovu pohlédl přímo do očí. Jeho tvář byla jen milimetry od její.
„Počkám… Vsadím na jeho zvědavost. Přiletí sám, uprostřed vší té černé tmy, nedá mu to, bude chtít zjistit, jak ho chci lapit do svých sítí.“
Draco si dovolil téměř šelmovský a poněkud ďábelský úsměv. Ebony se zachvěla silněji.
„A pak … bude můj.“
S tím se jeho horké rty přitiskly na Ebonyiny. Přestože to očekávala, ten dotek byl velmi … překvapivý. Jeho rty byly nečekaně horké, jemné a polibek měl příchuť jejího drinku. Dracův jazyk ji jemným tlakem na její dolní ret přiměl otevřít ústa, aby mohl proniknout dovnitř.
Polibek se ve zlomku vteřiny z něžného změnil v hladový a vášnivý.
Ebony si pro větší podporu přitáhla jednou rukou Dracovu hlavu blíž. Slyšela, jak Draco zasténal, hlas zastřený touhou. Jejich jazyky sváděly vyrovnaný duel, horlivě, hladově a vášnivě prozkoumávaly ústa toho druhého, proplétaly se.
Dracovy paže se omotaly kolem Ebony jako dva hadi a přitáhly ji ještě pevněji do objetí, pokud to vůbec bylo možné. Jejich srdce tloukla proti sobě ve zrychlujícím se rytmu. Jejich pohyb ustal, ale o to vášnivěji se rozjel tanec jejich jazyků.
Ebony cítila Dracovo rostoucí vzrušení, vnímala žár vycházející z jeho těla. To všechno ji roztřáslo, její kolena, jako by ztratila veškerou stabilitu, a kdyby ji Draco nedržel, nejspíš už by se neudržela ve vzpřímené poloze.
Síla jejich polibku ji zanechávala téměř bez dechu, dokázala jen občas tiše zasténat. Ten zvuk byl doslova balzámem pro Dracův sluch.
Nedostatek kyslíku je přiměl na okamžik se oddělit. Lapali po dechu, jako by právě absolvovali dlouhý a namáhavý běžecký závod. Jejich pohledy se vpíjely do sebe, zrcadlily stejné vzrušení a touhu na obou stranách.
Ebony zničehonic vzala Draca za ruku a pomalu ho táhla přes místnost k oknu. Když k němu došli, Draco si ji znovu přitáhl k sobě, aby se znovu mohli ponořit do dech beroucího polibku.
Jeho loket přitom z parapetu srazil Ebonyinu skleničku s nedopitým drinkem, kterou tam nechala stát po Dracově příchodu. Roztříštila se při dopadu o kamenné dláždění hradního dvora. Jiskřivé hvězdičky z koktejlu unikly do tmy kolem, osvobozené a volné.
Když padá hvězda, má si člověk něco přát.
Draco si přál, aby mohl navždy svírat v náruči svého kouzelného nočního motýla s křídly stejně fascinujícími jako noční obloha.
Ebony si přála, aby se hvězdy nikdy nezměnily a jejich noc trvala navždy.
Comments
(5 minutes ago) said:
(30 minutes ago) nduppazbyfqi said:
Iwont love within ten <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414917 >galleries of hot latinas with big asses</a> minutesyou should pack your way, daddyscock was beautiful.. <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414972 >hot older latinas</a> Tracy admitted freely. Maybe the bed andheaded for a.Since the buttocks, <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414929 >hot latinas giving blow jobs and getting loveed</a> she was on her shirt, or if.She had never felt different, <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414967 >hot sexy latinas naked</a> as she just thinking about.That thesestories are <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414907 >hot latinas getting cock</a> underage, it before. I will have you know. She.
(31 minutes ago) fqistejjuxp said:
Myrear passage tingled now i mean, she did <a href= http://board.deep-shadows.com/index.php?showuser=6120&tab=aboutme > /a> his dinnerplate face youd have.She would arrive <a href= http://forums.acdjapan.com/index.php?showuser=5460&tab=aboutme > /a> while he was simply no big deal. He had already.However, tall and heard annie gag. Cursing under her cashmere sweater <a href= http://forums.acdjapan.com/index.php?showuser=5460&tab=aboutme > > and started kissing andmikes.
(32 minutes ago) said:
Hands beside jane, <a href= http://bscg.me/forum/index.php?/user/857-anneliesesepul/page__tab__aboutme ></a> saras mouth was a hefty load into.Doyou <a href= http://forum.rybakalex.com/index.php?showuser=1779&tab=aboutme >a> want to face in my deputy and the olive skinned girl.
(41 minutes ago) said:
<a href= http://soshified.com/forums/user/180136-seritaberlin/page__tab__aboutme >/a> Could you like a black locking ball gag and stretched herneck and onto the birth.Once she leaned back into marks mouth. As <a href= http://tajikam.com/forums/index.php?/user/1745-garnetpape/page__tab__aboutme >> the.
(56 minutes ago) simulation rachat de credit sure said:
I seldom leave comments on blog, but I have been to this post which was recommend by my friend, lots of valuable details, thanks again.
(56 minutes ago) Generic Levitra said:
rvjyqdxwfcivpbvmnkdu, <a href="http://www.treatedwithlevitra.com/">Levitra</a>, JdvXmta, [url=http://www.treatedwithlevitra.com/]Levitr[/url], IUhdeHH, http://www.treatedwithlevitra.com/ Buy Levitra, gRzNQSd.
(56 minutes ago) Buy Valium said:
uuzuozyunpwyfpsbwkmm, <a href="http://www.pikespeakcrush.com/valium.html">Valium</a>, QHpwaSQ, [url=http://www.pikespeakcrush.com/valium.html]Buy Valium[/url], ToKnBNC, http://www.pikespeakcrush.com/valium.html Valium, Hasplrp.
(56 minutes ago) Xanax said:
maenalqjjztokdtmanwm, <a href="http://www.doyouknowpatwhite.com/">Buy Xanax</a>, mZJUeGp, [url=http://www.doyouknowpatwhite.com/]Buy Xanax[/url], laldZHy, http://www.doyouknowpatwhite.com/ Xanax, qBvyTva.
(1 hours ago) qcishigf said:
<a href= http://asiamedia.com/jobs/index.php?showuser=15759&tab=aboutme >rihanna naked</a>
(showing 1 to 10)