Výbušná směs
Stav povídky: jednorázovka (one shot)
Summary: Můj svaťákový slaďák. Celá povídka je jedno velké klišé o tom, co dokáže jeden pokažený lektvar a pár let UST. Je dost stará, tak buďte shovívaví.
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let, AU (alternative universe), přeslazené, PWP
Betaread: elanor.feanma
Summary: Můj svaťákový slaďák. Celá povídka je jedno velké klišé o tom, co dokáže jeden pokažený lektvar a pár let UST. Je dost stará, tak buďte shovívaví.
Postavy: Draco Malfoy, Ebony Potterová (OC), Harry Potter
Varování: od 15-ti let, AU (alternative universe), přeslazené, PWP
Betaread: elanor.feanma
Bylo krásné letní středeční odpoledne, které většina studentů trávila venku u jezera. Blížil se konec školního roku, bylo už po zkouškách a atmosféra byla příjemně uvolněná. Nikdo už si nedělal starosti se školou ani s úkoly.
Tedy skoro nikdo.
Ebony Potterová, sestra slavného hrdiny Harryho Pottera, totiž neměla na nějaké lelkování u vody ani pomyšlení. Trávila čas v učebně lektvarů, chladné a temné podzemní místnosti, které se většina studentů ve svém volném čase vyhýbala. Znamenala pro ně totiž příliš ošklivých vzpomínek na ještě ošklivější hodiny lektvarů strávené ve společnosti nenáviděného a zlomyslného profesora Snapea.
Ebony Potterové však učebna nevadila. Byla tu dobrovolně a pracovala na přípravě Lektvaru neviditelnosti. Lektvary byly její zálibou, a tak, když jí ředitel Brumbál zadal tento úkol, nadšeně se do něj pustila.
Lektvar už bublal v kotlíku a Ebony právě vytřepala z lahvičky tři chlupy ze srsti Polovida. Zamíchala lektvar a vhodila první chlup. Pak začala míchat opačným směrem. Její tvář byla obrazem dokonalého soustředění. Nad lektvarem dokázala stát celé hodiny a pečlivě kontrolovat jeho přípravu. Odhodila si z tváře neposedný pramen černých vlasů. V lesknoucích se očích se odrážely barevné změny lektvaru bublajícího v kotlíku. Ebony se spokojeně usmála.
Právě v té chvíli vyšel ze zmijozelské společenské místnosti Draco Malfoy. Měl ten den docela dobrou náladu, což u něj rozhodně nebylo obvyklé. Jako syn zabitého Smrtijeda nebyl v poslední době ve škole právě oblíbený.
On sám se však k Voldemortovi nikdy nepřidal a dokonce tajně pomáhal Brumbálovi. Ředitel mu nabídl, že by mohli zveřejnit jeho podíl na boji, ale Draco to odmítl. Nechtěl, aby se o tom všem dozvěděla jeho matka, o kterou pečovali ti nejlepší specialisté v sanatoriu pro slabomyslné.
I přes všechny tyhle starosti nic toho dne nemohlo zkazit pocit spokojenosti, který pocítil, když zjistil, že ho přijali na univerzitu. Oznámení o přijetí obdržel dnes ráno a těžko něco mohlo překrýt ten pocit uspokojení nad sebou samým, který cítil.
Nijak to ale na sobě nedal znát a jeho výraz byl jako vždy znuděný a arogantní. Dokonalá maska na jeho dokonalé tváři.
Měl namířeno do knihovny, ale na chodbě vedoucí k učebně lektvarů se zarazil. Vzpomněl si, že tam při odpolední hodině někde nejspíš ztratil stříbrný řetízek a rozhodl se, že se po něm podívá.
Vpadl do učebny právě ve chvíli, kdy Ebony vhodila do kotlíku poslední chlup a znovu změnila směr míchání.
"Jedna-dva-tři," počítala si polohlasně a Dracovu přítomnost v první chvíli ani nezaznamenala.
Až když se zastavil těsně za jejími zády a nahlédl přes její rameno do kotlíku, si uvědomila, že není sama.
Ohlédla se a zamračila se na Draca.
"Co tu chceš, Malfoyi? Zmizni a nepřekážej!" utrhla se na něj.
Draco se jen samolibě ušklíbl.
"Copak to tu kuchtíš?" zajímal se a zvedl lahvičku s chlupy Polovida.
"Lektvar neviditelnosti?" podivil se, když mu to došlo.
"Máš to povolené?"
Ebony se na něj znovu zamračila.
"Jistě, a i kdyby ne, tobě to může být jedno."
Dracovy oči se mírně zúžily, protože už samotná blízkost Ebony Potterové ho popuzovala.
Neměl ji rád.
Nejen proto, že byla sestrou jeho věčného školního rivala. Nejvíc mu na ní vadilo, že se hned po svém příchodu stala jeho noční můrou. Při každém jejich setkání lítala ostrá a jízlivá slova a Draco už nejednou ztratil sebekontrolu kvůli jejím provokacím.
Rivalita mezi ním a Potterem byla skoro zapomenuta. Dík Ebony teď měl nového soka. Soupeřili spolu ve všech hodinách. Ebony měla většinu kurzů na OVCE stejných jako Draco a zvlášť kurz lektvarů se stal jejich hlavním bojištěm. Byl to souboj o každý lektvar a každou známku. Pokud by jejich zápolení rozhodoval nestranný soudce, musel by nakonec vyhlásit remízu. Přesto si oba dva mysleli, že nad tím druhým vedou.
"To máš vlastně pravdu," uznal právě Draco s mírným úšklebkem.
"Jsem ráda, že to uznáš. Tak vypadni!" vyzvala ho Ebony, aniž by se na něj obrátila.
Lektvar se právě dostával do velmi citlivé fáze … citlivé a nebezpečné.
"Nějak moc si ke mně dovoluješ, nezdá se ti?" zeptal se jí Draco nebezpečným tónem.
Její velitelský tón se mu vůbec nezamlouval.
Co si o sobě ta zakrslá potvora myslí? vztekal se v duchu, ale podařilo se mu udržet bezvýraznou tvář.
Já tě ještě naučím.
Všiml si jejího pronikavého pohledu. Byl plný nenávisti a netrpělivosti. To byla v jejím případě nebezpečná kombinace.
"Ne," ujistila ho okamžitě. "O tobě se mi nezdá nikdy nic. Já nemám noční můry."
Její hlas byl klidný, musela se soustředit i na lektvar, který vytvářel v kotlíku velké namodralé bubliny. Občas některá z nich vylétla ven a rozprskla se do ztracena.
Draco se k Ebony mírně naklonil a pak jí lehce provokativním tónem zašeptal do ucha: "Věř mi, že kdybych byl v některém ze tvých snů, tak by to rozhodně nebyla noční můra."
Ebony sebou mírně trhla a odtáhla se.
Draco si s potěšením uvědomil, že se mu podařilo ji alespoň trošku vyvést z míry.
"Nějak moc si fandíš," zamračila se na něj a pak se zase obrátila ke kotlíku.
Nakrčila čelo, jak se snažila vybavit další postup.
Hadí jed, uvědomila si a natáhla se pro lahvičku. Draco ji zamyšleně sledoval.
S nepříjemným pocitem si uvědomil, jak moc mu tmavovlasá dívka při přípravě lektvaru připomíná jeho samotného. Měl pocit jako by skoro cítil to napětí a dokonalé soustředění, které bylo úměrné obtížnosti lektvaru. Bylo jen málo lektvarů, které se daly napravit, pokud jste udělali nějakou chybu. V mnoha případech totiž chyba znamenala výbuch. Právě tohle nebezpečí na lektvarech Draco miloval. A teď pochopil, že u jeho soupeřky je to stejné.
"Ani ne," pousmál se Draco samolibě. "Jsem realista."
"Vždyť ani nevíš, co to slovo znamená," ušklíbla se na něj Ebony a přilila do kotlíku pár kapek hadího jedu. Pak lahvičku odložila a začala znovu odpočítávat míchání.
"Divila by ses, co všechno vím, Potterová," namítl Draco důrazně.
Její provokativní tón ho strašlivě popouzel. Cítil, jak se mu zase zvedá hladina adrenalinu v krvi. Bylo pro něj těžké se uklidnit a zachovat vážnou tvář.
"Jo? A víš taky, co tady děláš?" zajímala se Ebony s úšklebkem, zatímco její oči pozorně sledovaly lektvar v kotlíku.
"Jestli ano, tak se do toho pusť a neotravuj. Jestli ne, tak zmizni," požádala ho napruženě.
Draco se jen pousmál. Rozhodl se, že si s ní trošku pohraje.
"Neměla by ses tak vztekat, nesluší ti to," poznamenal na oko nevinně svým nejneodolatelnějším tónem.
Reakce, kterou očekával, se dostavila vzápětí.
"Sakra, Malfoyi!" rozkřikla se Ebony. "Jestli jsi tak chytrej, jak o sobě tvrdíš, měl bys vědět, že Lektvar neviditelnosti je po většinu přípravy extrémně výbušný, pokud něco neuděláš správně. Takže mě neotravuj, jestli nechceš navždy zmizet z povrchu zemského."
"Možná bych neměl ani dýchat, ne?" ušklíbl se Draco.
"Vynikající nápad!" zajásala Ebony hraně. "Ten ti schvaluju. Víš, jakou bys tím prokázal lidstvu službu?"
Draco se opět jen ušklíbl a raději se rozhodl porozhlédnout se po učebně po svém řetízku.
Procházel mezi lavicemi a rozhlížel se po podlaze, jestli nezahlédne třpyt stříbra. Ten řetízek byl dárek od matky, jediná věc od ní, kterou si docela oblíbil. Byl na něm přívěšek v podobě malého stříbrného dráčka se smaragdovýma očima, Dracův talisman. Dostal ho k desátým narozeninám, těsně před tím, než odjel do Bradavic.
Prošel celou učebnu dvakrát, ale nikde po něm nebyla ani stopa. Jeho nálada se začínala opravdu kazit.
"Co tu ještě děláš?" zavrčela na něj Ebony vztekle, když jí prošel po chvíli znovu za zády.
"Nestarej se, Potterová!" odsekl Draco, který už jí měl plné zuby.
Teď už byla jeho dobrá nálada opravdu v tahu.
Čí to asi byla vina?
Ebony si všimla, jak pohledem propátrává podlahu.
"Nehledáš náhodou řetízek?" ozvala se zničehonic.
Draco na ni pohlédl s nadějí, kterou však nedal znát ani v hlase ani na výrazu tváře. Jen v očích se na okamžik mihl ten záblesk. A Ebony si ho všimla.
"Tys ho našla?" pokusil se Draco ne zrovna úspěšně o bezvýrazný znuděný tón.
Ebony se jen ušklíbla.
"Válel se u Snapeovy katedry. Napadlo mě, že je tvůj," prohlásila.
Byla si tím vlastně skoro jistá. Těžko by jí napadl někdo, ke komu by se ten přívěšek víc hodil.
Draco se přiblížil až k ní a ignoroval přitom její nelibost z jeho náhlé blízkosti.
"Kde je?" vyjel na ni naléhavě.
Ebony pohodila hlavou.
Jeden z černých pramenů jejích vlasů ho šlehl jemně přes tvář. Draco ucítil příjemnou vůni, kterou nedokázal identifikovat.
"Mám ho v kapse," odvětila Ebony.
"Tak mi ho dej!" vyzval ji a proti své vůli se ještě přiblížil, aby mohl cítit tu vůni znovu.
Byla mu povědomá. Jemná a nevtíravá a zároveň dráždivá a agresivní.
Znovu pohodila hlavou. Draco si poprvé všiml, jak se ty černé kudrlinky lesknou. Najednou cítil nepochopitelnou touhu se jich dotknout. Skoro natáhl ruku a udělal to.
"A jak asi?" přerušil jeho šílené myšlenky Ebonyin nevrlý hlas. "Teď zrovna to nejde!"
Ebony právě přidávala do lektvaru drcená semena měsíčnice bledolisté. Musela se přimíchávat pomalu - třikrát zamíchat po směru, třikrát proti směru a znovu …
Hrubý prášek jemně klouzal do kotlíku pozorně sledován jejíma hnědýma očima. Panenky byly mírně rozšířené a díky nim byly ty oči ještě tmavší než obvykle. Dracovi se zdálo, jako by je viděl poprvé.
Potřásl hlavou, aby se vzpamatoval a vzpomněl si na řetízek.
"Tak já si ho vezmu sám," navrhl řešení, které se mu zdálo logické a jednoduché.
Očividně však ne přijatelné.
"Neopovažuj se na mě sáhnout, Malfoyi!"
Ebony se okamžitě naježila, jako by snad měl v úmyslu ji při tom nějak obtěžovat.
Draco se ušklíbl … tohle neměl zapotřebí. Nemusel si vymýšlet hloupé záminky.
Navíc se mi ani nelíbí … Vůbec se mi nelíbí, přesvědčoval se v duchu.
Přesto se v něm vzedmula touha … nelogická, ale těžko potlačitelná, jak už to s touhle emocí bývá.
Ebony domíchala lektvar a pak do něj nakapala netopýří krev. Odložila lahvičku stranou.
Jednou rukou lektvar pořád míchala a druhou začala šátrat v kapse. Pak ruku vytáhla.
Mezi štíhlými prsty jí visel Dracův řetízek. Zatřpytil se a smaragdové oči na dračí hlavě zazářily.
Draco se pro něj natáhl. Ebony si ho už v té chvíli nevšímala, její pohled zase přitáhl lektvar.
Spokojeně pozorovala, jak nad kotlíkem praskají nové a nové bubliny. Už nebyly namodralé, ale měly mléčně bílou barvu.
V té chvíli Dracovi řetízek vyklouzl z nešikovných prstů a spadl přímo do kotlíku.
Ebony se okamžitě vzpamatovala z vytržení lektvarem a vrhla po něm zděšený pohled.
"Řekni mi, že to nebylo pravé stříbro," zaprosila a její hlas zněl skoro zoufale.
"Jo, bylo," dostal ze sebe Draco.
Následovala vteřina ohlušujícího ticha a pak Ebony vykřikla.
"Sakra! K ZEMI!"
Ebony se vrhla bleskově na podlahu a strhla Draca s sebou. Lektvar v kotlíku začal divoce syčet a bublat.
Místo bublin z něj vzhůru ke stropu doslova stříkaly proudy mléčně bílé opalizující kapaliny. Pak obsah kotlíku explodoval.
Výbuch je na okamžik oslepil a otřásl celým sklepením.
Roztržený kotlík odletěl stranou a narazil do zdi. Následoval další výbuch.
Pak se stěny sklepení začaly řítit k zemi.
Ebony se plazila po podlaze a snažila se uhýbat padajícím kusům zdiva.
Draco ji stejným způsobem následoval.
"Ty idiote! Stříbro do lektvaru neviditelnosti!?" nadávala mu.
"To snad není možný! Idiote! Blbče! Do háje!"
Její klení nebylo skoro slyšet přes dunění dopadajících kusů zdi.
Doplazili se do zadní části učebny, která byla nejdál od místa výbuchu. Celá polovina učebny už byla zavalena sutí, vchod nebylo vidět. Prach se pomalu usazoval a na zem s duněním dopadlo několik posledních kusů stropu. Ebony s Dracem si vyměnili zoufalý pohled. Byli v pasti. A co bylo horší … SPOLU!
"Tohle se mi určitě jenom zdá. Za chvíli se probudím a zjistím, že jsem tě dneska ještě neviděla," mumlala si Ebony vztekle, ale polohlasně spíš pro sebe, než k Dracovi, který vedle ní nehybně seděl a s prázdným výrazem zíral na hromadu cihel a omítky před nimi.
"Kdybys mi ten řetízek podala pořádně, nic by se nestalo," skoro na ni zavrčel Draco, který nehodlal nechat celou vinu za tuhle situaci na sobě.
"Chceš říct, že je to moje vina?" utrhla se na něj nevěřícně a střelila po něm ošklivým pohledem.
Draco jí oplatil stejně.
"Byl to tvůj lektvar," připomněl jí.
"Kdyby ses tu neobjevil, nic by se nestalo!" namítla uraženě a zašermovala mu prstem před obličejem.
"Všechno tohle je tvoje práce, ty hlupáku! Už pět let mi žádný lektvar nevybuchl! Zvlášť ne takhle nebezpečný!"
Jejich hádka zase začínala nabírat obrátky. Na tom ale nebylo nic neobvyklého. Hádky se staly skoro oblíbenou zábavou téhle dvojice a v této situaci se dalo jen těžko očekávat sebeovládání a vzájemná tolerance.
Nynější hádka byla hodně hlasitá, dokonale zesílená v malém prostoru, takže ji bylo slyšet až venku na chodbě, kam hluk právě přivolal první osoby.
Ke zdemolované učebně se jako první přihnali profesor Snape s ředitelem Brumbálem. Snape byl zrovna u ředitele na poradě, což mu s největší pravděpodobností zachránilo život, protože kdyby se zrovna nacházel ve svém kabinetě, skončil by pod hromadou zdiva ze zříceného stropu.
Oba muži se zastavili až těsně u závalu. Snape jen šokovaně zíral na hromadu suti, která dřív byla dveřmi do učebny.
Do jeho učebny!
Nebyl schopen slova.
Brumbál se naklonil blíž a svým křivým nosem se málem dotkl chladného zdiva.
"Slyším tam nějaké hlasy," prohlásil poté.
Snape jen ohrnul rty.
Skoro si přál, aby pachatelé činu zůstali navždy pohřbeni v jeho zničeném království.
"Haló? Jste v pořádku?" zavolala Brumbál.
Uvnitř nastalo napjaté ticho.
Ebony jako první zaslechla Brumbálovo volání. Draco jí totiž právě absolutně vytočený oznamoval, že je na lektvary stejně neschopná jako její bratr.
"Sklapni, Malfoyi!" okřikla ho a pro větší účinek mu zakryla rukou ústa. "Něco slyším!"
Draco chtěl protestovat proti takové drzosti, ale pak si uvědomil, že také něco slyší.
Její ruka opustila jeho tvář.
"Haló! Je tam někdo?" pronikl k nim skrze kamenný zátaras hlas Albuse Brumbála.
"Ano, jsme tady zavalení," zavolala Ebony.
"A jste v pořádku?" zajímal se ředitel starostlivě.
Ebony pohlédla zamračeně na Draca.
"Zatím ano," odvětila.
Dracovi se nezamlouvala, co se mu tím pohledem pokusila naznačit.
"To zní jako Potterová, Brumbále," uvědomil si Snape mírně překvapeně.
"Ebony?!" chtěl se ujistit Brumbál.
"Ano, jsem to já."
"Kdo je tam s tebou?" chtěl vědět Brumbál.
"Malfoy," ozvalo se zevnitř.
"Cože?!" podivil se Snape.
Dva nejlepší studenti lektvarů mu zdemolovali učebnu. Tohle by čekal spíš od Pottera nebo Longbottoma, ale od nich … ?
Na druhou stranu, pokud byli spolu, opravdu se mohlo stát cokoliv. Ještě mohli být rádi, že to dopadlo jen takhle …
"Chvíli počkejte, pokusíme se vás dostat ven," slíbil uvězněné dvojici Brumbál.
"To ten lektvar neviditelnosti!" dolétl k nim mírně ztlumený Ebonyin hlas. "Ten idiot Malfoy -"
"Hej," skočil jí Draco důrazně a dotčeně do řeči.
"- do něj hodil stříbrný řetízek!" nenechala se Ebony přerušit a vrhla po Dracovi hodně ošklivý pohled.
Oplatil jí stejně.
Idiot, pomyslel si Snape a naštvalo ho, že to byl právě Draco Malfoy, jeho elitní student. Takovou hloupost by od něj nečekal.
"Nemůžeme nic dělat. Ten lektvar může kdykoliv vybuchnout znovu a úplně je tam zavalit," obrátil se na Brumbála.
I když nic jiného by si nezasloužili, dodal Snape v duchu.
"Pokud tam zůstanou delší dobu spolu, může to mít stejně katastrofické důsledky," připomněl mu ředitel a Snapeovi se zazdálo, že se malinko pousmál. Pobavené jiskření v jeho modrých očích tomu rozhodně nasvědčovalo.
Brumbál si zamyšleně uhladil plnovous.
"Musíme ten lektvar nějak zneutralizovat."
Snape pokýval hlavou. "To bude chvíli trvat," poznamenal tiše.
Brumbál znovu pohlédl na zavalený vchod, za kterým byli uvězněni dva z jeho studentů.
"Snad se do té doby navzájem nezabijí," zadoufal a tentokrát už by Snape skoro přísahal, že zahlédl na jeho tváři záblesk pobavení.
Tedy skoro nikdo.
Ebony Potterová, sestra slavného hrdiny Harryho Pottera, totiž neměla na nějaké lelkování u vody ani pomyšlení. Trávila čas v učebně lektvarů, chladné a temné podzemní místnosti, které se většina studentů ve svém volném čase vyhýbala. Znamenala pro ně totiž příliš ošklivých vzpomínek na ještě ošklivější hodiny lektvarů strávené ve společnosti nenáviděného a zlomyslného profesora Snapea.
Ebony Potterové však učebna nevadila. Byla tu dobrovolně a pracovala na přípravě Lektvaru neviditelnosti. Lektvary byly její zálibou, a tak, když jí ředitel Brumbál zadal tento úkol, nadšeně se do něj pustila.
Lektvar už bublal v kotlíku a Ebony právě vytřepala z lahvičky tři chlupy ze srsti Polovida. Zamíchala lektvar a vhodila první chlup. Pak začala míchat opačným směrem. Její tvář byla obrazem dokonalého soustředění. Nad lektvarem dokázala stát celé hodiny a pečlivě kontrolovat jeho přípravu. Odhodila si z tváře neposedný pramen černých vlasů. V lesknoucích se očích se odrážely barevné změny lektvaru bublajícího v kotlíku. Ebony se spokojeně usmála.
Právě v té chvíli vyšel ze zmijozelské společenské místnosti Draco Malfoy. Měl ten den docela dobrou náladu, což u něj rozhodně nebylo obvyklé. Jako syn zabitého Smrtijeda nebyl v poslední době ve škole právě oblíbený.
On sám se však k Voldemortovi nikdy nepřidal a dokonce tajně pomáhal Brumbálovi. Ředitel mu nabídl, že by mohli zveřejnit jeho podíl na boji, ale Draco to odmítl. Nechtěl, aby se o tom všem dozvěděla jeho matka, o kterou pečovali ti nejlepší specialisté v sanatoriu pro slabomyslné.
I přes všechny tyhle starosti nic toho dne nemohlo zkazit pocit spokojenosti, který pocítil, když zjistil, že ho přijali na univerzitu. Oznámení o přijetí obdržel dnes ráno a těžko něco mohlo překrýt ten pocit uspokojení nad sebou samým, který cítil.
Nijak to ale na sobě nedal znát a jeho výraz byl jako vždy znuděný a arogantní. Dokonalá maska na jeho dokonalé tváři.
Měl namířeno do knihovny, ale na chodbě vedoucí k učebně lektvarů se zarazil. Vzpomněl si, že tam při odpolední hodině někde nejspíš ztratil stříbrný řetízek a rozhodl se, že se po něm podívá.
Vpadl do učebny právě ve chvíli, kdy Ebony vhodila do kotlíku poslední chlup a znovu změnila směr míchání.
"Jedna-dva-tři," počítala si polohlasně a Dracovu přítomnost v první chvíli ani nezaznamenala.
Až když se zastavil těsně za jejími zády a nahlédl přes její rameno do kotlíku, si uvědomila, že není sama.
Ohlédla se a zamračila se na Draca.
"Co tu chceš, Malfoyi? Zmizni a nepřekážej!" utrhla se na něj.
Draco se jen samolibě ušklíbl.
"Copak to tu kuchtíš?" zajímal se a zvedl lahvičku s chlupy Polovida.
"Lektvar neviditelnosti?" podivil se, když mu to došlo.
"Máš to povolené?"
Ebony se na něj znovu zamračila.
"Jistě, a i kdyby ne, tobě to může být jedno."
Dracovy oči se mírně zúžily, protože už samotná blízkost Ebony Potterové ho popuzovala.
Neměl ji rád.
Nejen proto, že byla sestrou jeho věčného školního rivala. Nejvíc mu na ní vadilo, že se hned po svém příchodu stala jeho noční můrou. Při každém jejich setkání lítala ostrá a jízlivá slova a Draco už nejednou ztratil sebekontrolu kvůli jejím provokacím.
Rivalita mezi ním a Potterem byla skoro zapomenuta. Dík Ebony teď měl nového soka. Soupeřili spolu ve všech hodinách. Ebony měla většinu kurzů na OVCE stejných jako Draco a zvlášť kurz lektvarů se stal jejich hlavním bojištěm. Byl to souboj o každý lektvar a každou známku. Pokud by jejich zápolení rozhodoval nestranný soudce, musel by nakonec vyhlásit remízu. Přesto si oba dva mysleli, že nad tím druhým vedou.
"To máš vlastně pravdu," uznal právě Draco s mírným úšklebkem.
"Jsem ráda, že to uznáš. Tak vypadni!" vyzvala ho Ebony, aniž by se na něj obrátila.
Lektvar se právě dostával do velmi citlivé fáze … citlivé a nebezpečné.
"Nějak moc si ke mně dovoluješ, nezdá se ti?" zeptal se jí Draco nebezpečným tónem.
Její velitelský tón se mu vůbec nezamlouval.
Co si o sobě ta zakrslá potvora myslí? vztekal se v duchu, ale podařilo se mu udržet bezvýraznou tvář.
Já tě ještě naučím.
Všiml si jejího pronikavého pohledu. Byl plný nenávisti a netrpělivosti. To byla v jejím případě nebezpečná kombinace.
"Ne," ujistila ho okamžitě. "O tobě se mi nezdá nikdy nic. Já nemám noční můry."
Její hlas byl klidný, musela se soustředit i na lektvar, který vytvářel v kotlíku velké namodralé bubliny. Občas některá z nich vylétla ven a rozprskla se do ztracena.
Draco se k Ebony mírně naklonil a pak jí lehce provokativním tónem zašeptal do ucha: "Věř mi, že kdybych byl v některém ze tvých snů, tak by to rozhodně nebyla noční můra."
Ebony sebou mírně trhla a odtáhla se.
Draco si s potěšením uvědomil, že se mu podařilo ji alespoň trošku vyvést z míry.
"Nějak moc si fandíš," zamračila se na něj a pak se zase obrátila ke kotlíku.
Nakrčila čelo, jak se snažila vybavit další postup.
Hadí jed, uvědomila si a natáhla se pro lahvičku. Draco ji zamyšleně sledoval.
S nepříjemným pocitem si uvědomil, jak moc mu tmavovlasá dívka při přípravě lektvaru připomíná jeho samotného. Měl pocit jako by skoro cítil to napětí a dokonalé soustředění, které bylo úměrné obtížnosti lektvaru. Bylo jen málo lektvarů, které se daly napravit, pokud jste udělali nějakou chybu. V mnoha případech totiž chyba znamenala výbuch. Právě tohle nebezpečí na lektvarech Draco miloval. A teď pochopil, že u jeho soupeřky je to stejné.
"Ani ne," pousmál se Draco samolibě. "Jsem realista."
"Vždyť ani nevíš, co to slovo znamená," ušklíbla se na něj Ebony a přilila do kotlíku pár kapek hadího jedu. Pak lahvičku odložila a začala znovu odpočítávat míchání.
"Divila by ses, co všechno vím, Potterová," namítl Draco důrazně.
Její provokativní tón ho strašlivě popouzel. Cítil, jak se mu zase zvedá hladina adrenalinu v krvi. Bylo pro něj těžké se uklidnit a zachovat vážnou tvář.
"Jo? A víš taky, co tady děláš?" zajímala se Ebony s úšklebkem, zatímco její oči pozorně sledovaly lektvar v kotlíku.
"Jestli ano, tak se do toho pusť a neotravuj. Jestli ne, tak zmizni," požádala ho napruženě.
Draco se jen pousmál. Rozhodl se, že si s ní trošku pohraje.
"Neměla by ses tak vztekat, nesluší ti to," poznamenal na oko nevinně svým nejneodolatelnějším tónem.
Reakce, kterou očekával, se dostavila vzápětí.
"Sakra, Malfoyi!" rozkřikla se Ebony. "Jestli jsi tak chytrej, jak o sobě tvrdíš, měl bys vědět, že Lektvar neviditelnosti je po většinu přípravy extrémně výbušný, pokud něco neuděláš správně. Takže mě neotravuj, jestli nechceš navždy zmizet z povrchu zemského."
"Možná bych neměl ani dýchat, ne?" ušklíbl se Draco.
"Vynikající nápad!" zajásala Ebony hraně. "Ten ti schvaluju. Víš, jakou bys tím prokázal lidstvu službu?"
Draco se opět jen ušklíbl a raději se rozhodl porozhlédnout se po učebně po svém řetízku.
Procházel mezi lavicemi a rozhlížel se po podlaze, jestli nezahlédne třpyt stříbra. Ten řetízek byl dárek od matky, jediná věc od ní, kterou si docela oblíbil. Byl na něm přívěšek v podobě malého stříbrného dráčka se smaragdovýma očima, Dracův talisman. Dostal ho k desátým narozeninám, těsně před tím, než odjel do Bradavic.
Prošel celou učebnu dvakrát, ale nikde po něm nebyla ani stopa. Jeho nálada se začínala opravdu kazit.
"Co tu ještě děláš?" zavrčela na něj Ebony vztekle, když jí prošel po chvíli znovu za zády.
"Nestarej se, Potterová!" odsekl Draco, který už jí měl plné zuby.
Teď už byla jeho dobrá nálada opravdu v tahu.
Čí to asi byla vina?
Ebony si všimla, jak pohledem propátrává podlahu.
"Nehledáš náhodou řetízek?" ozvala se zničehonic.
Draco na ni pohlédl s nadějí, kterou však nedal znát ani v hlase ani na výrazu tváře. Jen v očích se na okamžik mihl ten záblesk. A Ebony si ho všimla.
"Tys ho našla?" pokusil se Draco ne zrovna úspěšně o bezvýrazný znuděný tón.
Ebony se jen ušklíbla.
"Válel se u Snapeovy katedry. Napadlo mě, že je tvůj," prohlásila.
Byla si tím vlastně skoro jistá. Těžko by jí napadl někdo, ke komu by se ten přívěšek víc hodil.
Draco se přiblížil až k ní a ignoroval přitom její nelibost z jeho náhlé blízkosti.
"Kde je?" vyjel na ni naléhavě.
Ebony pohodila hlavou.
Jeden z černých pramenů jejích vlasů ho šlehl jemně přes tvář. Draco ucítil příjemnou vůni, kterou nedokázal identifikovat.
"Mám ho v kapse," odvětila Ebony.
"Tak mi ho dej!" vyzval ji a proti své vůli se ještě přiblížil, aby mohl cítit tu vůni znovu.
Byla mu povědomá. Jemná a nevtíravá a zároveň dráždivá a agresivní.
Znovu pohodila hlavou. Draco si poprvé všiml, jak se ty černé kudrlinky lesknou. Najednou cítil nepochopitelnou touhu se jich dotknout. Skoro natáhl ruku a udělal to.
"A jak asi?" přerušil jeho šílené myšlenky Ebonyin nevrlý hlas. "Teď zrovna to nejde!"
Ebony právě přidávala do lektvaru drcená semena měsíčnice bledolisté. Musela se přimíchávat pomalu - třikrát zamíchat po směru, třikrát proti směru a znovu …
Hrubý prášek jemně klouzal do kotlíku pozorně sledován jejíma hnědýma očima. Panenky byly mírně rozšířené a díky nim byly ty oči ještě tmavší než obvykle. Dracovi se zdálo, jako by je viděl poprvé.
Potřásl hlavou, aby se vzpamatoval a vzpomněl si na řetízek.
"Tak já si ho vezmu sám," navrhl řešení, které se mu zdálo logické a jednoduché.
Očividně však ne přijatelné.
"Neopovažuj se na mě sáhnout, Malfoyi!"
Ebony se okamžitě naježila, jako by snad měl v úmyslu ji při tom nějak obtěžovat.
Draco se ušklíbl … tohle neměl zapotřebí. Nemusel si vymýšlet hloupé záminky.
Navíc se mi ani nelíbí … Vůbec se mi nelíbí, přesvědčoval se v duchu.
Přesto se v něm vzedmula touha … nelogická, ale těžko potlačitelná, jak už to s touhle emocí bývá.
Ebony domíchala lektvar a pak do něj nakapala netopýří krev. Odložila lahvičku stranou.
Jednou rukou lektvar pořád míchala a druhou začala šátrat v kapse. Pak ruku vytáhla.
Mezi štíhlými prsty jí visel Dracův řetízek. Zatřpytil se a smaragdové oči na dračí hlavě zazářily.
Draco se pro něj natáhl. Ebony si ho už v té chvíli nevšímala, její pohled zase přitáhl lektvar.
Spokojeně pozorovala, jak nad kotlíkem praskají nové a nové bubliny. Už nebyly namodralé, ale měly mléčně bílou barvu.
V té chvíli Dracovi řetízek vyklouzl z nešikovných prstů a spadl přímo do kotlíku.
Ebony se okamžitě vzpamatovala z vytržení lektvarem a vrhla po něm zděšený pohled.
"Řekni mi, že to nebylo pravé stříbro," zaprosila a její hlas zněl skoro zoufale.
"Jo, bylo," dostal ze sebe Draco.
Následovala vteřina ohlušujícího ticha a pak Ebony vykřikla.
"Sakra! K ZEMI!"
Ebony se vrhla bleskově na podlahu a strhla Draca s sebou. Lektvar v kotlíku začal divoce syčet a bublat.
Místo bublin z něj vzhůru ke stropu doslova stříkaly proudy mléčně bílé opalizující kapaliny. Pak obsah kotlíku explodoval.
Výbuch je na okamžik oslepil a otřásl celým sklepením.
Roztržený kotlík odletěl stranou a narazil do zdi. Následoval další výbuch.
Pak se stěny sklepení začaly řítit k zemi.
Ebony se plazila po podlaze a snažila se uhýbat padajícím kusům zdiva.
Draco ji stejným způsobem následoval.
"Ty idiote! Stříbro do lektvaru neviditelnosti!?" nadávala mu.
"To snad není možný! Idiote! Blbče! Do háje!"
Její klení nebylo skoro slyšet přes dunění dopadajících kusů zdi.
Doplazili se do zadní části učebny, která byla nejdál od místa výbuchu. Celá polovina učebny už byla zavalena sutí, vchod nebylo vidět. Prach se pomalu usazoval a na zem s duněním dopadlo několik posledních kusů stropu. Ebony s Dracem si vyměnili zoufalý pohled. Byli v pasti. A co bylo horší … SPOLU!
"Tohle se mi určitě jenom zdá. Za chvíli se probudím a zjistím, že jsem tě dneska ještě neviděla," mumlala si Ebony vztekle, ale polohlasně spíš pro sebe, než k Dracovi, který vedle ní nehybně seděl a s prázdným výrazem zíral na hromadu cihel a omítky před nimi.
"Kdybys mi ten řetízek podala pořádně, nic by se nestalo," skoro na ni zavrčel Draco, který nehodlal nechat celou vinu za tuhle situaci na sobě.
"Chceš říct, že je to moje vina?" utrhla se na něj nevěřícně a střelila po něm ošklivým pohledem.
Draco jí oplatil stejně.
"Byl to tvůj lektvar," připomněl jí.
"Kdyby ses tu neobjevil, nic by se nestalo!" namítla uraženě a zašermovala mu prstem před obličejem.
"Všechno tohle je tvoje práce, ty hlupáku! Už pět let mi žádný lektvar nevybuchl! Zvlášť ne takhle nebezpečný!"
Jejich hádka zase začínala nabírat obrátky. Na tom ale nebylo nic neobvyklého. Hádky se staly skoro oblíbenou zábavou téhle dvojice a v této situaci se dalo jen těžko očekávat sebeovládání a vzájemná tolerance.
Nynější hádka byla hodně hlasitá, dokonale zesílená v malém prostoru, takže ji bylo slyšet až venku na chodbě, kam hluk právě přivolal první osoby.
Ke zdemolované učebně se jako první přihnali profesor Snape s ředitelem Brumbálem. Snape byl zrovna u ředitele na poradě, což mu s největší pravděpodobností zachránilo život, protože kdyby se zrovna nacházel ve svém kabinetě, skončil by pod hromadou zdiva ze zříceného stropu.
Oba muži se zastavili až těsně u závalu. Snape jen šokovaně zíral na hromadu suti, která dřív byla dveřmi do učebny.
Do jeho učebny!
Nebyl schopen slova.
Brumbál se naklonil blíž a svým křivým nosem se málem dotkl chladného zdiva.
"Slyším tam nějaké hlasy," prohlásil poté.
Snape jen ohrnul rty.
Skoro si přál, aby pachatelé činu zůstali navždy pohřbeni v jeho zničeném království.
"Haló? Jste v pořádku?" zavolala Brumbál.
Uvnitř nastalo napjaté ticho.
Ebony jako první zaslechla Brumbálovo volání. Draco jí totiž právě absolutně vytočený oznamoval, že je na lektvary stejně neschopná jako její bratr.
"Sklapni, Malfoyi!" okřikla ho a pro větší účinek mu zakryla rukou ústa. "Něco slyším!"
Draco chtěl protestovat proti takové drzosti, ale pak si uvědomil, že také něco slyší.
Její ruka opustila jeho tvář.
"Haló! Je tam někdo?" pronikl k nim skrze kamenný zátaras hlas Albuse Brumbála.
"Ano, jsme tady zavalení," zavolala Ebony.
"A jste v pořádku?" zajímal se ředitel starostlivě.
Ebony pohlédla zamračeně na Draca.
"Zatím ano," odvětila.
Dracovi se nezamlouvala, co se mu tím pohledem pokusila naznačit.
"To zní jako Potterová, Brumbále," uvědomil si Snape mírně překvapeně.
"Ebony?!" chtěl se ujistit Brumbál.
"Ano, jsem to já."
"Kdo je tam s tebou?" chtěl vědět Brumbál.
"Malfoy," ozvalo se zevnitř.
"Cože?!" podivil se Snape.
Dva nejlepší studenti lektvarů mu zdemolovali učebnu. Tohle by čekal spíš od Pottera nebo Longbottoma, ale od nich … ?
Na druhou stranu, pokud byli spolu, opravdu se mohlo stát cokoliv. Ještě mohli být rádi, že to dopadlo jen takhle …
"Chvíli počkejte, pokusíme se vás dostat ven," slíbil uvězněné dvojici Brumbál.
"To ten lektvar neviditelnosti!" dolétl k nim mírně ztlumený Ebonyin hlas. "Ten idiot Malfoy -"
"Hej," skočil jí Draco důrazně a dotčeně do řeči.
"- do něj hodil stříbrný řetízek!" nenechala se Ebony přerušit a vrhla po Dracovi hodně ošklivý pohled.
Oplatil jí stejně.
Idiot, pomyslel si Snape a naštvalo ho, že to byl právě Draco Malfoy, jeho elitní student. Takovou hloupost by od něj nečekal.
"Nemůžeme nic dělat. Ten lektvar může kdykoliv vybuchnout znovu a úplně je tam zavalit," obrátil se na Brumbála.
I když nic jiného by si nezasloužili, dodal Snape v duchu.
"Pokud tam zůstanou delší dobu spolu, může to mít stejně katastrofické důsledky," připomněl mu ředitel a Snapeovi se zazdálo, že se malinko pousmál. Pobavené jiskření v jeho modrých očích tomu rozhodně nasvědčovalo.
Brumbál si zamyšleně uhladil plnovous.
"Musíme ten lektvar nějak zneutralizovat."
Snape pokýval hlavou. "To bude chvíli trvat," poznamenal tiše.
Brumbál znovu pohlédl na zavalený vchod, za kterým byli uvězněni dva z jeho studentů.
"Snad se do té doby navzájem nezabijí," zadoufal a tentokrát už by Snape skoro přísahal, že zahlédl na jeho tváři záblesk pobavení.
xxxxx
Draco si uvědomil, že se Ebony mírně zachvěla. I když by to nepřiznala, bylo jí chladno. Zachumlala se do hábitu a přitiskla si kolena k tělu.
Ještě před několika minutami se s Dracem zuřivě hádali. Teď už byli oba příliš unavení křikem, a tak mezi nimi zavládlo dočasné příměří.
Ebony se úspěšně dařilo předstírat, že je v místnosti sama.
Zaklonila hlavu a její pohled náhodně sklouzl k malinké mezírce mezi kamením. Zdálo se jí, že tam zahlédla nějaký pohyb. Zadívala se pozorněji. Potom ztuhla. Nezdálo se jí to.
Opravdu se tam něco hýbalo. Něco strašlivého …
Z mezírky vyklouzla malá šedá skvrnka a sklouzla k podlaze.
Myš.
MYŠ!
Ebony sebou prudce škubla. Draco na ni překvapeně pohlédl, protože se přesouvala podél stěny až úplně do rohu. Myška si jí nevšímala a neohroženě přiběhla až k Dracovi. Zmijozelský mladík o ní až do této chvíle nevěděl, protože byl příliš zaujatý podivným chováním své společnice.
"Co je Potterová?" divil se.
Ebony se otřásla.
Myš byla až u Draca.
Tam se klidně zastavila a očichávala okolí.
"Myš," dostala ze sebe Ebony a přikrčila se v koutě.
Draco pohlédl směrem, kterým ukazoval její prst, a pak se pobaveně rozesmál.
"Ty se bojíš myší? Sestra slavného přemožitele Pána zla se bojí myší?" chechtal se.
"Každý se něčeho bojí," utrhla se na něj uraženě.
Myška mírně zapištěla a Ebony se neúspěšně pokusila splynout se zdí za sebou.
"Podívej se, jaká je to krásná myšička. Taková maličká," dobíral si ji Draco.
Prudce se naklonil dopředu a bleskovým pohybem polapil zvířátko do dlaně.
"Nechceš si ji pohladit?" navrhl Ebony pobaveně a přiblížil se k ní.
Myš v jeho ruce sebou zuřivě zmítala a podařilo se jí vyklouznout.
"Ne!" vyjekla Ebony, když jí myš při svém úprku přeběhla jen kousek od nohy.
Draco už byl až u ní a pořád se pobaveně smál.
Myška se zase zastavila opodál.
"Ne. Ať sem nechodí. Ne. Kšc!"
Ebony se zděšeně a instinktivně přitiskla k Dracovi. Ten se jen ušklíbl a klepl dlaní do podlahy.
Myš zase bleskově zmizela v díře.
Chvíli bylo ticho.
Ebony se opatrně pohnula. Uvědomila si, že se tiskne k Dracovi.
Vnímala pravidelné stoupání a klesání jeho hrudi a také mírné otřesy jeho těla způsobené smíchem.
Přeběhl jí mráz po zádech.
Je to Draco Malfoy! připomínala si.
I Draco se přestal smát. Díval se na ni náhle tak vážně, až ji to málem vyděsilo. Takhle zblízka ji snad ještě neviděl. Mohl si prohlédnou každý záchvěv emocí na její tváři, mohl spočítat každou její řasu, vidět jiskřičky v jejích očích. Proti jeho vůli se mu srdce rozbušilo rychleji.
Ebony se chtěla odtáhnout, ale Draco ji zadržel.
"Co když se vrátí, Potterová," pousmál se a odvážil se dotknout vlasů, které se jí vymotaly z uzlu.
"Pusť mě, ty zmetku!" zasyčela na něj vztekle a pokusila se vyškubnout.
"Už si zase koleduješ," varoval ji Draco, kterému se oslovení zmetek vůbec nezamlouvalo.
Zároveň si však uvědomoval, že v téhle chvíli je to on, kdo má navrch.
"Mám tě plný zuby. Ještě chvíli a zbude z tebe jenom hromádka popela," vyhrožovala mu a marně se pokoušela o únik z jeho náruče.
"S tebou to taky není žádná výhra, Potterová," ušklíbl se Draco arogantně.
Jeho chování však jakoby jeho slova vyvracelo. Neustále ji svíral v pevném stisku. Mírně se chvěla a občas sebou zaškubala. Její dech byl zrychlený a šimral ho na krku. Dlouhé vlasy ho občas zalechtaly na tváři.
"Vážně, Potterová, na téhle škole je skoro stovka holek, se kterými bych byl v téhle chvíli mnohem radši," dodal samolibě.
"Ale žádná, která by s tebou šla," namítla Ebony jízlivě a křivě se přitom usmála.
Draco se naopak zamračil.
"Co si to dovoluješ? Divila by ses, kolik holek po mně šílí," ohradil se dotčeně.
"Byla bych v šoku, kdyby to byly aspoň dvě. A kdyby na tobě našly něco hezkého," namítla Ebony klidně.
Pak ho sjela hodnotícím pohledem a ušklíbla se.
"Ne, vážně, Malfoyi. Tvoje kůže asi nikdy neviděla sluníčko jinde než na obrázku. Na tvých vlasech se někdo ošklivě vyřádil s peroxidem. Máš moc velký lícní kosti a vystouplej nos, bledý rty, velký uši. Zadek nic moc, nohy křivý, ruce levý. Vážně mi řekni, co by na tobě mohla některá holka vidět. A neříkej, že charakter, protože ten nemáš."
Draco pořád se zamračeným výrazem ještě zesílil stisk a pohlédl Ebony do očí.
"Díky za tu kritiku mé osoby, Potterová, ale ty taky nejsi zrovna královna krásy. Ty tvoje vlasy … vypadáš jako bys dostala pořádný elektrický šok. Nejspíš se neumíš ani pořádně učesat. Obličej nic moc, máš křivej nos a pusu taky. Hrudník jako prkno, pas se u tebe jaksi nevyskytuje. O zadku mluvit nebudu, na ten se radši ani nedívám. Nohy máš do O. A šilháš."
Ebony dotčeně otevřela pusu a pak ji zase zavřela, když si uvědomila, jak to musí vypadat směšně.
Jak si vůbec může dovolit říct, že … vztekala se v duchu. Ten zmetek mizernej! Taková urážka.
Pak nechala svůj hněv vyplout na povrch.
"Nešilhám! Co je to za nesmysl?!" vybuchla pobouřeně.
Draco se jen spokojeně pousmál.
"Ale šilháš," ujistil ji s líbezným úsměvem.
"To není pravda, ty zmetku!"
"Nestrkej do mě," varoval ji Draco, když se konečně vykroutila z jeho sevření a povalila ho na podlahu. S námahou se vytáhl do sedu.
"Proč ne?" zeptala se ho nevinně a strčila do něj znovu.
"Potterová!" zasyčel Draco. "Au. Ty bestie!"
Draco bolestně sykl, když jeho hlava znovu tvrdě narazila do podlahy. Hned se napřímil a popadl Ebony za ruce, aby ji zadržel.
Pak ji povalil na podlahu.
Všiml si záblesku strachu, který se jí v té chvíli mihl v očích. Sklonil se nad ní a s uspokojením si uvědomil, že znovu znervózněla.
"Pusť mě, Malfoyi!" požádala ho vztekle.
"Nebo co?"
Ebony sebou zaškubala, ale marně. Draco ji držel pevně.
Pohled v jeho šedých očích se jí vůbec nezamlouval. Už nebyly chladné, teď v nich bylo až příliš ohně…
Po páteři jí přeběhlo mrazení. Bylo to mnohem horší než obyčejný strach…
Neměla totiž ani tušení, čeho se vlastně bojí. Bylo to něco v jeho chování, v jeho postoji, v tom, jaké pocity v ní vyvolával …
Dracův pohled jí pronikal až do duše. Mrazilo ji z něj, ale zároveň jí začalo být strašlivé, skoro nesnesitelné horko.
"Asi ti budu muset názorně ukázat, co na mě holky přitahuje," zaslechla Dracův hlas.
Možná se jí to zdálo, ale nezněl tak arogantně jako jindy.
"Díky, ale bez toho se obejdu. Klidně si můžeš-"
Dracovy rty už jí však nedovolily dokončit větu. Ebony sebou trhla a znovu se marně pokusila vyprostit z Dracova znehybňujícího sevření.
Při polibku jí nepřestával hledět do očí. Byly otevřené a panenky se rozšiřovaly, takže brzy zakryly skoro celé hnědé duhovky. Poprvé si opravdu uvědomil jejich čokoládovou barvu.
Pořád se jemně zmítala, ale jak prohluboval polibek, Draco cítil, že odpor slábne. Přejel jí jazykem po rtech a přinutil ji, aby je pootevřela. Vklouzl dovnitř a začal prozkoumávat její ústa. Nečekaně se přidala k té hře svým jazykem.
Její oči ho neustále sledovaly, ten pohled byl tak pronikavý, jako by mu chtěla nahlédnout až do srdce. Draco si uvolnil jednu ruku a tou jí pohladil po tváři. Měl pocit, jako by mu dala elektrickou ránu. Ta vlna energie byla nesmírně vzrušující.
Celá Ebony byla vzrušující a on se divil, že si toho nevšiml dřív. Jemná pleť na její tváři byla horká a sladká. Prsty byly brzy nahrazeny jeho rty a jazykem. Sklouzl níž a přisál se k voňavé kůži na jejím krku. Ebony přes rty unikl slastný vzdech, když jemně skousl hedvábnou kůži mezi zuby.
Jedna její ruka, konečně osvobozená, jemně přejela po jeho zádech, až ho příjemně zamrazilo, a zajela mu do vlasů.
Pak sebou dívka zase trhla, protože Dracova horká dlaň jí vklouzla pod hábit a vykasala jí košili. Draco přejel lehce po břiše, ale zarazil se.
Uvědomil si, že se Ebony otřásá … smíchem?
Zopakoval stejný pohyb a Ebony se znovu rozesmála.
"Co je tu k smíchu, Potterová?" zajímal se Draco a jeho šedé oči se zúžily.
"Promiň, jsem jenom lechtivá," omlouvala se s neodolatelným úsměvem, který u ní Draco ještě neviděl.
Byl nesmírně sexy.
Draco se zamračil a potom se napřímil.
Vážně pohlédl Ebony do očí.
Přestala se usmívat. Jako by si teprve v té chvíli uvědomovala, co se před okamžikem dělo.
Draco pozorně studoval její výraz. Chvíli byl mírně zmatený, pak překvapený a později rozpačitý.
Nakonec ztvrdnul do obvyklé provokativní masky, kterou tak často nasazovala, především když mluvila právě s Dracem. Mohla by ho tím ošálit, kdyby stále necítil pod sebou její chvějící se tělo.
"Takže, Potterová. Doufám že už jsi změnila názor," zajímal se a sklonil se k ní, takže se jejich nosy téměř dotýkaly.
"Je mi líto, ale ten změníš jen těžko," zašeptala. Moc se snažila, aby na ní nebyl znát zmatek, který cítila, ale nedařilo se jí to.
"Takže to jde?" pozvedl Draco obočí.
"Musel bys přestat být Draco Malfoy," vysvětlila mu. Draco se nebezpečně usmál.
"Mám lepší nápad. Budu pokračovat tam, kde jsem přestal …" Ebony se marně pokusila ho odstrčit.
"Tak moment, Malfoyi. Před chvílí jsi vyjmenoval všechny mé údajné nedostatky a teď mě chceš líbat?"
Teď už se Draco doopravdy upřímně rozesmál. Šokoval tím nejen sebe, ale i Ebony. Nedůvěřivě si ho přeměřila.
Draco se přestal smát.
"Ani ne. Měl jsem na mysli, že bych trošku přitvrdil," navrhl se zábleskem v očích.
"Co znamená přitvrdil? To slovo se mi opravdu nelíbí," přiznala Ebony mírně nejistě.
"Ale bude," ujistil ji Draco se sebevědomým úsměvem a pak znovu ucítila dotek jeho rtů. Tentokrát na břiše. Vyvolal v ní však úplně jiné pocity než předtím.
Nešimralo to, naopak to bylo nesmírně vzrušující.
Rozepínal jí hábit i košili a jeho polibky mířily pomalu výš po jejím těle.
"Přestaň. Okamžitě!" požádala ho důrazně a pokusila se zase vyhrnout. Draco se jen rozesmál, a nijak si nevšímal toho, jak sebou zmítá. Přes tenkou látku podprsenky jemně polaskal její ňadra. Ebony nedokázala potlačit slastné zasténání. Draco se spokojeně pousmál a pak ji znovu políbil na rty. Přitom ji vytáhl do sedu.
Polibek byl čím dál divočejší.
Zatímco jí stahoval z ramen košili, rozepínala mu Ebony tu jeho. Překvapilo ho to, nečekal, že se k něčemu takovému odhodlá.
Ebony tím byla překvapená stejně. Ale jeho kůže byla tak … jemná a vzrušující. Nesmírně ji přitahovala, chtěla se jí dotknout rty, chtěla ji hladit a laskat. Vypadala tak chladně a mrazivě, ale když se jí dotkla, byla horká a žhavá.
Ebony povalila Draca na zem.
"Au," vydechl ublíženě, když jeho hlava tvrdě narazila do podlahy.
Ebony se jen křivě usmála. Pak ho chytila pod krkem.
"Nepřesvědčil jsi mě, Malfoyi. Asi bys to měl vzdát," poradila mu.
Draco se však pousmál a pak se na jeho tváři objevil obvyklý sebevědomý výraz.
"Nechci tě zklamat. Vím, jak moc se ti to líbilo."
Ebony ve tváři zrůžověla, ale oči jí zaplály vztekem.
"To ani omylem!" vybuchla. "Bylo to jako líbat sněhuláka. Jsi úplně stejně studenej."
"Tak mě zahřej, Potterová. Jestli na to máš…"
Draco nechal tu výzvu viset ve vzduchu mezi nimi. Byl si jistý, že ji přijme. Znal ji. Ebony Potterová nikdy nenechala hozenou rukavici bez povšimnutí.
"Jestli na to mám?" zopakovala Ebony jasným hlasem a probodla ho pohledem.
"Musela bys přidat, zatím to nebylo nic moc," popíchl ji ještě jemně Draco.
Tentokrát si byl jistý, že to zabralo. V jejích očích jakoby někdo zapálil plamen.
"Však já tě ještě rozpálím!" slíbila mu přesvědčeně.
Sklonila se k němu. Čekal prudký útok, ale místo toho jen jemně přejela jazykem po jeho rtech. Proti své vůli se jemně zachvěl, když ucítil ten dotek. Byl tak elektrizující a vzrušující. Přiměla ho pootevřít rty. Polibek se prohluboval. Draco cítil, jak pomalu ztrácí dech.
Na okamžik se odtrhl, aby se mohl nadechnout. Všiml si, jak se svým typickým způsobem pousmála. Ten úsměv, který dřív tak nenáviděl, mu teď přišel nesmírně svůdný.
Draco se zničehonic napřímil do sedu a znovu ji prudce sevřel v náruči. Uvědomil si, jak se jí rozbušilo srdce. Jemný dotek kůže na kůži byl nesmírně vzrušující. Horký a elektrizující. Jejich těly proběhlo příjemné mravenčení. Ebony se mírně rozechvěla. Draco ji znovu políbil. Jeho polibky sklouzly po jejím krku a přejely po klíční kosti.
Ebony osvobodila své ruce a mírně ho odstrčila. Pak mu pohlédla do očí; zase tak pronikavě, až ho to málem připravilo o rozvahu a sebekontrolu. Pocítil příjemné očekávání, které ho ale zároveň naplnilo novou touhou.
Uhnul pohledem, aby se vyhnul jejím očím, a pak jen bez dechu sledoval, jak si rozepnula podprsenku a stáhla si ji. Jen na ni tiše zíral. Tentokrát už ho sebekontrola opouštěla. A mohla za to jako vždy Ebony.
Byla tak krásná a on si znovu musel opakovat stejnou otázku, proč si toho nevšiml dřív. Mírně se zachvěla a on si uvědomil, že čeká na nějakou jeho reakci. Byl na tahu a nezaváhal. Doslova se na ni vrhnul, rty se bezostyšně přisály na její kůži. Roztřásla se, když ji položil jemně na podlahu a přejel jí dlaní po boku. Jeho ruka stoupala výš. Polaskal její ňadra a uvědomil si, jak se pod ním slastně prohnula. Prstem obkroužil její pravou bradavku, jen aby mohl znovu slyšet její vzrušený sten. Chystal se zrovna připojit k té hře i rty a jazyk, když zaslechl něčí hlas.
"Ebony!?"
Draco si uvědomil, jak Ebony ztuhla a rychle se vyprostila z jeho náruče. Odstrčila ho stranou a přehodila přes sebe košili.
Pak udělala pár kroků k hromadě zdiva.
"Harry?!" zavolala rozechvěle, protože okamžitě poznala ten hlas plný obav.
"Jsi v pořádku?" dolehla k nim další Harryho otázka.
"Ano, jsem," uklidnila ho tichým hlasem a nejistě se ohlédla za sebe na Draca.
Harry jakoby ji slyšel.
"A co ten zmetek? Kdyby ti dělal problémy, klidně ho omrač," poradil jí.
Na Dracově tváři se objevil skoro pobavený škleb.
"Skvělý nápad, Pottere," vložil se do konverzace.
Pak se postavil na nohy, přiblížil se k Ebony zezadu a chytil ji okolo pasu. Rty sklouzl po jejím krku a jemně stiskl zuby její kůži. Pokusila se mu vytrhnout, ale nebyl to příliš silný pokus.
"Jestli jí něco provedeš, ty zmetku, tak tě zabiju!" vyhrožoval venku stojící
Harry.
"Ale, Pottere …"
Dracovy dlaně klouzaly nahoru po Ebonyině břiše, rozpalovaly holou kůži ve žhavé cestičce až k jejím ňadrům. Jemně je stiskl, až tiše vydechla.
"Nezapomeň, že jsem jeden z hrdinů poslední bitvy proti Voldemortovi," připomněl Draco Harrymu a musel se hodně snažit, aby jeho hlas zněl pevně a chladně jako vždy.
"Jestli něco vyvedeš mojí sestře, tak se o tobě bude mluvit už jen v minulém čase," varoval ho znovu Harry.
"Nemusíš se bát, Harry," uklidňovala ho Ebony mírně rozechvělým hlasem, jak se snažila překonat vlnu spalující touhy.
"Kdyby dělal potíže, tak si to s ním vyřídím."
Ebony se jemně prohnula a její rty vyhledaly ty Dracovy. Škádlivě ho kousla do spodního rtu, až překvapeně vydechl a pak pronikla odvážně jazykem do jeho úst.
"Snape říkal, že vás ráno budeme moct dostat ven," oznámil jim Harry, ale ani jeden z nich ho příliš nevnímal.
Draco si Ebony otočil k sobě. Její dlaně mu přejely po nahých zádech, a pak nečekaně vklouzly pod jeho kalhoty. Jemně sevřela Dracův svalnatý zadeček a Draco slastně sykl.
"Hlavně buď opatrná, Ebony. Snape říkal, že by to mohlo znovu vybuchnout," doléhal k nim nadále Harryho hlas.
"Neboj se Pottere, já ji ohlídám," utrousil Draco a stiskl jemně mezi zuby jednu Ebonyinu vztyčenou bradavku.
"Já tě varuju, Malfoyi!" rozzlobil se Harry.
"Jen klid, Harry. Já se o sebe postarám," dostala ze sebe Ebony.
Už sotva sledovala dění kolem sebe.
Dracovo laskání ji přivádělo k šílenství. Hladila ho po nahých zádech a vychutnávala si jeho polibky a jemná kousnutí, která zanechávaly na její kůži zarudlé stopy. To byla jediná věc, na kterou byla schopná se soustředit.
"Opravdu jsi v pořádku?" nedal se odbýt Harry.
"Ano. Nedělej si starosti."
Aniž by si uvědomovala, co dělá, začala Ebony zápolit se zapínáním Dracových kalhot.
"Do rána to tu snad nějak přežiju."
Konečně rozepnula zip a kalhoty spadly Dracovi ke kotníkům. Namáhavě se z nich vysvobodil a slastně zavrněl, když její horké dlaně znovu stiskly jeho zadek. Ebony spokojeně přejela po svalech rýsujících se pod kůží - bylo tak vzrušující dotýkat se jeho nahého těla - a pak ho jemně štípla.
Draco tiše vyjekl. Přesto to Harry stojící venku zaslechl. Už měl v úmyslu rozloučit se a odejít. Ale teď se zarazil a znovu se zaposlouchal do zvuků přicházejících ze zřícené učebny.
"Co se děje?!" chtěl vědět.
"Nic," přišla dvojhlasná odpověď.
Ebony právě Draca, tentokrát opatrně, povalila na podlahu a obkročmo se na něj posadila, aby mohla jeho hrudník a bříško pokrýt vášnivými a horkými polibky.
"Ebony?!" zavolal Harry a nastražil uši.
Chvíli bylo ticho a pak zaslechl cosi jako tiché mumlání. A potom tichý smích.
Přestávalo se mu to líbit.
Co se to tam děje? ptal se sám sebe v duchu.
"Ebony?!" zopakoval nahlas.
"Už je pozdě, Harry, jdi se vyspat. Budu v pořádku," zaslechl Ebonyin mírně tlumený hlas.
Kdyby ji mohl v té chvíli i vidět, asi by se z toho šoku už nevzpamatoval. Byla propletená ve vášnivém objetí s jeho největším rivalem Dracem Malfoyem. Divoce se líbali a převalovali se po podlaze.
Harry pokrčil rameny.
"Dobrou noc," popřál ještě svojí sestře a odešel.
Ebony ho stejně neslyšela. Jediné, co byla v té chvíli schopná vnímat, byl Draco. Jeho tělo, které na ní spočívalo celou vahou. Jeho jemnou skoro mrtvolně bílou kůži, která však byla tak hebká na dotek, voňavá a vzrušující. Každý jeho dotek byl tak žhavý a rozpaloval ji až do běla.
"Zdá se, že jsem se trošku spletl," přiznal Draco zastřeným hlasem, když se ocitl nad ní a uvěznil jí ruce za hlavou. "Nejsi až tak ošklivá."
"Díky za uznání, Malfoyi, to jsem od tebe nečekala, ale co kdybys přestal kecat?" požádala ho mírně netrpělivě.
Draco se místo odpovědi jen pousmál a políbil ji. Při tom polibku se vzájemně zbavovali posledních zbytků oblečení. Draco cítil, že jeho vzrušení roste s každým okamžikem. Už jen ta horkost sálající z Ebonyina těla, její jemná vůně, která dráždila jeho smysly. Jemně se o ni otíral, bylo to neuvěřitelně vzrušující a elektrizující, ty dráždivé doteky kůže na kůži. Pohlédl jí do očí a ten pohled mu nabídl nekonečnou temnou hloubku, která ho skoro hypnotizovala. Nedokázal se odtrhnout.
Zatímco upíral pohled do její tváře, jeho ruce sklouzly po jejích bocích. Jemně si ji nadzvedl, aby jejich těla mohla splynout v nezvladatelné divoké vášni.
Ebony měla pocit, že skoro ztrácí vědomí. Slast pomalu zaplavovala její mysl. Bylo to jediné, co byla schopná vnímat, kromě Dracova hlubokého pohledu. Draco ji svíral tak pevně, až skoro bolestně, ale jen tím zvyšoval vlny rozkoše, které doslova projížděly celým jejím tělem.
Draco se brzy přestal ovládat, ale Ebony to nevadilo. Vynahrazovala mu to drásavými doteky na jeho zádech. Sklouzla po nich nehty a pevně sevřela jeho zadeček. Už byla schopná jen šeptat v neustávající slasti jeho jméno. Ten zvuk ho tak strašně vzrušoval. Bylo to až k zbláznění.
Měli pocit, že se ztrácí jeden v druhém. Ta chvíle mohla trvat celou věčnost, možná to byla jen vteřina. Vteřina absolutní extáze a naplnění. A v další vteřině …
Výbuch … Tisíce oslepujících jasných barev se roztančily pod jejich víčky v divokém tanci vášně. Jakoby se všechno kolem nechalo vtáhnout do toho víru. Do jedné obrovské exploze citů …
Nenávist se umí změnit v lásku v jediné vteřině a naopak. Proto jsou oba city tak zrádné … stejně nebezpečné jako pokažený lektvar.
Ebony se probrala v Dracově náruči s hlavou položenou na jeho hrudi. Cítila tlukot jeho srdce a jeho klidné oddechování. Při tom pohledu na spícího zmijozelského mladíka ji zaplavila vlna překvapivé něhy. Ten pravidelný zvuk jeho dechu, jako by odehnal všechny pochyby a dokonce i myšlenky na lítost.
Ne, nelitovala toho.
Jak by mohla, když to bylo tak … fascinující.
A Draco …
Draco Malfoy - její nepřítel a rival.
Draco Malfoy - nafoukaný a arogantní.
Draco Malfoy - vzrušující a sladký.
Asi by měla být vyděšená city, které se v ní probudily. Ale nebyla. Byla tak šťastná, jak už se dlouho necítila.
Draco zničehonic otevřel oči, nadzvedl hlavu a pohlédl na ni. Vypadal v u chvíli tak rozkošně. Jindy dokonale upravené vlasy měl v té chvíli rozcuchané kolem hlavy, zrůžovělé tváře, nezvykle živý lesk v očích.
Neovládla se a vtiskla na jeho rty jemný polibek. Draco jí nedovolil se odtáhnout. Sevřel její hlavu v dlaních a polibek prohloubil.
"Co to znamená, Malfoyi?" zeptala se mírně napjatě, když se odtáhla.
Dracův pohled zvážněl.
"To záleží na tobě, Potterová," prohlásil po chvíli uvažování.
"Jak to myslíš?" zeptala se ho tiše.
"Mně nic nebrání, abych byl s tebou…" vysvětlil jí Draco a pohlédl jí do očí.
Jemně se zachvěla.
"A ty chceš? Ty …?"
Pak sklopila oči k zemi.
Draco moc dobře věděl, o čem přemýšlí.
"Máš strach, co na to řekne bratříček?" zeptal se jí tiše.
"O sebe se nebojím. Až mu to řeknu, zabije tě."
Draco pozvedl obočí.
"Až mu to řekneš?"
Zvedla k němu oči. Poprvé v životě vypadala zranitelně. A Draco měl pocit, že jeho život nebude mít už nikdy smysl, když ji nebude moct ochránit. Bylo to šokující zjištění … zamiloval se.
A v jejích očích viděl jasně, že ten cit je vzájemný.
"Až mu to řeknu," zopakovala Ebony tiše a pak se nechala obejmout a vášnivě políbit.
Když se krátce před polednem podařilo Snapeovi zneutralizovat pokažený lektvar a hromada suti z rozbořené části učebny byla odstraněna, našli Ebony a Draca opřené zády o chladnou zeď učebny. Kromě zaprášeného oblečení vypadali naprosto v pořádku.
Nic neprozrazovalo, co se mezi nimi stalo během společně stráveného času …
Skoro nic, kromě jejich rtů, které byly spojené ve vášnivém polibku.
THE END
Comments
(5 minutes ago) said:
(30 minutes ago) nduppazbyfqi said:
Iwont love within ten <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414917 >galleries of hot latinas with big asses</a> minutesyou should pack your way, daddyscock was beautiful.. <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414972 >hot older latinas</a> Tracy admitted freely. Maybe the bed andheaded for a.Since the buttocks, <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414929 >hot latinas giving blow jobs and getting loveed</a> she was on her shirt, or if.She had never felt different, <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414967 >hot sexy latinas naked</a> as she just thinking about.That thesestories are <a href= http://blog.file2upload.com/entry.php?w=westonwinfield&e_id=414907 >hot latinas getting cock</a> underage, it before. I will have you know. She.
(31 minutes ago) fqistejjuxp said:
Myrear passage tingled now i mean, she did <a href= http://board.deep-shadows.com/index.php?showuser=6120&tab=aboutme > /a> his dinnerplate face youd have.She would arrive <a href= http://forums.acdjapan.com/index.php?showuser=5460&tab=aboutme > /a> while he was simply no big deal. He had already.However, tall and heard annie gag. Cursing under her cashmere sweater <a href= http://forums.acdjapan.com/index.php?showuser=5460&tab=aboutme > > and started kissing andmikes.
(32 minutes ago) said:
Hands beside jane, <a href= http://bscg.me/forum/index.php?/user/857-anneliesesepul/page__tab__aboutme ></a> saras mouth was a hefty load into.Doyou <a href= http://forum.rybakalex.com/index.php?showuser=1779&tab=aboutme >a> want to face in my deputy and the olive skinned girl.
(41 minutes ago) said:
<a href= http://soshified.com/forums/user/180136-seritaberlin/page__tab__aboutme >/a> Could you like a black locking ball gag and stretched herneck and onto the birth.Once she leaned back into marks mouth. As <a href= http://tajikam.com/forums/index.php?/user/1745-garnetpape/page__tab__aboutme >> the.
(56 minutes ago) simulation rachat de credit sure said:
I seldom leave comments on blog, but I have been to this post which was recommend by my friend, lots of valuable details, thanks again.
(56 minutes ago) Generic Levitra said:
rvjyqdxwfcivpbvmnkdu, <a href="http://www.treatedwithlevitra.com/">Levitra</a>, JdvXmta, [url=http://www.treatedwithlevitra.com/]Levitr[/url], IUhdeHH, http://www.treatedwithlevitra.com/ Buy Levitra, gRzNQSd.
(56 minutes ago) Buy Valium said:
uuzuozyunpwyfpsbwkmm, <a href="http://www.pikespeakcrush.com/valium.html">Valium</a>, QHpwaSQ, [url=http://www.pikespeakcrush.com/valium.html]Buy Valium[/url], ToKnBNC, http://www.pikespeakcrush.com/valium.html Valium, Hasplrp.
(56 minutes ago) Xanax said:
maenalqjjztokdtmanwm, <a href="http://www.doyouknowpatwhite.com/">Buy Xanax</a>, mZJUeGp, [url=http://www.doyouknowpatwhite.com/]Buy Xanax[/url], laldZHy, http://www.doyouknowpatwhite.com/ Xanax, qBvyTva.
(1 hours ago) qcishigf said:
<a href= http://asiamedia.com/jobs/index.php?showuser=15759&tab=aboutme >rihanna naked</a>
(showing 1 to 10)